Srpen 2016

Kocovina

24. srpna 2016 v 13:16 | PJ sokol |  Dobrodružství
Kirbega bolela hlava. Byl to již skoro alden, co se navrátil z bažin a stále měl bouli nad levým okem jak hrom. Služebnictvo se mu raději klidilo z cesty nebo v jeho přítomnosti bylo co nejkratší dobu. Nebylo divu. Před pěti dny dal jednoho upálit, protože po příletu do něčeho zapáchajícího šlápl. Vyhodnotil to jako pozůstatek špatně uklizeného kobylince. Vyhodnotil to špatně, bota mu smrděla již z pevniny. Bruntovi to sice život nenavrátilo, ale aspoň mu Kirbeg dovolil mít řádný pohřeb. Snad to Lamius vezme v potaz.
Kráčel dlouhou chodbou plnou arvedanských štítů z doby, kdy dobýval knížectví. Tehdy na ty trofeje byl hrdý. Nejedna mu připomněla sílu a zoufalství nepřátel, kteří bránili do posledního dechu vše, co jim ze starého světa zbylo. Starého světa... Kirbeg si nyní připadal v jejich kůži. Ne, že by bránil svět těch odporných pašeráků, skřetů a dalších přisluhovačů Khara, ale myslel svůj svět, který se po staletí zuby nehty snaží vrátit a znovu prožít. A nyní mu zase unikl. Byl nejblíž ze všech pokusů!
Hlava jej rozbolela ještě víc. Myslel si, že stačí ovládat vztek, ale jisté návaly zoufalství měly stejný efekt. Opravdu byl tak zoufalý? Opravdu už není žádná jiná varianta? Gultura nebo nic? Tušil, že to není pravda, ale nesnášel neúspěchy. A Gultura se stala neúspěchem. Desítky let snažení vyšly vniveč jen kvůli podcenění Alwarina a pocitu jistoty, že má tu mladou skupinku v hrsti... Skoro se nad tou myšlenkou pousmál. Ano, neovládat je, spolupracovat! Dát jim co potřebují, podporovat je. Každý z nich má nějaké cíle a touhy. Jeden chce znalosti, druhý peníze, třetí pomstu, další naservírovat miliony nekromantů. Dokonce i...
Ta vzpomínka byla jak rána bičem. Zastavil se, na patě otočil a vydal se novým směrem. Nalezl správné dveře a začal stoupat po točitých schodech do nejvyšší věže komplexu. Ta neměla střechu, ale díky magii odolávala všem rozmarům počasí. Místnost pod širým nebem byla prázdná. Až na prostředek. Zde se nacházela skleněná rakev s krásnou ženou. Nacházet se v jiném světě, tak by jeden řekl, že to musí být Sněhurka. Kirbeg ale žil na Asterionu a toto byla jeho milovaná, kterou vždy horoucně miloval. Nechtěl ji ztratit, chtěl aby se vyléčila. Přistoupil blíže a dotkl se skla. Netušil kolikrát již jejímu obyvateli sliboval, že se opět políbí a že udělá cokoliv, aby se to naplnilo. Udělal to dnes opět.

Do místnosti nikdo neměl přístup. Nikdo. Byl za to nejpřísnější trest. Jen Kirbeg věděl, co se zde nachází a jak jeho drahá Filemína vypadá. Nacházet se mezi naší družinou, tak by jeden řekl, že to musí být Viconia.