Říjen 2013

Příloha II. - problematika soudržnosti družiny

17. října 2013 v 11:48 | dějepisec Jonas Marcuš |  Kniha "Po stopách hrdinů"
Milého čtenáře této knihy dříve něbo později dostihne důležité poznání, že původní složení družiny, které tak majestátně započalo v Dunrileanu, se měnilo. Proto ihned posazuji do plynulosti čtení tuto přílohu, aby nedocházelo k mylné a zbytečné interpretaci.
Důvod proměn je ne vždy zřejmý, ale obecně se soudí, že za to může jednoduše osud. Hrdinové odcházeli a přicházeli, vraceli se a umírali. Jeden byl unaven zodpovědností, kterou přinášelo vědomí být vyvoleným bohů, druhý prostě jen musel odejít, aby přinášel bezpečí do světa našeho v jiné oblasti. Vyjmenovat jejich další činy mimo družinu je již za okrajem možností této knihy. Nevylučuji, pokud mi to věk dovolí, se jim věnovat v dodatcích.
Ovšemť otázka se nabízí, kdo vlastně je klíčovým středobodem družiny, jejím bohem vyvoleným tvůrcem a vášnivým hybatelem. Tou skvělou osobností, která bohatou historii družiny tvořila a nedovolila tak, aby se přesunula jinam. Nechť laskavý čtenář z mého skromného vyprávění sám pochopí, kdo to jest.
Přesto bych se rád v této krátké příloze lehce, větou jedinou, dotknul příběhu, který potkal ty hrdiny neputujíc s družinou do samého legendárního konce. Bylo jich mnoho? Málo? Čas doposud nedozrál posouditi tuto významnou otázku.

Elf Dirk, který družinu opustil někdy během její cesty za záchranou Viconie, byl naposledy spatřen v Dunrileanu několik měsíců poté. Čekal zde na odvoz do vesnice Pokle Mokle.

Tajemná osoba bez historie jest stále Střela. Nejen že neměl svůj příběh do setkání s družinou, ale náhle od opuštění v neznámý čas se veškeré stopy zase ztrácejí. Někdo prohlašoval, že jej viděl v železném sudu na dně Erinu, jiný prohlašoval na svou čest, že Střelu pod jiným jménem spatřil vládnout domorodému kmeni v Lese padajících stínů.

Vuk Čerev je mužem mnoha tváří. Omluví-li mne milý čtenář, ale u této hrdinné postavy dodnes nevím, na čem jsem. Jednou se profiluje jako zloděj s dobrým srdcem, podruhé jako bývalý pirát, jindy je členem Almendorské tajné služby a nakonec sprostým zmetkem. Jakoby člověk měl pocítíti, že nejde o jednu osobu, ale doposud jsem pro to nenalezl pramenný důkaz. Jen jméno jest stejné, a proto jej považuji za osobu jedinou.

Elf Gwe'drawe opustil družinu v Červeném lese ještě před unesením Viconie. Důvěryhodné zdroje mluví o jeho úspěšné snaze vytvořit maghawový háj v hloubi lesa, který odmítal do konce svého života opustit. Dle svědků byl agresivní na všechny příchozí a okraj háje lemován byl kostmi a výhružnými cedulemi.

Ashena Poliennixovna alias Šedá liška alias Koťátko alias Líbezná bardka alias Smrt nekromanta alias Chlouba Braghminy nepotřebuje přílišný komentář. Dovolte mi jen zmínit, že v družině působila od samého počátku hledání Viconie a nakonec byla Městem světlonošů odvolána zpět v době, kdy družina se podruhé s šermířkou setkala. Náhoda? Ne, drazí čtenáři.

Isafell čili Ohňostrůjce není přímo družiníkem v našem slova smyslu. Žena vášnivého charakteru spíše připojovala se a zase odcházela, protože její cíl v dějinách světa byl zcela jiný. Všichni jistě dnes víte, že je vládcem Barbarských ostrovů.

Osud Ragnara, zvaného Drobka, je výborně popsán mým kolegou z Bergonské univerzity Rhodinem Mlatomlatem v knize "Ten, kdož jediný řemdich ovládati dokázal". Pro potřeby naší knihy jen dodám, že Drobek opustil družinu v čase, kdy pátrala po Viconii a putovala ze Sintaru na sever. Drobkovým odchodem, upřímný-li mohu být, odešlo od družiny mnoho světových problémů klíčících v zárodku. Ty ovšem, jak víme, Ragnar musel vyřešit zcela sám a zcela po svém. Díky Bohům, že mimo civilizaci.