Září 2011

Záhuba Šedých vlků

23. září 2011 v 17:58 | PJ sokol |  Dobrodružství
Divona Divonič se protáhla v křesle. Zatracený počty, pomyslela si, ale odpočinek si nedopřála. Hned se pohledem vrátila k desce stolu, u kterého seděla, a opět se zahloubala do srovnávání tabitských grošů do úhledných sloupečků. Čtyřistapadesát, to bylo poslední číslo, než se ozvaly zkrácené šlachy v kolenou a loktech. Nevědomky se usmívala, s groši totiž nebyla ani v polovině. Poslední zakázka se povedla, Hevreni platí pod tlakem stále víc a víc.
Plně soustředěnou a v klidu jeskynní místnosti ji zastihl náhlý výkřik. Divona úlekem nadskočila, až koleny přizdvihla stůl a rozkutálela peníze na všechny strany. Tiše zaklela, těžko říct, zda nad zmařenou prací či kvůli bolavému kolenu. Při druhém výkřiku už zpozorněla. Doufala, že se přeslechla. Třetí výkřik, to musel být sám velitel Edran, ji ale vyvedl v omyl. Vyběhla z místnosti a vydala se k hlavnímu vchodu do komplexu. Zvuk hučící vody zesiloval a za další zatáčkou už spatřila vodopád kryjící jejich jeskyně. Zde se mačkal celý gang. Ezra, Halga, Slíva, Miloň...i Ginkeje spatřila takhle letmo, všichni to chtěli vidět. Edran se pokoušel chumel aspoň trochu organizovat. Tady nemám šanci, blesklo Divoně v hlavě. Obrátila se a běžela vedlejší chodbou k druhému vchodu. Byl tajný a kouzlo znala jen ona a její velitel. Asi po pěti minutách stoupání před ní ústila slepá chodba, která se ale po vyslané myšlence zástupkyně gangu proměnila v cestu na povrch.
Jasné denní světlo Divonu na chvíli oslepilo. Objevila se nad vodopádem a měla celou scenérii před sebou. Královská řeka, pláně, vesničky, cesty, trhliny a...hořící Sintar. Tak je to pravda, užasla Divona. Sledovala doutnající město, zdálo se jí, že slyšela i vzdálený křik. Bílé věže města se tyčily nad požárem jako majestátné prsty neznající strach. Nedokázala se dlouho odtrhnout, takový silný požár ještě nikdy neviděla. Byl to úžasný, ale tak děsivý pohled. Přesto po čase pohledem sklouzla k vstupu do jeskyně. Ucítila odtud nezvyklý nával tepla. Než se stihla rozhodnout, že vyrazí zpět, chytila se za hlavu. Ta bolest byla tak příšerná, až musela klesnout na kolena. V ten moment se z hlubiny útesu, kam padala řeka, vynesl na křídlech ohromný tvor. To není možné, Divonin údiv na krátký moment překonal spalující peklo odehrávající se v její hlavě.
Žlutý drak se pohyby křídel ve vzduchu nad úrovní země zastavil a soustředěně se na ženu díval. Jeho tmavé oči ji probodávaly a ona se cítila naprosto bezmocná a poddaná. Pak jako tupý úder jí v hlavě zazněl hluboký hlas: "A NYNÍ MI, TY UBOHÁ PAŠERAČKO, ŘEKNEŠ NAPROSTO VŠE A ZEMŘEŠ MILOSTIVĚJI NEŽ TVÍ PATETIČTÍ DRUZI."

Zpráva

14. září 2011 v 8:57 Dobrodružství

Akce Pomsta je v ohrožení. Zpočátku šlo vše hladce. Červíkovi se podařilo podplatit dva strážné. Vůbec to nebylo těžké. Slavná almendorská armáda je jen banda ztroskotanců čekajících na příležitost, jak se obohatit - nejlépe na cizí účet. Tak moc si jsou podobní se svým panovníkem...

Červíkovi se podařilo třikrát sebrat malé množství trhaviny. Nikdo si toho nevšiml, byť se poslední dva odstřely nepovedly. Všichni obviňovali střelmistra, že špatně umístil nálož - přesně podle plánu. Ale někdo přece jen pojal podezření a povolal vyšetřovatele z Tabitu. Jsem si téměř jistá, že to byl Wu Nari. Ten skřítek stojí za víc, než vypadá.

Vyšetřovatelé byli zřejmě najatá skupina dobrodruhů. Hůř si waldenovci vybrat nemohli. Hned po příchodu se celá skupina zpila do němoty v hostinci. Trpaslík, skřítek a člověk. A žena - Isafell. Ta jediná zůstala střízlivá. Dle všech indicií si myslím, že byla ohnivým mágem. Popisy a portréty přiložím v další zprávě.

Setkala jsem se s Červíkem a přesvědčila ho, že musíme celou akci urychlit. V noci musí sebrat celou dávku, připravenou na další odstřel. Bylo jen otázkou času, kdy se vyšetřovatelé doberou pravdy. Špatně jsem je odhadla - věřila jsem, že při jejich schopnostech máme do dalšího odstřelu čas.

Druhý den navštívili vyšetřovatelé skřítky, ale zřejmě moc nepochodili. Také u střelmistra pohořeli - křik střelmistra byl slyšet až v městečku. Starosta Maloch nic nevěděl, takže nic neřekl. Nakonec skončili ve strážnici s Laškovými vojáky. To byl nejslabší článek - podplacení vojáci. Zavřeli se tam všichni - bylo jasné co bude následovat. Okamžitě jsem se vydala varovat Červíka.Čekala jsem na něj u chrámu asi deset minut. Nesouhlasil s mým návrhem celou akci ukončit. Chtěl počkat na noc a sebrat zbytek potřebné trhaviny. Odmítal se podřídit mým rozkazům! Jen bych ráda připoměla, že jsem na podobné problémy upozorňovala už před akcí. Pohádali jsme se. Chtěla jsem ho přivést k rozumu, ale bezvýsledně. Nevěřil, že by ho mohli objevit. Do velmi napjaté situace najednou vpadli oba podplacení strážní - prý je vyšetřovatelé zmáčkli a všechno ví. Chtěli peníze aby mohli zmizet. Opravdoví almendorští hlupáci. Bylo jasné, že jsou jim vyšetřovatelé v patách. Náš spor s Červíkem byl zapomenut. Zabila jsem jednoho vojáka, Červíkův medvěd druhého. Museli jsme spěchat. Vydala jsem se zpět do města oklikou. Červík měl za úkol zahladit stopy, sebrat trhavinu z úkrytu a sejít se se mnou na smluveném místě. Čekám tu už šest hodin, ale stále se neobjevil. Musím počítat s nejhorším. Přesouvám se zpět k Lamirovi a budu čekat na rozkazy. Pevně doufám, že celá akce bude pokračovat, protože Vrah musí zemřít!

S.K.

Situace družiny k 28. 3. 852

9. září 2011 v 10:58 | PJ sokol |  Dobrodružství
- Viconia unesena v magické truhle z elfské vesnice Mde'gawa v ČL dne 20. 1. 852. Nalezení únosci (parta trpaslíka Hrona) jim oznámili, že v Athoru byli sami přepadeni a Viconia vzata v truhle jinými lidmi směrem do Albirea. Ten kdo si Hrona najal během přepadu zmizel. Šlo o vysokého holohlavého a hubeného mladého muže, co si po cestě četl Viconiin deník. Hron nabídl družině pomocnou ruku. Podezření padlo na soupeřící nekromanty. K družině přibyla Ašena.
- Viconia byla posazena na loď, která byla přepadena 17. 2. 852 u Erinu lodí Kirbega. Osud Viconie nejistý, ale družina ví, že žije.
- V Erinu, kam družina Viconii sledovala, navštívila Maxmiliána Vena a prodloužili vzájemnou spolupráci v honbě na nekromanty. Maxmilián zároveň vyjádřil touhu získat magickou truhlu, ve které byla Viconia unesena. Maxův kontakt je v Athoru.
- Cestou do Erinu se družina zastavila v Pokle Mokle a opět vesnici zachránila. Ze získaného deníku se dozvěděla o jakési arvedanské pevnosti Gultura pravděpodobně umístěné v Zelených bažinách a skrývající velké tajemství. Družina se zatím necítí připravena do místa vyrazit a získala pro projekt Alwarina.
- Druhým únoscem se ukázal být Garu Lebai, vystupující jako Garleb, správce sarindarské obchodní kolonie v Albireu. Když se družině odhalil, byl členy napaden, ale z boje ve skladišti vyšel jako vítěz. Strážným nahlásil přepadení a družina raději opustila Albireo ráno 6. 2. 852. Přesné Lebaiovy motivy jsou neznámé.
- Truhla se dle sehnaných informací má nacházet v Albireu, správní budově Sarindarské kolonie.
- Během pátrání po osudu Viconie se družina potkala s Durgonem a Trpojem, dvojicí rudovousých trpaslíků konajících v sídle Ignatze Stakjana nelegální pěstní souboje. Po loupeži ve Stakjanově sídle je majitel vyhodil a oni se hodlají družině pomstít.
Družina se 11. 3. 852 vrátila do Albirea zjistit motivy Garleba. Byli napadeni Durgonem a družina zabila jednoho z osmi Durgonových trpaslíků. Ti poté utekli do Tabitu.
- Družina získala neoficiální podporu Alwarina a jeho univerzity, protože je přesvědčena, že za úmysly Garleba stojí nekromanté.
- O družinu zpět v Albireu se začala zajímat ATS a nabídla možnost se "vykoupit" ze zatykače za přepad Garleba ve skladišti. Rádi by informace o Garlebovi. Garleb byl opět napaden a je současnosti ve špatném fyzickém stavu po pádu z balkonu v noci 18. 3. 852. Družina zmatku využila a prohledala správní budovu Sarindarské kolonie. Truhlu nenalezli a sova si všimla, že z materiálů si před akcí jakási žena odnesla pár dokumentů. V přepadu pomáhal náhodný kolemjdoucí zloděj Vuk. Přepad dopadl pro potřeby družiny nepříliš zdařile. Podezření padlo na tajemnou ženu.
- ATS byla velmi ráda, nabídla družině pobyt v Tabitu a pátrání za ní. V Tabitu doporučila se ukazovat a smýt podezření z minulého útoku. Jejich kontakt je tabitský člen ATS Swen. Zatykač byl anulován.
- V Tabitu, kam se dostali 20. 3. 852, se družina dozvěděla, že se na ní ptali Durgonovy trpaslíci a také jakási 5-členná družina (dva lidé, elfka, trpaslík a skřítek).
- Družina se pobytem v Tabitu téměř rozpadla, odešel Dirk a Gwe. Ašena s Oraziem a Drobkem získali naopak Takašiho a Wulfa. Svými činy se zde dostala do podvědomí obyvatel.
- Nepřítel nezahálí.

Čtenář

6. září 2011 v 8:01 | sokol
Sytý plamen osvětloval místnost a dovoloval osobě v místnosti si i v takto nočních hodinách pohodlně číst v polstrovaném křesle. Objemný svazek byl častěji než svým pravým titulem zván Irgeho etikou a náš noční čtenář pečlivě četl stránku po stránce, občas nevěřícně zakroutil hlavou a list rychle otočil. Těšil se na dodatky tohoto vydání, dějiny a strasti Albirejské univerzity od Alwarina Bílého. Už o tomto velikánu magie leccos slyšel, ale nechtěl podcenit zbylý obsah evidentně dosti nové publikace. Čas v pokoji tak pomalu plynul a do občasného šustění knižního papíru jen větřík lehce zamihotal zdrojem světla.
"Jsi tam, děvče?" ta hrubá slova prořízla klid okamžiků jako tupá břitva. Čtenář, nyní mohu říci čtenářka, sebou trhla, překvapením zamrkala a v duchu si připustila, že v křesle usnula. Pohlédla na knihu rozloženou na klíně, takzvaná Irgeho etika byla otočena na stránce 385 s celoplošným vyobrazením jakéhosi mága bránícího dvě děti před drakem. "To je, pane, hrdina," pronesla pološeptem naše čtenářka a jednou rukou knihu s nepoužívaným názvem zavřela.
"Jsi tam?" ozvala se po pár krátkých vteřinách opět tupá břitva. Čtenářka se podrbala na čele, zívla, ale z křesla nevstala. Nepovažovala za nutné jít otevřít. Místo toho jen chraplavým, několik hodin nepoužívaným hlasem oznámila: "Jsem tady, Swene, u sebe v pokoji."
Trvalo opět pár vteřin a na dveře místnosti někdo zaklepal. Naše čtenářka oceňovala, že i když je onen Swen opilý, chová se vůči ní slušně. Pousmála se nad vzpomínkou, jak to snimi bylo na začátku. Stalo se před dvěma lety. Čtenářka jej zachránila před nějakými pobudy v Tarosu, tom zajímavém městě, a on jí byl vděčný. Sice velmi rychle zmizel, ale naše čtenářka tušila, že se nevidí naposledy. Potkali v Tabitu, před čtrnácti dny a Swen jí nabídl volnou místnost vedle své kanceláře v nejvyšším patře této velké budovy. Ale onen Swen byl velmi vypočítavý muž. Vytušil, že opětovná přítomnost naší čtenářky mu zase přinese nějaký užitek.
Po pár vteřinách se opět ozvalo zaklepání. Naše čtenářka onoho Swena vyzvala vstoupit. Mírně podsaditý, přihlouple se usmívající muž s baretem na hlavě se objevil v dříve klidné místnosti a vysekl poklonu při níž téměř upadl. Když se narovnal, tedy jak to čtenářka nazvala, prohlásil hrubým a opilým hlasem: "Eeee, co pro tbe mám. Dnes za mnou bla jedna držina. Objevili nedaleko 'rvedanskou rujnu a tohle našli." Swen ukázal za řetízky v pěsti sevřené dva stříbrné náhrdelníky s různými geometrickými emblémy. Když si jeho opilé oči všimly zvýšené pozornosti naší čtenářky potěšeně a s námahou pokračoval: "No, a tak když chceš, klidně tam di. Řeknu ti, asi až ráno...v pledne, kde to je. Ale něco mi slib, Isafell. I když sem opilej, už neměj v mé přítomnosti a hlavně v mym baráku jako zdroj světla vlastní hořící ruku, jo?"
Za pár vteřin Swen obrátil své opilé oči v sloup, spadl na břicho a zachrápal. Naše čtenářka, nyní mohu již říci Isafell, vzdychla a lusknutím zhasla.
"Dobrou noc, Swene," prohlásila do temna opět klidné místnosti, když kolem spícího majitele bordelu procházela. Za pár vteřin se uvelebila v jeho ložnici.