Srpen 2013

Vlastní cesta

30. srpna 2013 v 12:42 | sokol |  Příběhy postav - Viconia
"Kirbegu, slyšíš mne?" snažila se Viconia se zavřenýma očima v duchu mluvit s cizí osobu na druhém konci světadílu.
"Ale samozřejmě, má drahá Viconio," ozval se jaksi ledabyle moudrý hlas ve Viconiině hlavě. Šermířka Kirbegovo oslovení přešla mlčením. Nikdy nepoznala, zda to Žlutý drakočlověk říká upřímně nebo posměšně.
"Mám tvou truhlu, Tajpej ti ji veze na Ostrov albatrosů." Pak se zhluboka nadechla a ještě dodala: "Tím je moje práce u konce, ráda bych si šla svou cestou."
"Viconie, víš sama, že jsi mohla jít po své cestě už od samého začátku."
"To nevím, Kirbegu, nejsem si tím úplně jista. Jsi drakočlověk, mocná bytost, o které kolují legendy. Straší tebou tady děti a alchymisté vyprávějí děsivé příběhy o tvých pokusech a vynálezech. Tobě se dá odmítnout?"
Následovalo ticho, o kterém Viconie nevěděla, zda je uražené, rozzlobené nebo prostě vyčkávací. Nakonec odpověď přišla: "Ano, já vím, ale vždy to rád zkouším. Vím jakou mám pověst a vím, co jsem za svého života udělal. A taky vím, že kdybych se nyní objevil v Sintaru v lidské podobě, nikdo mne nepozná, ale všichni mne zároveň budou nenávidět. Jsem duch, kterého nikdo nezná, jen všichni ví, že někde existuji a nejsem dobrým. Proto jsem požádal o pomoc tebe, Viconie a taky tvou družinu."
"Mou družinu?" Viconia překvapením zamrkala.
"Ale nebuď tak hloupá. Samozřejmě, že jsem ji nepožádal přímo, prostě jsem věděl, že bez nich truhlu nezískáš. Ty peníze, co jsem ti dal jako odměnu, byly od počátku plánované pro Orazia a další. Jste výjimeční, všichni, tak jak jsem to po dekády nezažil."
Šermířka pochopila, kam drakočlověk míří: "Ty chceš, abychom ti našli další truhly, že? Chtěls to od samého začátku. První truhla byla jen test."
"Ale vůbec ne, má drahá Viconie. Zbylé truhly mi obstarávají jiní. Ty chceš si jít vlastní cestou. Lovit nekromanty, pomstít se, vyhladit je... Lepší cíl bych ti nemohl vybrat ani já sám. Snad jen bych přidal Sarindarce. Brzy tak bude díky vám na světě čisto. Každopádně, až budeš lovit nekromanty po Taře, šmejdit po jejich brlozích a prohledávat jejich skříně, je tu pár drobností, o které bych tě chtěl požádat..."

17. 8. 2013 - Kirbegova holka

19. srpna 2013 v 11:08 | PJ sokol |  Deník
Rilond a jeho okolí 7. 7. 852
Družina se vypravila zpět do Rilondu, aby se zde vypořádala se zbytky nekromantské hansy. Začala pátrat, ale brzy zjistila, že sama je sledována. Dotyčným byl skřítek navíc mající u sebe dopis s pozvánkou Orazia do rilondského hostince U Zlaté podkovy. Družina samozřejmě byla tímto faktem velmi překvapená, přesto neodolala. Ukázalo se, že ji vidět nechtěl nikdo jiný než ztracená Viconia. Mladá šermířka totiž dle svých slov unikla Sarindarcům vezoucích jí do Úmrlčího království díky Kirbegovi a byla samotným žlutým drakočlověkem požádána, aby získala zpět jeho truhlu, ve které byla původně vezena. Její pátrání nakonec vedlo po stopách družiny do Rilondu, kde se truhla má nacházet. Viconia tedy poprosila naše hrdiny o pomoc a slíbila, že když jí pomůžou, ona sama pak bude volná a připojí se k nim. Navíc, a to bylo největší lákadlo, jí Kirbeg slíbil v boji s nekromanty podporu v podobě různých informací a ona je ráda sdělí
Družina byla na rozpacích. Pomáhat Kirbegovi se jí nezamlovalo, ale nekromanty v Rilondu dostat chtěla. Viconia se tedy podělila o doposud nasbírané informace a nechala družině čas na rozmyšlenou. Místní hansa je prý dobré dva dny nečinná, pouze dnes ráno se ve městě objevil jeden z členů a domlouval v přístavu a u trpaslíka Gorwina, šéfa jednoho z pašeráckých gangů, nějaké kšefty. Poté zmizel v usedlosti na kraji města a víc nic. Družina proto vyrazila za Gorwinem a chtěla z něj vymámit více vodítek. Gorwin samozřejmě sdílný nebyl. Patřil, trochu překvapivě, k poměrně čestným padouchům, ale určitě nechtěl krýt nekromanty. Požadoval důkaz a tak musela družina vyrazit do sídla na kraji města. Zde nikoho nenalezli, jen spoušť. Bližší průzkum ukázal, že obyvatelé byli zavražděni, na dveřích jednoho pokoje byl přibit nemrtvý sluha a v podzemní knihovně se nacházelo pár zakázaných knih. Tato skutečnost Gorwinovi stačila a družině vyzradil, o čem s přeživším nekromantem jednal.
Jeho jméno bylo Hurein a chtěl od Gorwina placený doprovod na sever k ústí Železného potoka, kde na něj měla čekat barbarská loď a měla jej převést do Erinu. S sebou měl mít jen pár osobních zavazadel a na setkání čekal na pláži dva kilometry od Rilondu. Heslo je "Démonklaton".
Družina se zamaskovala za žoldáky a dala si i krycí jména - Šéf (Wulf), Květa (Ashena), Lojza (Orazio) a Prcek (legendární bijec nekromantů). Hureina úspěšně vylákali ze skrýše a započali mu dělat falešnou ochranu. Problém byl, že nekromant u sebe neměl truhlu a tak se vyčkávalo. Ovšem v momentě, kdy hrozilo kvůli Oraziově neschopnosti efektivně hrál roli žoldáka prozrazení, byl Hurein omráčen. Začalo probíhat vyslýchání, kde užuž přicházela dohoda v podobě uvolnění Hureina za vydání truhly. Jenže pak z lesa u pláže přišel útok členů Pavučiny zodpovědných za masakr v nekromantské hanse a majících také o truhlu zájem. Dost kritická situace ale byla vyřešena teleportem Wulfa do zad nepřátel a posléze i trochou štěstí. Pavučina byla poražena, nekromant nechán na pobřeží a truhla byla konečně v rukou družiny. Přišel čas rozhodnutí. Co se Orazio poradil s osobou "mající velký vliv a přehled o geopolitických procesech", vrátili nakonec naši hrdinové truhlu Viconii, čímž získali necelých 10 000 zlatých a seznam vysoce postavených nekromantů působících ve velkých městech královských kolonií. Lov začal...s Viconií konečně zase po boku, ačkoliv panují velké obavy o její upřímnosti.