Listopad 2011

26. 11. 2011 - Albirejský nekromant (1. část)

29. listopadu 2011 v 7:15 | PJ sokol |  Deník
Albireo 30. 3. - 2. 4. 852
Poté, co skupina úspěšně vyřešila záhadu zcizených výbušnin z kamenolomu v Potůčkách, byla informována Swenem, že ATS zametla stopy v Albireu a je možný návrat. V Albireu již od 28. 3. pobýval Orazio, který jednak navštívil místní univerzitu a svého mistra a za druhé byl přepaden trojicí Garlebem najmutých individuí jdoucích po našich hrdinech od počátku února. Orazio byl zachráněn léčitelem s barvitou minulostí Bohdanem Zumovićem. Ten prý vrahy několik dní sledoval a chtěl jim plánovaný útok překazit. Zumović zároveň předal Oraziovi osobní Garlebův dopis adresovaný trpasíku Ugronovi a obsahující žádost o fyzickou likvidaci Orazia, Dirka a Drobka.
Když byla družina kompletní, dostala od ATS informaci o několikadenním sledování potenciálního nekromanta - zlatníka Raxana sídlícího v domě č. 44 v Sarindarské obchodní kolonii v Albireu. ATS také upozornila, že dne 27. 3. zmizela družinou hledaná truhla právě skrze Raxanův dům. Ašena zavelela k okamžité akci. Noční přepad Raxanova sídla se ale setkal s nečekanou magickou bariérou a skončil neúspěchem.
Druhý útok následoval v noci na 2. 4. dle rady Alwarina: skrze stoky, kde se dal předpokládat tajný vchod do domu. Do nočního přepadu vyrazila družina kompletní, což Raxan uslyšel a rozhodl se z domu skrytě utéct. Byl však uprostřed náměstí Guara Hairy zasažen z domu vystřelenou šipkou Takašiho kuše a pacifikován. Případnou intervenci osmi kolem se pohybujících strážných odlákala svým masivním útokem a následným podpálením horního patra správní budovy kolonie Oraziova sova. Při výbuchu ohnivé koule se uvolnil balkon u pokoje Garu Lebaie a svým pádem zabil dva strážné. Ašena Raxana doběhla, obelstila jiného strážného a vyrazila s nemohoucím starcem do stok, kde čekal zbytek družiny. Ten (přesněji Drobek a Wulf) se stihl při svém útěku ze zlatnictví náležitě napakovat. Sarindarská kolonie po několika dnech opět zažívala pozdvižení.
Zbytek noci družina trávila výslechem potenciálního nekromanta. Družina nyní balancuje mezi lupiči, žháři, vrahy a únosci na hraně jedné a lovci nekromantů v Sarindarské obchodní kolonii na hraně druhé.

Albirejský nekromant - úvod

24. listopadu 2011 v 13:07 | PJ sokol |  Dobrodružství
Orazio následoval elfku potemnělou Východní čtvrti i přes neodbytný vnitřní pocit, že se žene do pasti. Štíhlá dívka s podlitým okem se náhle zastavila a ukázala do uličky. "Tam," doplnila pouze. Ze tmy byly slyšet zvuky boje, vrčení a nadávky. Mladý mág se zhluboka nadechl, uchopil pevně svou hůl a vykročil. Elfka jej následovala. Za zatáčkou po pár krocích Orazio spatřil to, co mu jeho průvodkyně řekla při prvním setkání: opilý trpaslík bil jejího milého a ona chtěla pomoci. Orazio se chystal využít momentu překvapení a zakouzlit. Nestihl to. Mrštná elfka po jeho boku mu totiž podrazila nohy.
"Kdyby tě viděl tvůj otec, styděl by se! To bylo tak průhledný!" odpověděl nahlas na znak již ležící Orazio a ani nevěděl, zda mluví s pocitem zadostiučinění, že tušil zradu, nebo jen aby něco morálního řekl.
"Ale ty ses chytil, milý Orazio," odpověděla mu žena a poté hvízdla na své "peroucí se" kumpány.

...

Swene,
můžeš vyřídit té povedené družince, že v Albireu je vše čisté. Smazali jsme veškeré stopy případného podezření z její dosti diletantské akce typu "obsaď, hledej, zapal" v budově sarindarské správy. Zároveň jsme nasadili pár agentů na Lebaie, několik jemu věrných a nakonec začali pátrat po těch nekromantech, co chtěli. Nutno říci, že vše přineslo výsledky, které ji potěší. O činech v Tabitu a okolí se nám doneslo dost zkazek, šéf je potěšen. Byli vidět, konali a dokonce nám i pomohli. Posílám pro ně peníze. Z výše řečeného oznam družině co uznáš za vhodné.
Také šéf ví, že máš v baráku mága jménem Isafell, je znepokojen, ale věří, že víš, co děláš. Jinými slovy, že neděláš kraviny. Připomínám ti zprávu o stavu v Tabitu z minulého měsíce. Do budoucna se hlavně zaměř na nejvyšší místa, existuje tu jisté podezření, která ti odhalím časem, až sám budu mít větší jistotu. S tímto dopisem nalož dle protokolu. Buď zdráv. G'ruwa

...

Lucia se zlobila, ale ovládala se, aby její pocity nebyly známy navenek. Musela před dvojicí těch sarindarských ubožáků vypadat suverénně, protože je nyní vedla. Vyšli před pár hodinami ven a ona cítila neutuchajcí potřebu se vykoupat. Jim dvěma to evidentně nevadilo, asi byli zvyklí, ale to u Sarindarců čekala. Opice a prasata dohromady, Stvořiteli asi došla inspirace při tvorbě, pomyslela si.
Po půl hodině vylezli na kopec a mladá žena se rozhlédla. Dobré tři hodiny od nich se rozprostírala vesnice. Tam se dnes ubytují a ona si konečně sundá ty smradlavé šaty. S úlevou vydechla a otočila se ke svým nuceným společníkům. "Pojďte, ještě nás čeká pár mil. A pamatujte si, vy bastardi, na té věci se nesedí!"

Animae Fidelium

20. listopadu 2011 v 22:46 | Mr.Lu |  Dobrodružství
Alima se sklonila zpět nad synovu košili a znovu ji pořádně vymáchala v potoce. Snažila se skrýt slzy. Ta cizinka jí právě připomněla jejího muže, Konráda. Už skoro dokázala zapomenout na to, jak jí miloval. Byly dny, kdy si téměř neuvědomovala, jak moc jí schází. Ale teď, díky téhle ženě kdoví odkud, znovu cítí tu obrovskou prázdnotu ve svém srdci. Zbytečná smrt. Konrád nebyl voják ani dobrodruh. Byl kovářem - nejlepším kovářem v širém okolí Albirea. Byl krásný a silný. A také dobrý - a právě za svou dobrotu zaplatil tu nejvyšší cenu. Pomohl svému bližnímu, svému příteli. Ukryl člověka, který se bál o svůj život. Když k nim domů tenkrát almendorští vtrhli, byla zrovna na cestě od své sestry ze Zálesí. Když dorazila k jejich domu, spatřila Konráda oběšeného na hrušce, kterou zasadil jeho otec. Pro výstrahu pomahačům! S pláčem uprchla do lesa, kde ji našli v bezvědomí ležet dobří lidé. Alima si otřela vlhké oči hřbetem ruky a sáhla pro další kousek prádla. Úkosem pohlédla na tu cizí ženu. Tak mladá a nebojácná. Ještě jí osud nezměnil její život v hromadu prázdných dní. Ach lásko moje, tolik mi chybíš...


"Podívej se Brame, nemůžeme si dovolit, aby se o nás někdo dozvěděl"
Bram dál upíral pohled do ohně. Povzdechl a prohrábl si vlasy:"A co navrhuješ, Jespere?"
"Prostě za ní dojdeme a ukončíme to s ní!"
Bram upřel pohled na Jespera:"V mojí vesnici se nebude vraždit! Vždyť je to pocestná, prý utíká před zákonem! Měli bychom jí pomoct."
Jesper hodil na stůl ohořelý pruh kůže. "Tohle nás čeká, pokud se o naší bezpečnost nepostaráme Brame."
Bram se znovu otočil k ohni.
"Tak jí odveďte, vezměte jí pryč. Nechci vědět, co s ní uděláte. Chci jen bezpečí pro své lidi"
Jesper se usmál a řekl:"Neboj se milý Brame, nikdy už o ní neuslyšíš, hehehe..."


Muž se opět pomalu probíral. Ošklivě ho bolela hlava a necítil pravou ruku. Jeho oči neochotně zaostřily na postavu nad sebou. Skláněla se nad ním mladá a krásná žena. Hledal v jejích očích stopu nějaké emoce - snad slitování, ale marně. Žena se pomalu opřela kolenem o jeho hruď a vytáhla dlouhý nůž. Muž sebou zazmítal, ale držela ho pevně. Ocel se zableskla v ranním slunci a muž se propadl do obrovské propasti plné bolesti...


Světlana přitiskla jeho tvář na tu svou, vlhkou od slz.
"To nemůžeš udělat, lásko, nemůžeš se jim postavit!"
Muž pomalu oddálil svou hlavu a palcem otřel její tvář. Stále se jí díval do očí a i v těch jeho se zaleskly slzy. V jeho hlase se mísil smutek s naléhavostí.
"Není jiná cesta Světlano. Jsou zlí, jsou tu, aby ubližovali. Jdou, vraždí a jejich myšlenky patří zkáze. Nemůžeme doufat v jejich milosrdenství."
Světlana hladila jeho tmavé vlasy a přes slzy se stále snažila usmívat.
"Pojď lásko, odejdi se mnou. Spolu to dokážeme! Utečeme jim a všechno bude jako dřív!"
Políbil jí na čelo a přitiskl její hlavu na svou hruď. Projížděl svými prsty její světlé vlasy a díval se do tmavé zeleně lesa za ní.
"To nejde miláčku, zemřelo by tolik nevinných lidí. Oni chtějí oběť. Musím se pokusit je zastavit! Nedokázal bych žít, kdybych se o to nepokusil! Ty jdi a varuj Brama. Musí se připravit na cestu."
Světlana trhavě vzlykala a tiskla muže k sobě víc a víc…

Pramen vlasů

15. listopadu 2011 v 13:50 | PJ sokol |  Příběhy postav - Viconia
Viconia si zamyšleně prohlížela své vlasy. Zamyšleně proto, že ty opět získávaly původní zářivě žlutou barvu a jejich majitelka necítila potřebu si je opět dobarvit do tmavohněda. Mladá šermířka tomu přikládala velkou důležitost. Když se změnou zevnějšku před lety začala, mělo to základ v hluboké vnitřní proměně díky zkušenostem a především nalezení smyslu svého života. Chtěla zahodit onu marnivou Viconii původní. Nynější návrat zlatých vlasů ovšem neznamenal návrat k době erinské: výstřední šaty i Kurátor jí zůstaly. Viconia ale cítila, že její odpor k nemrtvým a myšlenkovým bytostem už není tak silný. Opustila jsem jeden extrém pro druhý a nyní opouuštím i ten, napadlo ji šilhaje na pramen vlasů mezi prsty. Viconia správně tušila, že důvodem je Kirbeg. Jejich vzájemné hodinové diskuze a celkově pobyt na Ostrově albatrosů Viconii dosti překvapil. Nedělala si iluze, že by žlutý drakočlověk byl dobrák, ale opravila svůj dosavadní zcela jednostranný názor, který koloval díky povídačkám mezi Královskými.
Jednal s ní slušně, choval se zdvořile, nijak nenaléhal, dal jí na výběr. Viconia si byla jista, že nic z toho nemusel. Věděla, i se svými omezenými znalostmi, že by z ní dokázal udělat bezduchou skořápku pro své případné cíle. Pochopila to sama po jeho "jakoby nic" zprávě o osudu Šedých vlků z dnešního rána. Ale ne, Kirbeg ji poprosil....a mladá šermířka souhlasila.
Viconia si s vlasy přestala hrát. Žlutý drakočlověk jí ale stále ležel v hlavě. Jak jedno setkání dokáže tolik změnit. Nyní má úkol. Věděla, že je důležitý, extrémně důležitý. Věděla, že ji Kirbeg neříká všechno ne proto, že by to neměla vědět, ale že ještě není připravena. Věděla také, že sama to nedokáže. Ale nevěděla, zda dovede přesvědčit své bývalé druhy.

Blonďatá kráska věnovala pohled šumějícím listům místo tmavnoucího nebe a tím zakončila tento den. Poté vyhrála únavou obtěžkaná víčka.