Leden 2018

Satén

28. ledna 2018 v 14:30 | PJ sokol |  Deník
Albireo 3. až 4. 3. 853
Družina přespávala v hostinci Zlatá husa, která začala hořet. Že šlo o událost úmyslnou dokázal výbuch na náměstíčku před hostincem, kde se zatím sešel dav čumilů společně s evakuovanými klienty hostince. Cílem útoku byl Orazio, který marně pátral po ztracené Viconii. Naštěstí přežil, ale skončil ve špitále s popáleninami a vnitřním krvácením.
Takeda, Takashi a Wulf se snažili útočníka dopadnout a následně vyslechnout, což se podařilo s přispěním Lamiusova kněze. S překvapením zjistili, že útok na Orazia měl naopak Viconii krýt. Se zmateným výrazem se Wulf s Takedou odebrali za Oraziem (Takashi mezitím běžel za alchymisty pro lék na uštknutí škrtičem), kde Takeda Oraziovi přečetl vzpomínky na poslední minuty před požárem. V nich spatřil hádku s Viconií nad Gulturou, Viconiin odchod, následné otevření dveří bez možnosti identifikovat původce a následně myšlenkové temno do požáru. Oraziovi se také ztratil deník z Lexy, první pramen družiny k cestě za Gulturou pocházející z Pokle Mokle.
Další pátrání vedlo družinu do ohořelých trosek Zlaté husy, kde nalezla mrtvolu ve Viconiině pokoji, ale odmítla uvěřit, že jde o naší šermířku. Neměla totiž náhrdelník, který nikdy nesundávala z krku. Stejný náhrdelník měl mimochodem i chycený útočník, ale zářící, jakoby aktitovaný. Takeda začal podezřívat z účasti Kirbega.
Družina nalezla krom ohořelé mrtvoly i Kurátor, který Viconia nedávala z dohledu (dán k opatrování Guiscardovi) a tajemnou látku nasycenou magií s rozmazaným písmem. Tu mágové identifikovali jako exotického původu z oblastí na východě a detekovali podobnou magii v Albireu hned 6x: na univerzitě, v Pelsově domě, v domě bohatého sběratele ve Zlaté čtvrti, na přístavním tržnici ve stánku za cenu pár zlatých (a s neznámým aktivačním slovem uvnitř), Sarindarské kolonii a v dom poblíž Zlaté husy. Posledně zmiňované místo - prapodivný obchod s orientálními předměty, se stal plánovaným cílem družiny na hlubší návštěvu. Pátrání o ztracené Viconii pokračuje.
Orazio během svého bezvědomí přišel o hotovost v hodnotě 300 zlatých.

Potkané osoby:
investigativní mág a mentor Silvia Joachim Dragunovič
Lamiusův kněz neznámého jména
Hostinský ze Zlaté husy neznámého jména
pan Hektor, sběratel ze Zlaté čtvrti

Za Gulturou

20. ledna 2018 v 17:11 | PJ sokol |  Deník
Tabitské vrchy 15. 11. - 24. 11. 852
Družina se v Albireu během balení na cestu za Gulturou setkala s Vukem Čerevem, kterého zde nechala v hospodě při minulém pobytu. Vuk vypadal, že trpí těžkou závislostí na alkoholu, což se časem nejednou potvrdilo. Členové ale měli sociální cítění a trosku vzali na cestu s sebou.
Hned v Tabitu se objevily problémy. Wulf s Vukem zapařili jako za starých času, ten větší se porval v hospodě a byl vykázán za město. Tam je ráno Orazio s Takashim a Viconií našli v hostinci páté kategorie u cesty. Nenapadlo je nic lepšího, než pozvraceného a špinavého Vuka hodit do místní řeky. Že neumí plavat poznali po několika vteřinách, kdy se neobjevil nad hladinou. Wulf pro něj skočil, vytáhl jej na břeh a při umělém dýchání pozapomněl na svou nadbarbarskou sílu a zlomil mu sedm žeber. Cesta do Gultury, která měla být dle Oraziových propočtů někde mezi Ještěrčími vrchy a Zelenými bažinami, se tak protáhla o další den, kdy byl Vuk magicky léčen.
Pětice vstoupila do Tabitských vrchů, kde narazili na masakr několika poustevníků zbrojnoši místního lenního pána Briana er Daerlen. Ti smrt zdůvodnili temnou magií, kterou starci ovládali. Takashi však nepřiznal, že těsně před smrtí posledního z nich, který unikl z osady, mu byl do ruky strčen temně rudý rubín se slovy "Nesmí se...". Družina se rozhodla Briana navštívit poté, co v okolních vesnicích zjistila, že nenávratně mizí lidé, hlavně děti. Takashi začal být z ničeho nic nerudný a byl přesvědčen, že Brian je nekromant.
Sídlo lenního pána přivítalo družinu nečekaně depresivní atmosférou. V Černé tvrzi vysoko na skále se pohybovalo jen sedm zbrojnošů a Brian sám. Nikdo víc. Orazio a spol. ale byli řádně uvítáni a u večerní tabule proběhl krátký rozhovor. Zvláštní bylo, že Brian vypadal na třicet, ale i nejstarší poddaný v Tabitských vrších si jej na hradě pamatuje od svého dětství.
Když se vydal Brian spát, družina se vydala na průzkum. Obzvláště podezřelá byla věž, která měla vstup opatřený pastí. Jak pátrání pokračovalo, nepodařilo se družině své činy utajit a nejen přičiněním Vuka proběhla otevřená konfrontace s Brianem a zbytky jeho gardy.
Jenže než doopravdy začala, stala se podivná věc. Brian náhle padnul a z jeho úst se vynořil temný stín, který se spojil s jemu podobným vypuštěným samovolně z Takashiho rubínu. Jako by se oba dostali do kontaktní vzálenosti, uvolnili se a spojili se v jeden velký. Brian, sešlý jak smrt sama, byl mrtev, gardisté utekli a na nebezpečně vypadající stín nad nádvořím zůstala družina sama. Boj se ale neodehrál. Stín se ponořil do země, Černá tvrz z ničeho nic zavřela bránu a začala se otřásat a rozpadat. Všichni utíkali, teda až na Vuka, který běžel zachránit alkohol ze sklepa, ale zachránili se (pokud k tomu počítáme i zlomeninu obou dolních končetin a do krve sedřené hýžďové svaly po jízdě ze skály). Dole, na úpatí skály pak družina viděla opět onen stín nad rozpadlou tvrzí, který se naposledy ponořil do země a následná tlaková vlna ovála vše v okolí. Jakoby se stín spojil se zemí a nikdy znovu nepovstal. Stromy z ničeho nic začaly opadávat.
Zadumaná družina tak opouštěla zvláštní místo a cestou Vuk jemně prozradil, že u sebe má jakési spisy z chatrčí zabitých poustevníků, které plánoval využít k určitým potřebám, ale myslí si nyní, že se budou hodit asi i jinak. Teda mohly se hodit.

Tabitské vrchy a oblast jezer 24. 11. - 3. 12. 852
S blbou náladou se družina prokousávala upadajícím lesem v Tabitských vrších a vstoupila do oblasti jezer plné bažin, vody a komárů. Když kráčela podél Velkého torského jezera, ohromné mnohakilometrové louže, viděla jakousi věž na druhé straně. Zájem o ní vedl k diskuzi v jedné z hospod v Lipníku, rybářském městě na břehu, kam družina k poledni jednoho dne dorazila. Místní prozradili, že jde o nezvyklou věc - věž se tu objevila zhruba před půl rokem z ničeho nic a její obyvatelé nereagují na pokusy o komunikaci. Takedovi a spol. to samozřejmě přišlo divné, navíc, když se zde má nacházet potopené tajuplné arvedanské město Zibar, možná hledaná Gultura. Viconie ke všemu informovala, že Kirbegův kontakt zde má nějaké zprávy. Byla to pravda, jakýsi tajemný muž se s nimi sešel a řekl, že ve věži je nekromant a tím hodil Takashimu na oči červený hadr.
Nejdřív si pochutnali na hunce duhové, místní rybí specialitě exportované do celé země, a vyrazili na ostrov. Věž se ukázala stará, bez vchodu a nedobytná. Navíc je překvapila atmosféra kolem, měli chuť jeden druhého nesnášet, což Takedovi přišlo zvláštní. Ukázalo se, že hromadění emocí umožní odkrýt vstup do věže. Objevili se všichni v jeskyni a napadla je skupina nemrtvých ghúlů. Ti hlídali místnost s čarodějkou Xandrou, mladou a odvážně se bránící nekromantkou, která téměř unikla skrze studnu.
Družina nyní plánuje výslech a získala její zápisky k prostudování. Také se obává, že ke Gultuře vedou Kirbega, protože cestují s Viconií. Všichni též mají neustálou chuť na polívku z pytlíku a vejci od Wulfa.

Lipník a Ještěrčí vrchy 3. 12. - 7. 12. 852
Výslech nekromantky se poněkud zvrhnul. Takeda donutil Xandru dešifrovat její deník jen proto, aby se ze stránek vytvořil nečekaný teleport přímo k Temnému. Ten, černé oči ve tmě, evidentně o družině nevěděl a otázal se své akolytky, zda uspěla. Takeda zaváhal a odpověděl záporně. Všichni se náhle vrátili do věže, kde nalezli Xandru spálenou na uhel.
Plán byl prohledat dno jezera a najít stopy po Gultuře. Od starosty Lipníku si obstarali kolíčky na plavání pod vodou (s neznámou dobou trvanlivosti) a vyrazili. Nález překvapil jejich nejbujnější představy. Opravdu našli celé potopené arvedanské město. Po několikahodinovém průzkumu nalezli v bývalé knihovně mapu, kde ale vedle tohoto místa je zobrazeno ještě jedno - zhruba v polovině Ještěrčích vrchů. Lépe odpovídalo pozici z Oraziovy mapy.
Cesta zpět byla náročnější - skrze studnu to již nešlo, protože někdo sabotoval východ a sebral družině jídlo. Ven z jezera se nakonec všem podařilo dostat a v Lipníku začali pátrat po možných nepřátelích. Dle stop mělo jít asi o tři muže.
Jenže v hospodě slečny Máni došlo k nečekané situaci. Z jejího chování Takashi usoudil, že jde o nekromantskou akolytku. I přes snahu Wulfa a Takedy tomu zabránit, byla další den šenkýřka Máňa mrtvá.
Takeda zavelel nalézt druidy, kteří se v okolí města prý pohybují. Z nich se vyklubali "spiklenci", kteří byli oním Kirbegovým kontaktem, protože se snažili o likvidaci nekromantky. Také oni chtěli zabránit družině vynoření z jezera, protože střeží tajemství města.
Družina přislíbila, že udrží jazyk za zuby a druidi oživí Máňu. Oznámili ale, že se může na svět vrátit jiná, protože mozek je poškozen.
Výsledek se ale družina nedozvěděla, protože spící Máňu položila do postele v hospodě, přidala větší obnos peněz a vyrazila ihned pryč z města směr Ještěrčí vrchy. Wulf díky své orientaci měl tušení, kam jít. Na jednom z kopců pak všichni objevili dokonale ohlazený pískovec ve tvaru desetimetrového vejce, který doslova rezonoval magií. Nikdo nepochyboval, že jsou na místě.

7. 12. 852 (vstup)
Mágové rozluštili symboly na ohromném kameni ve tvaru vejce a celá družina vstoupila dovnitř. Ocitla se, k překvapení všech, uprostřed lesa. Nedaleko ovšem Oraziova sova odhalila ruiny neznámého města a naši hrdinové se k němu vydali. Cestou byli přepadeni celkem dvakrát myšlenkovými bytostmi a v samotné Gultuře jich bezpočet hlídal ulice.
Věděli ale kam jít. Cestou totiž narazili na arvedanský nápis v kůře stromů odkazující na místo ve městě. Zde našli tajný poklop a místnost s Arvedanem - posledním přeživším z Gultury. Představil se jako Augustinus a svým příběhem nikoho nepotěšil.
Gultura byla jedním z míst skrývajících Naději či jinak Spásu, která se nazývala Mysl. Tarantor v Červeném lese měl Smrt a Lebanie v Džungli zase Zemi. Tato trojice měla zachránit Arvedany před zkázou z rukou skřetů. Nebyla ovšem použita, ale nehotová zapečetěna v nitru měst. Augustinus navíc dodal, že postupem času se Naděje v líhni "porouchaly" a například zde v Gultuře Mysl přivolala a ovládla myšlenkové bytosti, čímž město zničila.
Když mu Orazio ukázal deník z Lexy, což se ukázalo jako velitelství Gultury, přidal k tomu také červenou tekutinu v nádržce, kterou měsíce nosil s sebou. Augustinus se rozzářil a pravil, že toto je tzv. pojistka - jed schopný Mysl zabít.
Vznikl tak plán, kdy jedna skupina se vydá do chrámu v Gultuře odlákat pozornost myšlenkových bytostí a druhá se proplíží do paláce, kde Naděje pobývala a aplikuje jed do nádrže. Akce se vydařila a družina se sešla v Augustinově příbytku.
Při čekání na Arvedana, který pomáhal vlastní formou, nalezla na stole jeho zprávu "Sejdeme se v Zurku" - místu napojenému na Tarantor podobně jako byla Lexa ke Gultuře. V Tarantoru totiž dle všech stop sídlí Smrt, družině známá jako Temný. Jeho identita se konečně odhalila.
Jenže než vyrazila na další cestu a popřemýšlela, co vše arvedanského si z Gultury odnese, nad hlavami se jim zjevil žlutý drak.

10. 12. až 24. 12. 852 (Tetovaní)
Družina se rozhodla necestovat s Alwarinem přímo do Albirea, ale vzít koně a jít standardní cestou. Vejce, tedy vstup do Gultury, bylo přeneseno do parku univerzity v Albireu. S velmistrem cestoval pouze Orazio, který byl "pozván na drobnou konzultaci dějů uplynulých" a oznámil, že na zbytek počká na škole.
V Tabitu, den před příjezdem do Albirea, čekala na všechny zpráva od Roberta Stantena: "Jdou po vás nekromanti." Družina se proto rozhodla do města proniknout kanalizačním systémem, užívaným dříve v práci pro Vlado Dadana. Problém ale nastal, když Wulf, přesvědčený o svém neomylném orientačním smyslu, zabloudil. Nejdříve vylezli v sarindarské kolonii, kde téměř zabili zde se nacházející stráže a poté dorazili k ceduli "zákaz vstupu", aniž by Wulf upozornění uměl přečíst. Naštěstí zasáhl Takeda a společnými silami došli k domu, který měli pronajatý od Oraziova přítele. Ten ale lehl popelem.
Zmatená družina vyčkávala ve stokách a plánovala v noci navštívit Roberta. Jenže do kanálu jim kdosi hodil otrávený granát a všichni raděj utekli a začali jednat hned.
Robert ve svém sídle uvedl družinu do situace - prý se po ní vyptává dvojice potetovaných zabijáků, kteří mají nechvalnou pověst všude po Taře i Lendoru. Jejich spojení s nekromanty odpovídá mrtvým, které zanechali. Takeda tak přišel s plánem do akce zapojit ATS a vlákat zabijáky do pasti. Almendorská tajná služba souhlasila, zajistila lidi a místo, ale pomoc se ukázala jako nedostatečná. Asasíni byli velmi silní - jeden byl znalý meče a druhý, respektive druhá, zase ohnivé magie. Navíc si první z nich nedělal příliš hlavu s rozseknutým bokem od Wulfova meče. Přesto družina souboj vyhrála a donutila dvojici utéct. Pronásledovala ji do sarindarské kolonie a nakonec až ke Královské řece, kam vedla odpadní stoka (a pašerácká cesta) z Lebaiova paláce. Finální konfrontace se ukázala nad síly zabijáků a družina z ní vyšla vítězně. ATS hrdinům dala k dispozici nový dům pro pobyt v severovýchodní části města.
Wulfova garenová hvězdice, kterou dostal od jedinéhoživéhoaldebrananasvětě, se ukázala jako výbušná při kontaktu s cílem a byla zahozena Takashim při obraně svých pozic před hořícím povozem. Orazio bude opakovat semestr a nikdo neví, kde je Viconie.

Za zrcadlem

5. ledna 2018 v 16:34 | PJ sokol |  Dobrodružství
Orazio se po návratu do pokoje okamžitě odebral k umyvadlu. Pouze odhodil batoh a hůl hned za dveře a s bolestivým výrazem se podíval na kousanec na předloktí. Kohoutkem pustil proud studené vody a s úlevou pod něj strčil bolavou ruku. Ty krysy mu daly zabrat! Děvče je však v bezpečí, děsivé cosi mrtvé a Východní čtvrť snad zase na pár hodin bezpečnější.

Bezmyšlenkovitě a plný únavy sledoval proudící vodu, která smíchaná s krví tvořila kouzelné obrazce, než se odebrala do albirejské kanalizace. Bylo v tom cosi uklidňujícího, uspávajícího.

Najednou ucítil vlhkost na rtech a novou krev v umyvadle. Musela mu začít téct z nosu. A ta bolest v hlavě! Instinktivně se podíval do zrcadla nad umyvadlem a s hrůzou zjistil, že nevidí obličej svůj, ale jakéhosi starce s potměšilým úsměvem.
"Mistr Orazio!" promluvil stařec, "rád vás zase vidím!"
Mladý čaroděj zamrkal překvapením: "My se známe?"
"Ale samozřejmě! Spojuje nás historie posledních měsíců, mistře Orazio. A také jedna žena." Orazio cítil, že poslední věta ze starcových úst zazněla v rozzlobeném tónu.
"Mám paměť na tváře, ale je mi líto, vás si nevybavuji. Potřebujete pomoc? Něco vám...eee...dlužíme?"
"Dlužíte?!" obraz starce se naježil, "dlužíte mi všechno, co jsem pro vás udělal! A já si to vezmu již brzy zpět! Berte to jako varování."
Obličej zmizel a místo něj Horazio viděl smršť obrazů. Všechny poznával. Úsměvy na tvářích domorodců v Pokle Mokle, explodující balkon pod Garlebem v sarindarské kolonii, dámu v červeném, albirejského zlatníka v kolečkovém křesle, kterého obvinili z nekromancie, černou tvrz na okraji bažin, arvedanskou mapu s pozicí Gultury. Gultury! To vše zakončil pohled na hořící Sintar a žlutého draka chrlícího oheň na všechny strany. Poslední jeho dech směřoval přímo na Orazia. Ten instinktivně uhnul.

Meroneho probudilo bouchání na dveře. Měl mžitky před očima. Hlava jej bolela a dotykem zjistil, že mu teče z čela krev. Musel snad uklouznout a praštit se hlavou o umyvadlo. Pomalu vstal a s obavami pohlédl do zrcadla. Rána byla malá a už se sbírala. Zůstane jen mohutná boule. Zarazil se, když si uvědomil, že mu z nosu krev neteče a ani netekla. I umyvadlo bylo prázdné. Ten obličej! Muselo se mu to všechno zdát, když omdlel.

Bušení na dveře zesílilo a ozval se i hlas. "Orazio?! Jsi tam?! Orazio!" Byl to Takeda. Takhle rozrušeného Orazio svého přítele a člena Garenové mysli již dlouho nezažil.
"Orazio otevři! Pro dobro světa, otevři!" Čaroděj váhavě opustil jistotu opěrného bodu v podobě umyvadla a pomalu kráčel ke dveřím, které hned otevřel.
Za nimi uviděl Takedu s Takashim a ten jediný pohled na ně stačil, aby pochopil, co se děje.