Říjen 2014

Město obchodů a poklady džungle

5. října 2014 v 12:39 | PJ sokol |  Deník
Erin a džungle 20. 8. až 15. 9. 852

Družina se vydala do Erinu, kde začala pátrat po Maxmiliánu Venovi. Snažila se, aby vypadala jako dopravce Kirbegovy truhly, ale ve skutečnosti plánovala jeho smrt, protože Viconiin seznam jej považuje za nekromanta-renegáta.
V Erinu se ovšem Max nenacházel a následný průzkum jeho domu poukázal na jakousi cestu do hlubin džungle, která započala o několik dní dříve. Max se zároveň vybarvil jako adoptovaný člen rodiny Stakjanů a hlavě rodiny plánoval posílat pravidelné zprávy. Další stopy tedy vedly ke Stakjanům.
Zde se velmi ukázal Takeda, který manipulací majordoma v sídle rodu chtěl dopisy od Maxe získat. Majordomus mu ovšem sdělil, že dopisy byly předchozí noc ukradeny mužem v obleku "barvy dubu". Pátrání je přivedlo do nedalekého domu, kde se dotyčný nacházel. Ten ovšem stihl utéci za palby kryohvězdic mistra Takashiho. Dvě hvězdice našly svůj cíl - Wulfa a zlodějovo rameno. Následná honička skončila mimo pevnou půdu a zloděj se díky zranění z hvězdice utopil. Přesto se podařilo zjistit zajímavé informace - zloděj byl nekromantem hanzy a Max směřuje na jih, do vesnice tři dny cesty od Erinu.
Zde, po domluvě se šamanem, se vydali po Maxových stopách, skrze temné místo Wukatebe, do domů plných bohatství a krásy, které se tam dle domorodých legend prý nacházejí.
Takaši v Erinu neodolal nákupu a nošení krásného purpurového oděvu, aniž by věděl, že touto barvou se ve městě označují homosexuálové.

Družina vstoupila do Wukatebe, domorodci obávaného místa ve vrších. Po pár dnech stoupání objevila v dálce věž, která se tyčila dobrých 500 metrů vysoko ve tvaru otočeného trychtýře, a vytušila, že to je cíl jejich cesty.
Věž byla ohromná, ale opuštěná. Tedy ne docela. Za bránou nalezli dobrodruzi rozsápané tělo jednoho ze strážců Maxova doprovodu a všude mnoho nelidských stop. Tato skutečnost ale nikoho od průzkumu neodradila, když v prachu věků byly nalezeny atony.
Smysl existence takové věže zůstával i pro procházení družině neznámý. Nacházely se zde velké haly, mnoho pokojů a laboratoř. Stěny vyprávěly příběh z jasně arvedanských dob, kdy sem do věže byl dopraven jakýsi zářící předmět a Takeda doufá, že odpověď najde v nalezené knize s ocelovými pláty místo papírových listů. Naštěstí pro něj jich bylo pouze pět, takže je dokázal s prohnutými rameny nést na zádech.
Pátrání po pokladech překazil příchod noci a možné objevení se tajuplné příšery. Nastražená signální past ve vchodě měla úspěch. V noci upozornila hlídku a družina se vydala do boje. Ten byl nepříjemný - dvoumetrová stvůra z myšlenkového světa se pohybovala teleportačními přískoky, ale pro Wulfa nakonec nebyla problémem. Pro Takedu ovšem jo, tedy její pád na něj. Mág si zlomil ruku a od dalšího pátrání raději všichni na čas upustili, po Maxovi stejně zde nebylo ani stopy.
Zpět ve vesnici se všichni zotavovali, když náhle mezi domorodce přispěchal jiný z nekromantovy družiny - zkrvavený a unavený žoldák. Věž prý nebyla jejich cílem, jen zastávkou a Max směřoval za čímsi dál. Ale náhle, u třetího vodopádu pramenící řeky dále na západě, se zčistajasna zbláznil a začal zabíjet své společníky. Tento žoldák prý jediný utekl a Max tam zůstal v jungli sám - dle svých slov v božském paláci plném pokladů.

V pralese něco podobného následně potkalo i Viconii, v sálech pokladů prožila celou noc. Další den družina nalezla mrtvé žoldáky u říčky a uslyšela volání o pomoc. To vycházelo z nitra jeskyně, kde ve skále nad hučící řekou nalezli dveře s křídou napsanými inciály MV a vedle ležící batoh s věcmi. Všichni, až na Viconii s Jihadem, vstoupili do dveří, ze kterých nebyla cesta zpět. Ocitli se v ohromné zahradě se zámkem. Džungli kolem udržovala v dosahu zeď a vše, dle slov obyvatelek, bylo chrámem staré bohyně Adriel. Družinu ale více zajímaly občasné nálezy křídou napsaných iniciál MV a později i informace o garenových hřebech a zde ubytovaných Jezevcích. Hřeby trápily Wulfa a Takedu zase skřítčí mágové s doprovodem "super silných, pekelně dobře vyzbrojených skřítčích zabijáků." Nakonec se s nimi krátce utkali a zjistili, že Maxmilian se v chrámu nachází uzavřen v jedné z místností pro hosty. Jenže vstup sem se proměnil v ohromný sál plný pokladů. Maxe sice našli, ovšem zcela bez smyslů. Po několika dnech bloudění nakonec cestu ven objevili: ocitli se zase v jeskyni, kde původně vstoupili do dveří. Něco ovšem stále nehrálo, Viconia zde nebyla a lano místo ní držel garenový hřeb nabitý v podlaze. V momentě, kdy Oraziem nešťastně uvázaný uzel kolem Maxmiliána způsobil nekromantův pád do útrob podzemní řeky, vše zmizelo a družina se objevila zpět v realitě.
Šlo o Jal'mawu, zjistil násedně Takeda s Oraziem v erinské knihovně, černého slona a myšlenkovou bytost, kterou chtěl Maxmilián získat. Slon ale disponoval úžasnou schopností vytvářet iluze, kam se Max chytil. Jenže Jal'mawa neuměl svého lovce zlikvidovat a tak zapojením družiny do snového světa vše elegantně vyřešil.
Svět přišel o dalšího z nekromantů a Wulf o garenové hřeby. Další cesta naše hrdiny vede do Nového Amiru, protože jak by řekl Takashi - tenhle svět je plný nekromantů!