Duben 2015

Kruh

5. dubna 2015 v 11:58 | PJ sokol |  Dobrodružství
Viconia čekala nějaký boj. Eva, nebo jak se doopravdy jmenovala, pro ní byla jako osina v zadku. Nemohla ji vystát. Prý jsem žárlivka..pche, vzpomněla si, co prohlásil Takeda. Viconia teď stála jako královna - s rukama v bok, v noci na planině, s větrem ve vlasech a u zničeného kočáru. I kdyby, už není na koho žárlit. Já jsem živá a ona mrtvá.
Trosky prozkoumával Orazio s Wulfem. Takeda měl spoustu práce nadávat Takashimu u mrtvého koně. U něj seděl s krvavou tlamou a přihlouplým výrazem ninjův panter. "Vždyť jsme přece skřítčí dvojka, ne?" byla nejčastější omluva Takashiho. Takeda jakoby neslyšel. Bolavá noha, tupec, idiot, debilní kočka a sto zlatých byly nejčastější slova v jeho monologu. Oba vypadali, jako zlobící se otec na syna a jeho mazlíčka za nějaký prohřešek při hraní si venku.
"Ha, něco mám," vyrušil Viconii Orazio a vytáhl z hromady dřeva koženou tašku. Otevřel ji a užasl. Byla tam spousta listin a čaroděj se hned pustil do čtení. Byli tu sami, měl čas. Wulf prohrabával ostatní tašky. Většinou šlo o oblečení. S každými šaty se tázavě podíval po Viconii a ta mu odpovídala upřeným nenávistným pohledem. Po chvíli toho nechal. Šermířka jej ale sledovala dál. Oděvy vypadaly lákavě, ale hrdost byla silnější. Najednou sebou trhla. Wulf právě zahodil něco povědomého.
Rychlým krokem došla k místu a zvedla to. Stačil jeden podrobnější pohled, aby se potvrdilo její tušení. Pro sebe se usmála a věc schovala.
"Co tam máš, Viki?" ozval se Orazio. Viconia nesnášela, jak jí říkal, ale byla schopná mu prominout.
"Něco, co mi bude slušet, pane Merone. Brzy mne v tom uvidíš. Nech se překvapit," odpověděla s dokonale hraným úsměvem. Oraziovi zrudly uši a s odkašláním se vrátil zrakem k listinám.
"Je tu dost zajímavých věcí," oznámil Bílý čaroděj po chvíli. "Ta Eva opravdu šla po kováři. Podezřívala jej z kontaktu na Temného, ale ty zprávy nejsou adresované na Lendor. Vypadá to na blamáž. Naopak dopisy jí jsou označené iniciály LT, což netuším, kdo je. Dále tu píšou..."
"Hele, mrtvá bílá kočka," vpadl do Oraziova referování Wulfův objev v kočáře.
"Dále tu píšou, že Dobromila do té hrobky poslali schválně. Asi jako odměnu za ty krystaly." Rejdařův synek ale už zamlčel, v čem ta hrobka byla důležitá a že Eva měla zájem o věci, co tam najde. "Taky to vypadá, že ty krystaly nebyly Evy a skrze ty prášky doufala, že se tak dostane k jejich původnímu majiteli. Takeda proto sloužil jako návnada."
Skřítky vychovaný mág se při posledních slovech cítil viditelně dotčen. "Takže kovář a jeho žena. Aspoň nás ta stopa dovedla k nim. Nebylo to úplně špatně," snažil se svou reputaci zachránit.
"Nebylo, Takedo, určitě nebylo. Dostali jsme správný cíl," odpověděla mu Viconia a vytáhla z kapsy nalezenou černou rukavici. "Poznáváš ji?"
Takedovi se rozsvítily oči a začal šátrat v kapsách na prokousnutém koni. Také vytáhl rukavici a přiložil je k sobě. Perfektně seděly.

...

"Viconie, má milá, klidně spi, ale poslouchej mne," ozval se v hlavě šermířky vzdálený hlas, když spala zpět v Athoru.
"Kirbegu, už jsem skoro zapomněla..."
"Jste všichni v nebezpečí, hlavně tvůj milovaný přítel."
"Kdo myslíš, že..." Drakočlověk byl pryč. Vzbudil ji Oraziův dusivý kašel.


Návštěva

4. dubna 2015 v 10:15 | PJ sokol |  Dobrodružství
Venku začalo pršet. Mladá čarodějka to sledovala s otevřeným odporem. Plánovala jít po návštěvě do města a i kdyby přestala voda padat z nebe, bude v ulicích Athoru bahno. Je jedno, zda půjde o celodenní déšť nebo o desetiminutovou přeháňku - ona bude mít špinavé boty a mokrý spodek své krásně modré sukně. Starostova poskoka místo sebe poslat nemohla, jsou věci, které i dámy její úrovně zařizují samy.
Může za to ta ohlášená návštěva, pomyslela si. Nějaký mág si chce popovídat. A o čem? Koho to zajímá? Měla se dvakrát rozmyslet, než odpověděla kladně. Kvůli tomu čekání začalo pršet...
Vyhubovala si téměř okamžitě za svou marnivost. Musela se připravit, protože měla tušení o koho půjde a nesmí být překvapena. Usedla za svůj červený stůl, který dostala před dvěma lety darem a při pohledu na něj si lehce zasteskla. Přímo před ní byly čtyři listy nejčerstvějších zpráv. Jeden po druhém vzala do rukou a pečlivě je přečetla. Cítila se klidnější. Cítila se připravena a potřebovala již jen jistotu.
Na chvíli zavřela oči.
Po neurčitě dlouhé době na dveře zaklepal sloužící a za pár vteřin je otevřel.
"Ohlášený pan Takeda Ooka přišel za Vámi, má paní."