Říjen 2011

Univerzitní večeře

25. října 2011 v 13:39 | PJ sokol |  Dobrodružství
Alwarin měl z přemýšlení vrásky na čele. Tedy, přesně řečeno, více vrásek než obvykle. Nedávaly mu totiž události posledních dnů vůbec smysl, ale věděl, že je mezi nimi spojitost. Mnozí z univerzitních kolegů mu to vyvraceli. Je to prý hloupost a vše pouhá souhra špatných náhod. On ale byl dost starý na to, aby věděl, že tento svět nefunguje podle nahodilostí špatných nebo dobrých. Svět má jasný řád - příčina má následek, který je další příčinou. Zároveň pro veškeré počínání existují hranice, takže chce-li je někdo porušit, je buď hlupák nebo vysoce inteligentní zloun. A žlutý drak je, kurva, zatraceně velký zloun! Alwarinovi se při tom nahrnula krev do hlavy, až zatnul pěsti a stiskl zuby. Měl jasné obavy, o koho šlo. Ale co tím Kirbeg sledoval? Chtěl trpaslíky a Almendor odradit od útoku na Canthii? Co s tím měli společného ti pašeráci pod vodopádem? Proč jednoho z nich vyslýchal? Slavný kouzelník si hned vzpomenul na mrtvé tělo, pravděpodobně ženské, které vyplavila řeka pár mil za Sintarem. Proč právě ono upoutalo pozornost mágů narozdíl ode všech mrtvých, ohořelých těl v řece, byla děsivá grimasa v obličeji a naprostá absence mozkové tkáně v lebce. Univerzitní theurgové o podobných praktikách četli pouze v historii o dobývání arvedanských knížectví právě Kirbegem.
Alwarin vzpomínal, kdy naposledy o Kirbegovi slyšel a uvědomil si, že v náznacích mluvil nedávno jeden z místních studentů - mág a dobrodruh Orazio. On, jeho parta a unesená družka, jak se jmenovala, Viconia? Ach, ano, s nimi spjatí Sarindarci a nekromanti. A taky Gultura. Ach, bohové! Jde Kirbegovi o to tajemství? Vždyť ta Viconia, či jak se jmenovala, o něm neměla mít ani páru. Nebo Orazio lhal? Něco zatajil? A co s tím zatraceně mají společného ti pašeráci? Co když jsou tyto závěry zcela mimo mísu?
Alwarin měl z přemýšlení vrásky na čele. Zhluboka a hlasitě vydechl, sáhl k noze pohovky po lahvi a dlouze se napil. To potřeboval, hned se mu vrátila dobrá nálada.
Rektor magické univerzity v Albireu se usmíval a v tomto stavu jej zastihlo zaklepání na dveře. "Pojď dál, Eldrosi," Alwarin se ani nenamáhal vstát. Věděl, jak klepe jeho dlouholetý přítel.
Mistr teoretické magie Eldros otevřel dveře, ale dovnitř nevešel. "Alwarine, ten tvůj chráněnec je konečně tady. Věřím, že máš spoustu otázek. Já taky. Donesu raděj další flašku, počítám, že se dnes zdržíme."