Prosinec 2011

Odkaz Šedých vlků - úvod

21. prosince 2011 v 10:09 | PJ sokol |  Dobrodružství
Svítalo. Viconia vstala ze spacího vaku a došla na vodní břeh. Umyla si ruce a pak obličej. Voda jí stékala ze tváře a čeřila šermířčin odraz v klidné hladině slepého ramena Králičí řeky. Viconia se chvíli pozorovala a v momentě, kdy se voda zklidnila, zvedla hlavu a rozhlédla se. Nikoho nespatřila a tak se v klidu začala svlékat. Voda šplouchla jen mírně, když se do ní nahá krasavice ponořila. Bylo to osvěžující. Viconia cítila, jako by z ní mizel stres posledních dní, ale byl to pouze pocit. Každopádně jej chtěla udržet co nejdéle a tak z chladivé vody nechvátala.
"Má paní?" ozvalo se po chvíli ze břehu.
Viconia se lekla, ale po krátké chvíli pochopila, o koho jde: "Ano, Tajpeji?" Všimla si, že její průvodce se marně snaží schovat za blízkým keřem. Pousmála se.
"Omlouvám se, má paní, ale jsem nucen vám oznámit, že chceme-li do večera být v Malé dolině, musíme vyrazit."

...

Faran nevěděl, co má dělat a dle pohledu na svého parťáka v tom nebyl sám. Raději proto stáli u truhly a čekali. Jejich nanicovatá rádoby velitelka v červených šatech totiž z ničeho nic upadla a začala bulet jak malé dítě. Tolik emocí u ní Faran neviděl za celé ty dny, co byl nucen ji poslouchat. U bohů, co by dal za službu v kasárnách. Slíbil si v duchu, že už na pochůzky po kolonii nebude nikdy nadávat. Ta červená děvka si hrála na velkýho šéfa a teď tady rve prsty trávu a skučí na celou pláň.
Jenže Faran se bál, tichý vztek bylo jediné, co si dovolil. A dokud mu to nebylo nakázáno, nic nedělal. Ani teď. Čekal proto asi deset minut, než se žena zvedla ze země. Měla kamennou, odhodlanou tvář a Faran pod napětím, co bude následovat, stiskl čelisti. Nakonec uslyšel jediné: "Změna plánu."

...

Kotva byla jediná putyka v sintarském přístavu, která přežila požár. Její hostinský už dával nahlas na vědomí, že až sežene truhláře, bude Kotva slavnostně přejmenována na Zázračnou kotvu. Posluchačů měl dost, ba dokonce příliš, přeci jen šlo v současnosti o jedinou hospodu v přístavu.
Kuba Janko měl o zázraku trochu jinou představu. On byl nyní jediným přeživším z pašeráckého gangu Šedých vlků. Byl zrovna ve městě, a když přišel útok, okamžitě utíkal do úkrytu pod vodopády. Byl v půli cesty, když se nad ním oranžový drak přehnal a jeskyni napadl. Kuba to pozoroval s otevřenou pusou. Bude do konce života přesvědčen, že drak o úkrytu věděl. Ale proč na Šedé vlky zaútočil? Odpověď se snažil Kuba najít o den později, kdy do spáleniště úkrytu vešel a hledal. Velitelova pracovna byla zdevastovaná, ale magické dveře trezoru vypadaly nedotčeně. Janko se chystal je otevřít, věděl jak, ale uslyšel kroky. Mnoho kroků. To museli být stráže. Rychle dveře trezoru zakryt a pádil na povrch. Měl výhodu, znal terén.
Nyní Kuba Janko sedí v jediné putyce sintarského přístavu a popíjí pivo drahé jako noblesní kurtizána na celou noc. Zázračná kotva a její zázračné ceny, pomyslel si a jedním dechem korbel dopil.

17. 12. 2011 - Albirejský nekromant (2. část)

19. prosince 2011 v 9:01 | PJ sokol |  Deník
2. 4. - 3. 4. 852
Po celonočním vyslýchání družina nezískala od Raxana jediné přiznání, ač byla Ašena i Takaši o jeho nekromantských praktikách nepřímými důkazy přesvědčeni. Nezbývalo proto se ještě před východem slunce do zlatníkova domu vrátit a pokusit se dobýt do jeho trezoru. Ve stokách byla družina zaskočena hlídkujícími Sarindarci, ale po jakž takž zdárném přepadu je pacifikovala. Raxan, který s hrdiny putoval svázaný a aby otevřel dveře trezoru, během boje uklouznul a málem se utopil v hromadě sraček.
Magické dveře do místnosti s cennostmi Raxan bez jakéhokoliv odporu otevřel jen proto, aby se následně nechal zabít dvěma myšlenkovými bytostmi-strážci pokladu. Překvapená družina, po vyřízení útočníků úžasnými zásahy Oraziovy hole a Takašiho hvězdice, tak musela doufat, že odpovědi nalezne ve dvou skříních v pokladnici umístěných. Objev byl překvapivý: 14 pytlů se šperky, drahokamy a penězi doplněný několika dokumenty. Obsahem pergamenů byly různé Raxanovy kupní smlouvy, informace o Garu Lebaiovi a také seznam jmen podtržených, přeskrtnutých či pouze zapsaných. Nejzajímavěji se jevila Raxanova žádost směrem k Lebaiovi o únos Viconie.
Zatímco Orazio tahal pytle, Takaši stihl s Ašenou nalézt v domě osobní věci Raxanovy spolubydlící, podezřelé z účasti na zmizení truhly skrze tento dům dne 27. 3. Jejich dohadování a Ašenino rabování šatníku poněkud zalarmovalo stráže a tak družina musela svůj odchod urychlit. Pět pytlů skončilo ve stokách, protože nešly pobrat. Družina z hloubky své nenávisti k Sarindarské obchodní kolonii v Albireu (nekromantům a Lebaiovi zvlášť) odmítli odejít v tichosti. Ašenou nastražená výbušnina tak oznámila sbohem půlce Raxanova domu a způsobila třetí požár v kolonii. Garu Lebai neměl dobrý alden.
Každopádně družina ještě nebyla ze všeho venku. Její činy byly známy (či správně interpretovány), jak ATS, tak Alwarinem a pravděpodobně i Sarindarem. Orazio však ATS uklidnil důkazem o Lebaiově výzvě k jejich vraždě a Alwarina naopak smlouvou o únosu Viconie. Všechny strany byly potěšeny, tedy až na Sarindar. Alwarin navíc družině oznámil, že seznam jmen je nejspíše Raxanův pokus o konvertování tarských mágů do služeb nekromantů.
Družina ovšem v pátrání pokračuje dále. Truhla uniká a společně s ní Raxanova "služebná." Už pokus o její přesnou detekci díky triangulaci mágů Časoprostorového oddělení mágské univerzity selhal, ale prostor vymezil aspoň pro oblast Kor-Miram-Koňské pastviny. Družina usoudila, že cíl deportace truhly je Sintar, což při výslechu prohlásil i dříve zesnulý Raxan.
Ještě ten den se proto naši hrdinové za těžký peníz teleportovali do Kirbegem čerstvě napadeného města, nejjižnější výspy almendorské koloniální říše, Sintaru.