Prosinec 2015

Námluvy s Kirbegem

2. prosince 2015 v 20:36 | PJ sokol |  Dobrodružství
Takashimu docházela trpělivost. Schovávali se v podzemí, diskutovali nad různými alternativami a ten drak na obloze neustále řval a řval. Jako legenda v boji s nekromanty neměl strach, ale také věděl, jaké jsou jeho možnosti. A ta nestvůra mezi ně nepatřila...alespoň ne teď. Souhlasil proto s většinou - pokusit se z Gultury tajně odejít a dostat ke kamennému vejci. Wulf jediný byl ostře proti. Prý již měl zkušenost s drakem. Ostatní ale namítli, že ne s postavou legend, o které se vyprávěla jen samá negativa. Nakonec každý pobral, co mohl - někdo knihy, jiný mapy, další zbraně. Všichni mlčeli. Věděli, co je v sázce a soustředili se.

Žlutý drak se pohyboval velmi nízko. Přelétával nad zničeným městem a evidentně něco hledal. Družina vylezla z domu, Takashi hodil na hradbu lano a pomalu každý šplhal na druhou stranu. Když poslední Takeda dopadl na zem, vydali se v řadě za sebou do koryta vyschlé řeky. Sova z bezpečné vzdálenosti hlídala draka a informovala o jeho pohybech. Zatím vše vycházelo na výbornou.

V polovině cesty, když přebíhali dno bývalého toku, se jich náhle dotkl ohromný stín. V zápětí všichni padli na kolena pod neuvěřitelným tlakem v hlavě. Chytili se za uši a některým začala téct krev. Drak s dunivým dopadem přistál před nimi a kolem něj se rozvířila mračna prachu.
"DOBRÁ, DOBRÁ, KOHO TO TU MÁME?! NAŠE VĚRNÁ DRUŽINA."
Nápor psychické energie ustal a naši hrdinové se otřesení začali pomalu zvedat, aby pohlédli monstru do očí. Nebylo to příjemné. Oči na hlavě planuly ohněm, tupý čumák jen zvýrazňoval řady vysokých a ostrých zubů, z žluté tvrdé kůže vystupoval bezpočet trnů a dvě ohromná křídla sahala hluboko do lesů, kde povalila několik stromů. Jeho délka přesahovala snad sedmdesát metrů.
"MĚL BYCH VÁM SNAD I PODĚKOVAT. STALETÍ PÁTRÁNÍ A PŘITOM STAČILO POTKAT VAŠI PŘÍTELKYNI. MĚL JSEM JI VĚŘIT UŽ OD ZAČÁTKU. NEVADÍ. JEDNO JE JISTÉ, VAŠE ROLE SKONČILA A JE ČAS SE ROZLOUČIT."
Kirbeg se nadechoval a Takashi si v krátké vteřině všiml, že každý z družiny reagoval na okamžik, který měl přijít, zcela jinak. Takeda zavřel oči, Orazio zanadával, Wulf sevřel pevně rukověť svého meče a Vuk zadoufal v magickou ohnivzdornost svého nového spodního prádla. Jenže žlutý drakočlověk svůj čin nedokončil. S překvapením výrazem dech v sobě zarazil a pohlédl na nebe. Nic víc nestihl. V mžiku mu totiž na těle přistál plnou vahou jiný drak - menší, na pohled mladší a zářivě bílý. S řevem, nebo snad s posměchem, se mu zakousl do krku a Kirbeg se začal svíjet. Družina měla co dělat, aby zápasící dvojici uskočila z cesty do relativního bezpečí lesa. Nikdo ale za stromy nedokázal odolat opětovnému pohledu na souboj titánů.
Mezi dvěma draky bylo něco víc, Takashi doslova cítil chvění reality, jak se v jeden boj koncentrovala staletí vzájemné nenávisti. Prosil saly, aby se nenarušil Stínový závoj a Gulturu nenavštívil nový proud myšlenkových bytostí. Věřil, že by byly děsivější než ty, které zde nedávno potkali. Z myšlenek jej vytrhl pronikavý řev žlutého draka, který se díky své větší síle konečně vyškubl ze sevření a vzlétl do vzduchu. Bílý jej okamžitě následoval a duel se přenesl do nebes. Pohled na to byl děsivý a fascinující zároveň. Dva kolosy se proháněly po obloze a brzy bylo jasné, že každý využívá jinou taktiku. Kirbeg čerpal ze své velikosti a snažil se neznámého zachránce družiny doslova sestřelit z oblohy. Nálety a plameny z tlamy ovšem Bílého draka míjely, protože ten byl obratnější a obezřetnější. Evidentně přešel do defenzívy, kterou střídal s krátkými výpady. Nikdo na zemi se neodvažoval odhadnout, jaký bude výsledek. Ani mocný ninja.

Po pár minutách Takashi uslyšel nalevo prasknutí větve. Pohotově a ladně skočil do blízké kapradiny, kde si narychlo upravil neposedný pramen vlasů, a když se vynořil, vrhl ke zdroji zvuku hvězdici. Ta se zabodla do stromu hned vedle hlavy neznámého starce. Jeho počáteční překvapení se změnilo v hněv a zpražil skřítka pohledem. "Tak to jste trochu přehnal, ne?" odpověděl.
Na ta slova reagovali všichni a odvrátily pohledy od dračího souboje. "M-Mistře Eldrosi? Co zde děláte?" otázal se evidentně šokovaný Orazio.
"Zachraňuji vaše mladý zadnice, Orazio. Hněte..."
Poslední slovo zaniklo v děsivém zvuku. Všichni pohlédli zpět na nebe a spatřili neuvěřitelný výjev. Oba draci byli do sebe zakleslí a padali k zemi. Náhle z lesa, asi kilometr od nich, vystřelil modrý pruh světla a dvojici příšer zasáhl. Chvíli se nic nedělo a poté jeden z draků zmizel. Zbyl pouze Bílý, který s velkými obtížemi brzdil křídly pád a pár desítek metrů nad zemí se konečně zastavil. Naposledy zařval a o pár sekund později zalétl za členitý horizont hor. Najednou se Takashimu zdál svět nesmírně tichý.
"Tak na co čekáte?" ozval se znovu stařec.
Wulf přivřel ostražitě oči. "Můžeme mu věřit?" pravil po chvíli tichým hlasem, který mohli slyšet jen přátelé v okolí.
"Já si myslím, že ano. Kdyby byl nekromant, tak by jej moje hvězdice..."
"Takashi, drž hubu!"
Skřítčí ninja chtěl něco Oraziovi naštvaně odpovědět, ale jakási mocná síla mu to nedovolila.

Stoupali do svahu a Orazio se starce pokorně zeptal: "Kam jdeme, mistře?"
"Stačí se zaposlouchat, Orazio. Hned ti to dojde."
Takashi neváhal, zastavil se a napnul uši. Náhle se mu zdálo, že v dálce slyší hurónský smích. Na jeho původ si musel počkat dobrou půlhodinu stoupání. O to víc byl překvapen, když nalezl pár metrů od kamenného vejce sedět další dva starce - oba v cestovních úborech a zarostlé bílými vlasy a vousy - co se něčemu celí mokří od potu smáli. Když spatřili družinu, zazubili se na ni.
"Mistře Alwarine," promluvil zaražený Orazio, "to vám vděčíme za záchranu na poslední chvíli?"
"Nejen mně, mladý Orazio," odpověděl jeden ze starců. "Tady můj dobrý přítel Rami má mnohem větší podíl."
"Přeháníš, Alwarine, nebýt tvého kouzla, kdo ví, jak by Kirbeg pokračoval." Druhý stařík byl menšího vzrůstu a Takashimu se zdálo, že jeho slova jsou upřímná.
"Ne, Rami, tvé iluze opět zachránily svět. Vážení, představuji vám svého přítele Ramiho. Orazio jej zná z univerzity, kde externě přednáší kouzla vizí, iluzí a halucinací. Právě on je původcem toho skvostného bílého draka, který se utkal s Kirbegem."
Orazio horlivě přitakal, ale vypadal, že až následně přemýšlí, zda Ramiho vůbec někdy potkal.
Rami vstal a uklonil se. "Nyní jste již v bezpečí, pánové. Prosím, přisedněte a najezte se do sytosti. Jistě musíte být vyčerpaní." Družina poslechla a všimla si, že Eldros po příchodu nelenil a rozložil kolem chléb, uzeninu a vaky s vodou.
"Opravdu to byl Kirbeg, pane?" otázal se po několika soustech jídla Takeda.
Alwarin se smutně usmál. "Ano, mladíku, byl to on ve své hrozivé podobě. Ale je pryč, zahnán, alespoň dočasně. Jeho dosavadní četná aktivita v oblasti konečně dostala smysluplný rámec."
Orazio hleděl do země a Takashi si všiml, že urputně zadržuje hněv. "Ale vrátí se. Vždyť ví, kde Gultura je a jak se do ní vstoupí. Řekl něco o Viconii. Že nás zradila!"
"Prrr, mládenče," obořil se Eldros. "Právě Viconia vás všechny zachránila. To ona nás našla poté, co ji Kirbeg dohonil a nutil vyzradit vaší polohu. Bránila se mu, utíkala, schovávala. Kvůli tomu lehl popelem celý Lipník. Nakonec ji získal, spoutal svou myslí a přečetl si vše, co potřeboval."
"Ano," pokračoval Alwarin, "a z mně nejasného důvodu ji pak nechal naživu. To není jeho styl, že, Rami?"
Třetí muž zavrtěl hlavou. "Vůbec není, Alwarine, a to mne nutí zjistit proč. Velice, velice nestandardní postup. V případě Kirbega samozřejmě."
"Každopádně se Viconia ukázala jako statečná žena. Buď rád, že tvůj výlev vzteku neslyšela. Na toho parchanta zahrála divadlo a sebrala mu toto." Alwarin sáhl do kapsy a všem ukázal žlutý amulet ve tvaru draka. "Jakmile nás zcela vyčerpaná našla, díky tomuto jsme věděli, co se děje. Kirbega jsme pak sledovali až sem."
Orazio se zamračil: "Ona vás našla? Kde? Nestihla přeci dojít až do Albirea."
Eldros na něj upřel tvrdý pohled. "Náááhodou jsme se nacházeli na hradě uprostřed Tabitských vrchů, kde kdosi hloupý probudil k životu velké zlo a my jej museli opětovně spoutat. Navíc za chvíli zjistíte, jak jsme si poradili s přístupem sem. Budete mile překvapeni."
Mladý čaroděj ztuhl a zabořil pohled do nejbližšího stromu. Takashi cítil, jak se snaží ve studu doslova propadnout do země.
"To vyřešíme později, Eldrosi," ukončil tíživé ticho Alwarin, "nyní nás čeká lepší část." Zašátral opět v brašně a vytáhl poloprázdnou láhev červeného vína.
"Máme všichni asi den či dva dovolenou a toto místo vypadá nesmírně zajímavě. Nikdy jsem tu nebyl. Co kdybyste nám dělali průvodce a já vám na oplátku slibuju, že nebudete na suchu?"
Vukovi se rozšířily oči.