Prosinec 2013

Přivítání

6. prosince 2013 v 9:10 | Guiscard (sokol) |  Příběhy postav - Guiscard
V Albireu pršelo. Robert přímo nesnášel, když se kolem něj tvořilo bahno plné městské špíny. Jenže tudy projet musel, nehnal se Severozápadní Tarou k Dálavám několik aldenů jen proto, aby jej zastavil rozmočený hnus v ulicích. Potřeboval zajet do obchodu a pak ke známému ve Zlaté čtvrti. V obou zastávkách jej nejvíce zajímaly informace. Ale ne účetnictví, jak se mu vždy snažil předložit Rodan, šéf albirejské pobočky Stantenova impéria. Rodan kradl a v účtech mu vždy rád samolibě ukazoval, že je vše v pořádku. Robert to vše věděl, ale Rodanovy znalosti dálavských obchodů byly stále cennější. Vše mělo nějakou míru, samozřejmě, ale Robert prostě bude jen čekat.
Jenže zrovna nyní trpělivý nebyl. Rychle sesedl z Šedáka, poplácal jej děkovně po šíji a pacholka v obchodu hned zaměstnal jeho ustájením. Hned co chlapec odkmital, zavřel Robert dveře a zamkl je. Rodan, sedící za pultem se zbraněmi a zbrojí nesoucích Stantenovu značku tří nohou v kruhu, zvědavě zvedl obočí.
"Zamykáte v poledne krámy často, pane?" odpověděl svému zaměstnavateli místo pozdravu.
Robert zabručel a posadil se: "Nemám nejlepší náladu, Kadore, ušetři si ty řeči. Potřebuju zprávy."
"Věci účetního charakteru?" Kador se evidentně rozveselil.
"Na to zapomeň. Co se tu dělo během mé nepřítomnosti? Nějaké pohyby u Sarindarců? Co Sintar? Mluv, mluv..."
Kador si odkašlal, srovnal si papíry na stole a z přihrádky vytáhl jiné. Začal číst: "V kolonii je zatím klid. Sarindar se evidentně bojí čehokoliv, co by jej mohlo definitivně vyhnat z města. Stálo východňany příliš mnoho úsilí zde být a nyní by vše ztratili. Každopádně jsou silně oslabeni. Walden situace umí využít."
Guiscard pokýval hlavou: "Hlavně jim neprodávej žádné zbraně. Ani suroviny, nechci s nimi být jakkoliv spojován, kdyby...až se něco stane."
"Ano, pane. Dále jsme poslali vzorky do Kwesaru. Trpaslíci projevili zájem o naše dýky. Doufejme, že to tentokrát vyjde. V Sintaru jsme obnovili část naší obchodní sítě, ale poškození celého města má stále na zisky znatelný vliv. Zkoušíme přesvědčit místní posádku, že nákup zbraní u nás je nutný kvůli hrozícím útokům Hevrenů na oslabené hradby. Samozřejmě nabízím hromadné slevy."
"Hevreni nezaútočí, místodržící to ví, ale což. Pokračujte, třeba se někdo chytí." Pohodlně se natáhl v křesle. Zjistil, jak jej bolí nohy. "Pokračuj."
Zástupce Kador se vrátil k výčtu a Robert poslouchal. Přesto asi po pěti minutách zavřel víčka. Z přicházejícího spánku jej ovšem vytrhlo jedno Kadorovo slovo - Viconia.
"Co-co?" V tu chvíli si připadal jako hlupák.
Kador s kamennou tváří větu zopakoval: "Osoba vašeho zájmu, šermířka Viconia, se v Albireu ukázala pár dní po vašem odjezdu do Rilondu. Byla v doprovodu jistého skřítka a navštívila místní magickou univerzitu. Poté odjela směr Rilond. Pravděpodobně za vámi."
"To je mi milá zpráva. Vypadá to, že jde Oraziovi v patách a v Rilondu se potkaj." Pak se ušklíbl, jak si na něco vzpomněl. "Má pořád u sebe můj meč?"
"Není váš, pane. Prodal jste jí ho. Legálně."
"No jasně že prodal. Přesto to byla jedna z mých nejlepších prací, takže pochop, mám k němu pořád jaksi osobní vztah."
"Chápu," Kador raděj nic z toho chápat nechtěl, "meč má Viconia stále u sebe. A poslední zpráva. Včera do města dorazil Strik, zvaný Hezoun."
"Hezoun je tu? Je sám?"
"Ano, pane, zbytek vaší bývalé...ehm...družiny s ním nebyl."
Robert se pousmál, až Kadora zamrazilo. "Tak to si pro něj připravím hezké přivítání."