Březen 2011

25. 3. 2011 - Časy se mění

28. března 2011 v 6:43 | sokol |  Deník
Albireo 15. 3. - 17. 3. 852
Družina se v Albireu ubytovala v pronajatém domě na Přístavní čtvrti s vědomím, že je hledána trpaslíkem Durgonem a pravděpodobně i Garlebem. Gwe s Drobkem se rozhodli o Durgona postarat sami a tak se v jedné místnosti putyky "U Hrbaté kozy" se strhl souboj mezi nimi a šesticí rudovousých trpaslíků. Když se boj protahoval, Durgon zavelel k ústupu, ale jeden ze šestice zemřel. Družina Durgona sledovala sovou do jejich místa pobytu ve správní budově Sarindarské kolonie a následně na cestu do Tabitu. Gwe každopádně v "Hrbaté koze" nadále není vítán.
Družinu v zdravotně nepříliš optimální formě navštívila dvojice patřící k Almendorské tajné službě s oznámením, že je na ně vydán zatykač za předešlý útok na Garleba, ale je ATS zdržován. Důvodem je zájem tajných služeb o pokračování družiny v tažení proti Garu Lebaiovi, pravému jménu Garleba, a získání informací o jeho případných nezákonných praktikách.
Když družina zjistila, že Garu Lebai je správcem a vyslancem Sarindarské kolonie, vyslal Orazio k průzkumu sovu a načapal Lebaie na balkoně. Využil situace, kouzlem jej z balkonu shodil, pokálel mu hlavu a dokonce se na něj, když jej sarindarští poddaní otřeseného přinesli zpět do pokoje, pokusil shodit lustr.
Zmatku se pokusili ještě využít Ašena s Dirkem, ale neúspěšně.
Garu Lebai prožil, ale přežil, těžkou noc.

Časy se mění (25. 3. 2011) - zpětná vazba

26. března 2011 v 12:19 | sokol |  Zpětná vazba
Témata k diskuzi:
Příběh jako takový
Odehrání příběhu
Smysluplnost
Průběh tažení doposud
Odehrání postav a hra hráčů
PJova příprava a improvizace
Komunikace
Čas a doba hraní
Spád hraní
Výsledek

Časy se mění - úvod

18. března 2011 v 9:27 | PJ sokol |  Dobrodružství
Alwarin počkal, než odcházející host za sebou zavřel dveře jeho pracovny a vytáhl z pod stolu druhou, doposud ukrytou, láhev Almendorského svajsku. Eldros se úšklíbl: "Koukám, že se mne nechceš tak rychle zbavit, jak jsi říkal."
"Ani náhodou. Jsi můj dobrý přítel a máme pořád o čem mluvit. Proč této chvíle nevyužít."
"A co chceš probírat? Naše mládí?"
"Naše? Sám víš, že nanejvýš můžeme probírat tvoje," zasmál se Alwarin a odšpuntoval jedno z nejlepších vín Asterionu.
Eldros nereagoval, věděl, že nemá šanci.
"Ne, Eldrosi, jde mi o naše nováčky. Je tu ještě pár drobností, které chci probrat jen s tebou."

...

Garu Lebai neměl nejlepší náladu. Služka uklízející za jeho zády rozmlácené nádobí by dokonce řekla, že je rozzlobený. Nebylo divu, v dosavadní krátké historii sarindarské kolonie v Albireu šlo o první velký neúspěch a Lebai se za něj cítil plně zodpovědný. Sarindar přišel o spoustu peněz, ale nepřítel musel odhalit svoje karty, což fiasko mírně omlouvalo. Každopádně bude muset jednat a pomstít se. Možná i vše zvrátit.
Mimoděk se poškrábal na hlavě a bolestivě zasykl. Už dost. Zítra jej čeká audience u Waldena a pak si vše vyřídí s těmi osinami, co po Viconii zbyly. Akorát zdržují, bude to rychlé...jen toho mága si vychutná. Lebaiovi se na tváři vykouzlil první dnešní úsměv.

...

Asi se po nich slehla zem, pomyslel si Durgon. Zmrdi jedni zazmrděný, ať si utíkaj, kam chcou, najde je. Je všem pro smích a to nehodlá trpět. Když Bivonovi rozmlátil ciferník vlastníma rukama, zatím sklapli. Ale nevydrží dlouho, proto je musí najít.
Před hodinou přišel Evran, prej nic. To samé Trod a Kavlan. Durgon ale věří, že se nakonec ukáží. Nikdo mu neuteče. Nikdo. A už vůbec ne ti, za které je velká odměna.

Neslušná nabídka

3. března 2011 v 14:53 | sokol |  Příběhy postav - Viconia
Viconia sice upírala pohled na právě mluvícího nepřítele všech civilizovaných národů Asterionu, ale ve skutečnosti nevnímala jediné jeho slovo a jen usilovně přemýšlela. Skoro se pousmála nad ironií osudu, který ji přivedl až sem, na místo téměř z bájí a legend. Byla omráčena a unesena. Kým? To si nepamatuje. Ale vezli ji lodí do Erinu a poté náhle byla "osvobozena" korábem Kirbega Žlutého. Prý jeli přímo pro ní a prý je žádána zde, na Ostrově albatrosů. Stala se vězněm, ale respektovaným a nepříliš omezovaným. Tedy až doteď. Viconia nevěděla, co nastane po dnešním setkání.
"... a tak jsem tedy začal konat a výsledkem je vaše přítomnost zde, v mém paláci. Vše vyšlo, jak mělo," usmál se tajemně vousatý alchymista.
Viconia zamrkala pod náhlým návratem pozornosti: "Vyšlo, jak mělo?"
Kirbeg pokračoval: "Ano, má drahá. Mám pro vás totiž úkol."
"Pro mne? To jste vážil celé to snažení kvůli mně jediné? Nestačil vám kdokoliv z oddaných tady na ostrově?"
"To nebylo žádné snažení," odbyl máchnutí rukou Kirbeg několik aldenů trvající úkol pro desítky jeho věrných, "jste důležitá, ba dokonce v současnosti jediná, kdo to může zvládnout. Jde totiž o váš únos."
Viconia překvapením vykulila oči: "Ale...nepamatuji si skoro nic pro období, kdy jsem byla unesena. Co po mne vlastně chcete?"
Kirbeg se pohodlně opřel do křesla: "Byla jste na cestě do Sarindaru a odtud do Úmrlčího království. Nekromanti o vás projevili zájem a netuším proč. Popravdě mne to ani nezajímá. Pro mne je důležité, že jste se ocitla v mé truhle, která mi byla před mnoha lety ukradena. A já ji chci zpět. A nebojte, paměť se vám časem vrátí, nic trvalého."
"Já jsem byla....v truhle?"
"Ano, v mé truhle. Sarindarci ji neměli, oni vás s ní pouze ukradli někomu jinému. Pochybuju, že měli tušení, co mají v ruce. Vaší maličkost nemyslím, samozřejmě. Chci, abyste truhlu získala zpět a přišla na to, komu patřila. Tak zjistím, kdo ji vůbec ukradl a budu mu moci udělit lekci."
Viconia se zarazila a opatrně se zeptala: "A to je ta truhla tak výjimečná?"
"Ano, je. Pochybuji, že se orientujete v theurgské problematice, takže laicky: tato truhla umí zajistit nedekovatelnost objektů v ní uložených. Bohužel pro zloděje, já, její tvůrce, dokáži při jejím použití zjistit pár indícií k jejímu nalezení. Vy jste nyní byla jednou z nich."
"Nyní? Úpřímně, jak dlouho je ta truhla ztracená?"
"Pár století."
"A to jsem za tu dobu jediná, kdo se o to pokusí?"
"Vůbec ne, má milá," usmál se Kirbeg, "vy jste další nadějí z mnoha dosavadních neúspěchů."
Viconia si povzdechla: "Jsem ráda, že jste mne dostal ze sevření těch hnusných Sarindarců, ale nevím, zda na tento úkol mám. Navíc...není to součást mého poslání."
"Ale je, má milá, ale je. Pochybuji, že byste nenarazila na nekromanty a myšlenkové stvůry. I v tom vás plně podporuji."
"Ale...ale vždyť jsem sama...a nemám ani svůj meč? A vy jste náš nepřítel!"
Kirbeg se opět tajemně usmál, už poněkolikáté za tu dobu: "Nepřítel, pche, co vy víte o smyslu mých činů. O tom jindy. Jestli kontaktujete svou družinu je jen na vás. Prý je někde v okolí Albirea. Dokáži vás během zítřka dostat do Tarosu a odtud začne vaše pátrání. A meč? Ten čeká ve vašem pokoji."

Cvrček a poslední události

1. března 2011 v 15:48 | Jesse James |  Příběhy postav - Gwe'drawe
Plný očekávání Gwe vkročil do chýše. Chvíli trvalo než si jeho oči přivykly na přítmí a spatřily malé dřevěné lůžko uprostřed místnosti. Otočil se a s nepovedeným úsměvem dal černošce najevo, že chce být sám. Domorodkyně nervózně pohlédla na lůžko a s posledním ustrašeným pohledem směřujícím k břečťanu, který elfovi rostl z hlavy, se vytratila. Gwe opatrně přistoupil k lůžku a naklonil se, aby lépe viděl stvoření, které v něm spočívalo. Bylo to tmavé pleti a mírně špičatých uší. Podle toho, co Gwemu řekli ve vesnici, dali tomu cvrčkovi jméno Buba, po otci jeho matky. Nepřirozeně velké oči se ještě více vykulily, když zpozorovaly Gweho potetovaný obličej a černoušek zvedl ručku směrem k elfově nosu. Gwe ucuknul a mlčky dítě pozoroval. Jestli se někdy v duchu snažil zříkat odpovědnosti za své dítě, teď byly tyto snahy navždy potlačeny. Další bytost za kterou by byl ochoten položit život pod ním ležela na slámě a horlivě se snažila okusovat konečky břečťanu, který volně visel z Gweho hlavy. V duchu si pomyslel, jestli bude v jeho ochraně stejně úspěšný, jako v ochraně Vicconie. Dal by cokoliv za to, kdyby jí mohl pomoci, ale pronásledovali její únosce už aldeny a naděje klesala. Ačkoliv se Gwe snažil tyto myšlenky zahánět, stále častěji přemítal o tom, co by byli za ten čas schopni udělat v boji proti nekromantům. Konečně se napřímil, utrhl několik oddenků maghawy a pověsil je v koženém váčku kolem černouškovy hlavy. Naposledy se podíval na Bubu a vyšel z chýše. Snad pochopí, kudy se má ubírat jeho cesta pokud jeho otec zemře dřív, než dospěje.

Gwe seděl před erinským hostincem a užíval si udivených pohledů lidí, kteří kolem něj procházeli. Od doby co unesli Vicconii se to celý začalo srát. Drobek už skoro vůbec nemluvil. Dirk si neustále něco šeptal s Ašenou a Gwemu připadalo, že se družina čím dál tím víc rozděluje mezi ty dva a jeho s Horatiem. Merone si postupem času začal uvědomovat, že nezvládá situaci, a tak teď věnoval většinu své energie hádkám s Ašenou. Ta ženská nebyla Gwemu ani trochu po chuti. Z jejích schopností byl nervózní a někdy měl pocit, že mu vidí až do žaludku. Naučil se důveřovat tomu co viděl a mohl zničit, ale nikdy se nesetkal s tím, co svedla ona. Tak jako tak, jestli ještě jednou vytáhne na Horáce dýku, bude mít Dirk spoustu práce se sbíráním její lebky ze země.