Únor 2011

26. 2. 2011 - Nové začátky

27. února 2011 v 10:11 | PJ sokol |  Deník
21. 2. - 23. 2. 852
Družina po příjezdu do Erinu zjistila, že sarindarská loď vezoucí Viconii byla přepadena piráty drakočlověka Kirbega a ta je pravděpodobně vezena na Ostrov albatrosů. Při rozhodování co dál padly zajímavé a smělé plány jako ovládnout Dunrilean či v Zelených bažinách hledat opuštěné arvedanské sídlo. Z rozepří je nakonec vyvedla zištná návštěva Maxmiliána Vena, který jim i přes únos Viconie nabídl pokračování v lovu nekromantů. Vyžadoval však důkaz, že toho jsou bez Viconie schopní a pověřil je sledováním jistého Piotra Siczkého, sarindarského obchodníka s obilím, kterého podezříval z nekromancie.
Družina v nočních hodinách navštívila jeho dům a z nástěnky úkolů zjistila, že má o půlnoci předat informace o počtu vojáků rodu Siczinských v jihoerinské putyce "Hnědá Sára". Družina jej předběhla v jednání (Piotr Siczký byl zároveň velmi zapomnětlivý muž), ale v hospodě kontakt, muže jménem Dunar, nezastihla. A tak použili svou oblíbenou techniku a navštívili jeho pokoj, kde mezi množstvím napsaných čísel obsahoval stůl dopis "z vyšších míst" podepsaný tajuplným X.
Mezitím se Dunar vrátil a od hostinského zjistil, že je družina v jeho pokoji. Nenapadlo ho nic lepšího než je vyplašit hodem kamene do pokoje, ale v zápětí se skátil na zem v krvi vytékající z uší. Družina chvíli obhajovala své alibi před bandou prostitutek a opilců shromážděných kolem mrtvoly a místo opustila.
Ukázalo se, že nešlo o nekromanty. Družina přerušila plány jiné mocné síle - temnému mágu Xillosovi, který evidentně plánoval na město po třech letech opět zaútočit s armádou svých domorodých spojenců.
Maxmilián poděkoval, doporučil družině zakoupit opuštěný dům v Athoru a odtud řídit eliminaci nekromantů v oblasti. Zároveň vyslovil prosbu o sehnání truhly, ve které byla Viconia unesena.
Družina byla neúspěšně přesvědčována Drobkem, že rubíny jsou jen obyčejné brousky na zemědělské nástroje.

Nové začátky (26. 2. 2011) - zpětná vazba

27. února 2011 v 9:29 | PJ sokol |  Zpětná vazba
Dříve, než se tady moje žena přežere buchtami, tak v živé paměti píši článek na zpětnou vazbu.
Témata k diskuzi:
Příběh jako takový
Odehrání příběhu
Průběh tažení doposud
Odehrání postav a hra hráčů
PJova příprava a improvizace
Komunikace
Čas a doba hraní
Spád hraní
Výsledek

Arvedanský deník z pevnosti Lexa

17. února 2011 v 11:36 | Orazio Merone |  Dobrodružství
I přes špatný stav deníku a fakt, že pouhé jeho čtení jej nenávratně ničilo, se  mi podařilo z útržků poskládat zajímavou mozaiku dříve, než se odkaz Arvedanů obrátil v úplný prach. Z deníku nakonec zbyly jen desky, na jejichž vnitřní straně je vlepena mapa:

25. den 4. měsíce roku 3004
Nevím proč napadlo mne započati tento deník. Jsem tři … stár a nyní není ani významná událost, ani …počít něco zaznamenávat. Možná je to z pocitu samoty, který mne postihl zde na novém… kde sloužím Amariusovi. Doba je zlá, naše knížectví zůstává…A tak my, zde na pokraji Pásových hor a džungle očekáváme náš poslední…

11. den 5. měsíce roku 3004
Amarius přijal několik běženců. Jejich zprávy nejsou… Poslouchám skrytě a žasnu nad jejich slovy. Armády skřetů s fialovou, hnědou a žlutou zástavou postupují směrem na jih a nebude to trvat…

30. den 12. měsíce 3004
Je poslední den… Lituji že jsem dlouho nepsal, ale povinnosti mi nedovolily… Objevil jsem pár zajímavých věcí, jen ta zářivě rudá barva mne trochu… Amarius vyslal pětičlennou skupinu na… Zatím se…

5. den 5. měsíce 3005
Práce je stále víc a víc, mé zápisky… Amarius na tom není dobře, lituje… skupina se doposud nevrátila. S  Gulturou jsme však stále v…skřeti tedy k okraji džungle nedorazili. Tajemství je zatím…

1. den 6. měsíce 3005
Gultura hlásí, že skřetí postup byl prozatím… Amarius je smířen se ztrátou pěti lidí. Byli přijati další uprchlíci ze severu, mnozí velmi schopní. Usadili se jižně od…

8. den 8. měsíce 3006
Má role zde se… Byl jsem pověřen Amariusem ke komunikaci s Gulturou. Jsem natolik vyčerpán, že… Učinili jsme velký pokrok, ale netěší mne, že se vše odehrává v Gultuře,
je příliš daleko od nás a blíže válce. Mám obavy, že dlouho nebudu moci…

25. den 1. měsíce 3009
Při pohledu na poslední datum se mi nechce…přišlo mi to jako včera, tolik povinností
a starostí. Gultura má šanci uspět, jsou na světě zatím tři kusy, ale rychlejším tempem…Mou rudou tekutinu chtějí využít pro případ…mám se na to soustředit, ale to stejně dělám.

18. den 10. měsíce 3010
…lež…

26. den 9. měsíce 3011
Došlo k nehodě… obávám se, že dosavadní pokrok byl zpomalen. Mám proto čas věnovat se vlastnímu… zářivě rudá barva se nedaří nijak změnit, ale jde o kosmetický… Pokud se Gultura…bude se jim můj přípravek hodit.




4. den 2. měsíce 3012
Dnes překresluji mapu na poslední stranu tohoto… Mám silné tušení…Amarius neposlouchá. Možná tak připravuji…dalším generacím. Možná je vše pod vlivem dalších příchozích
ze severu. Jejich vyprávění není…

17. den 4. měsíce 3012
Funguje to!! Bylo to přitom tak… Nyní stačí, aby přišel do kontaktu s… a je vše vyřešeno. Gultura se proto může soustředit jen na správné…kamene. Díky tomu…zůstane veškeré snažení alespoň uschováno. Místo nechám na nich, oni se vyžívají…víc jak já. Budu je ihned informovat. Konečně jsem…po dlouhé době.

12. den 1. měsíce 3014
Gultura mi právě oznámila, že je hotova. Chtějí po mne…

1. den 1. měsíce 3015
Nevstupujeme do nového roku příliš… Amarius začíná být nervozní a dělá chyby. Gultura obdržela první vzorky a hlásí, že nebyly příliš úspěšné…Musel jsme celý zbytek roku upravovat, paradoxně barva zůstává stejná. Nechť Sirril dopřeje nám…roku.

4. den 6. měsíce 3015
Slyšel jsem zprávy, že se Lien dal do pohybu, bohové…

17. den 11. měsíce 3015
V Gultuře zpanikařili! Rozhodli se všechny tři…a tím pádem nepokračovat. Mnou zaslané zbylé vzorky zničili a mne nutí, ať nevytvářím další. Prý to má vše přečkat…a naši potomci mohou pokračovat. Blázni, proč mne neposlechli, že je lepší… Co když je to naše jediná… a další nebude?

25. den 5. měsíce 3016
Amarius mne podezřívá z…

16. den 8. měsíce 3018
Soustředil jsem se poslední dva roky na zcela jinou…Chtěl jsem vyhnat ty myšlenky z hlavy. Gultura se sama na čas odmlčela, ale prý včera ohlásila odpečetění a pokračování a po mne… Takže nezničili všechny. Takové…

24. den 12. měsíce 3018
Mluvil jsem s Amariusem. Došlo skoro…

30. den 1. měsíce 3019
Amarius má pravdu. Možná to byla… ale i tak škoda každého…Poslal jsem…hned

25. den 7. měsíce 3019
Kirbeg se dal na severu do pohybu. Hlavní…

30. den 7. měsíce 3019
(přeškrtané nečitelné řádky)

26. den 11. měsíce 3019
Gultura posílá do…města dva ze… Nevím, co si… ale asi dělají dobře. Poslední…v Gultuře.
28. den 2. měsíce 3020
…jsou obleženy.

17. den 4. měsíce 3020
Slyšel jsem výborné zprávy…bohužel nejsou kompletní. Účinek by pak byl…ne-li vše zvrátil. Takhle se jen oddaluje… Gultura pokračuje…posledním, aby vše…a pokus do úplnosti.

8. den 1. měsíce 3021
Byl jsem doposud v Gultuře vidět… Je to zlé, ztracená léta… pocit, že nic… Navrhnul jsem, aby do pádu…zapečetili.

15. den 8. měsíce 3022
Rilond padl. Gultura se rozhodla…a tím mne poslechnout.

12. den 9. měsíce 3022
Bloumám místností a… skeptický. Amarius uvažuje…

30. den 11. měsíce 3022
Silviand zůstane…díky horám a bohům. Bongilean nemá…k pádu. Jsme…posledním z knížectví a naše…

25. den 3. měsíce 3023
Děsivé zprávy… Kirberg používá snad všechny své vynálezy. Bongilean se… Amarius připravuje posádku a obyvatele na nejhorší.

30. den 4. měsíce 3023
Začal jsem potají…na poslední várce. Nechám ji…pro případ. Zoufalství ovládlo…

12. den 8. měsíce 3023
Nejtemnější hodina… Amarius dostal zprávu, že uprchlíci z celé země se budou shromažďovat u soutoku Helabionu a Itancy. Máme se… přes Pásové hory

5. den 9. měsíce 3023
Mám obavy o osud Gultury. Její…bažin a pralesa zajišťuje…ale skřeti…dovnitř se bez mého…stejně nedostanou.

18. den 12. měsíce 3023
Pomáhám raněným a…není čas psát. Vlastně už ani není proč. Ty davy jsou nekonečné…mocná říše a národ. Kdo…místo nás? Amarius za mnou přišel, že až…poslední skupina vedená Nirian. Pak i my…

24. den 1. měsíce 3024
Mnoho z našich…za pomoci trpaslíků do Podzemní… Snad…bude milostiva.

26. den 7. měsíce 3024
Jsem tak vyčerpán, ale…Nirian dorazila a dlouze se…s Amariusem.

27. den 7. měsíce 3024
Nadešel čas… Opouštíme Lexu a nikdy se… Zanechávám zde potají mé zápisky a…věci příští. Také dva z mých…pro ty, kdo… Gultura nedotčena. Bohové s námi, jdeme vstříc osudu s armádou skřetů v zádech.

Mapa z Lexy II

Příloha I. - hrdinská literatura a povědomí společnosti

16. února 2011 v 13:17 | dějepisec Jonas Marcuš |  Kniha "Po stopách hrdinů"
Než přikročím ve svém vyprávění k druhé kapitole, dovolím si první z několika odboček. Nerad bych, aby čtenářstvo nad mými větami usínalo, i když věřím, že jsou nesmírně zajímavé. Přeci jen, psala je sama historie a jde o úžasná dobrodružství našich hrdinů.
Ovšem nynější kapitolu chci věnovat též zajímavé skutečnosti - odrazu skutků družiny v asterionské poezii, literatuře a v životě lidu vůbec. Jde však o lehký, ukázkový výčet z nesmírně obsáhlé tématiky, proto prosím váženého čtenáře, aby pro hlubší bádání přešel do seznamu uvedených zdrojů na konci mé knihy a pokračoval sám.
Zároveň mi dovolte poděkovat kolegovi Augustiniánu Valeovi z katedry literatury a etnografie univerzity v Morenu za nezištnou a obětavou pomoc v této problematice.

Nepřítelova zhouba
A tak vpadla naše družina,
do osudového města.
Tam stál nepřítel, ta osina
nejmenovaného místa.

Vše na něj - dělbuch, řemdich, hobla,
to nestačilo na zmetka.
Bezhlavým útokem ho bodla,
nakonec ta ladná bardka.
(Rubins, albirejský básník)

...

Chceš-li Dirka mužnost míti?
A o ženách jen nesníti?
Kup si ihned Dirkův grál,
budeš zas postele král.
(reklama v jednom albirejském obchodě)

...

Hul, hul, hul, hul, hul,
S Gwedrawem je to teprve zááááhuuuul!!!!
(hospodská odrhovačka slyšená v nejmenované athorské putyce)

...

Ochutnej vůni (mé) dokonalosti.
(reklamní slogan vody po holení "Takashi Touch")

...

Orazio kouzelník
Až národy po nás budou to číst,
že my Arvedané nezmohli nic,
až národy po nás budou doufat,
my Arvedané mohli jenom zoufat,
proto vezte, národové po nás,
své hrdiny střežte,
jinak je po vás.
(úvodní verše třetí básně sbírky "Ódy na družinu" od Kladruby Wescinszké z Morenu)

...

A Vuk prohlásil: "Hej, uznej, že jsem někdy docela bezva."
(verš 48 527 ságy "Prsten Čerevů")

...

Leť, plaz se, zabíjej, použij magii, vše je dovoleno. Musíš ale vzíti najednou 84 zlaťáků, synu.
(jeden z úkolů barbarské zkoušky dospělosti zvaný "Wulfova dlaň")

...

Smrdíš jaak Ašenaaa,
mršina, vlašenaaaa!!
(posmívačka sarindarských dětí)

...

...a tvůj praotec prošel stěnou jako bůh Vnitřním mořem...
(část "Legendy o Dirkovi" původem z vesnice Pokle Mokle)

...

Obviněný ve své obhajobě odkazoval na publikaci "Můj soused nekromant" od skřítka Takašiho.
(zápis z albirejského soudního přelíčení v otázce vraždy)

...

Khar: "Drobek aby to spral."
(Khar se dozvídá, že neuspěl; Drama Fulgense Kaviára "Hrdinové naší doby", dějství II., výstup III.)

...

Piš, bardko, střádej,
až našetříš deset vazbochytů,
příjde den,
zůčtujeme spolu!
(úryvek z básně "Kirbeg a Ašena" od Petera Bezerucha z Rangaroke)

...

Co čumíš!!
Chceš přes držku?!
(úryvky z anonymní severské balady "Wulfasaga")

...

Jeden nekromant říká druhému: "Pamatuješ na orkán Takaši?"
"Jo, dodnes mně ta hvězdice v zadku bolí při tlačení."
(vtip z Braghiny)

...

Žádosti o zvětšení prsou:
Velikost 71: 3
Velikost 75: 1
Velikost 80: 15
Velikost 90: 21
Velikost Ašena: 1452
(podklad pro výročí zprávu Katedry materiální magie Albirejské univerzity magie)

...

Ach! ty Khare, převrácený Khare!
národy na šňůrce vodit chceš,
ale s jedním Drobkem
zatočit nemůžeš!
(Karl Gawleczik, erinský bard)

...

Poutník: Ach, synu. Zabil jsi nevinného.
Takaši: Jsi nekromant!
Poutník: Nikoliv synu... (Poutník umírá)
Takaši: No, tak se podíváme. (prohledává Poutníka, vytahuje z jeho těla hvězdici)
Takaši: Hele, jmenovka. Co píšou? Vieen? Toho neznám, ale určitě to byl nekromant.
(Renata Trvalá, komedie "Takašiho jistoty", dějství IV., výstup 16)

...

Orazio (k Viconii): Má ruka nehodná-li znesvětí
tu svatou schránku, nábožně hřeším;
mé rety, dva poutníci zardělí,
zlahodí drsnost tu políbením.
Viconia: Poutníče, křivdu činíš ruce své,
jež způsobem uctívá nábožným;
poutníka sama ruka svatých zve,
a poutník líbá ruky podáním.
Orazio: Poutník a svatí také rety mají.
Viconia: Jichž užívati smějí k modlitbám.
Orazio: Co ruka, přej, ať rety vykonají;
ó! vyslyš modlitbu, ať nezoufám.
Viconia: Bez hnutí bývá svatý uprošen.
Orazio: Bez hnutí stůj, až budu obdařen.
Tím s mojích retů snímáš prohřešení.
(Vilém Rozhoďkopí, hra "Zakázaná slast", dějství III., výstup I.)

...

ZA MNOU!! Znám cestu (i když jsem zabloudil ve vlastním muzeu).
(oblíbený citát studentů archeologie Vukovy univerzity v Rilondu)
...

Když projížděl jsem starým Albireem
tu uslyšel jsem výkřik vzdálený,
[: jel jsem podle hlasu a, k mýmu úžasu,
ležel tam elf k zemi skolený. :]

R: Ruty-šuty, Albireo, Kwesar,
ruty-šuty, Drobek na to má-á,
jel jsem podle hlasu a, k mýmu úžasu,
ležel tam elf k zemi skolený.
(rilondská lidová, autor neznámý)

Nové začátky - úvod

15. února 2011 v 13:12 | PJ sokol |  Dobrodružství
Orazio ve své kajutě téměř s náboženskou úctou uchopil starý arvedanský rukopis a s pomocí Bernardova slovníku započal jeho překlad. Bylo to obtížné, protože krom luštění složitého jazyka předchozích obyvatel Asterionu se jakákoliv manipulace s knížkou stávala osudnou pro část jejího obsahu. I při vší Oraziově snaze tomu nešlo zabránit, jakoby deník odmítal sám nadále existovat na tomto světě a rozpadal se pod tíhou svých let. S postupujícím časem tak mladý kouzelník zvyšoval své tempo, protože hrozila úplná ztráta vzácných informací dříve, než dojde konce. Proto se  soustředil jen na překlady slov, aniž by vnímal obsah. Když mu ve zpocených rukách zůstaly pouze desky s mapou na závěrečné dvojstraně, s úlevou si povzdychl. Stihl to. Utřel mokré vlasy a pustil se do čtení svých poznámek. Po chvíli nevěřil vlastním očím.

...

Viconia si na sebe vzala to nejlepší, co dovolovaly možnosti a především místní šatník. Naopak, a překvapivě, jí nemrzelo, že její černé vlasy za ty dlouhé aldeny opět získávaly zlatou barvu a pomalu se ztrácelo i bohaté tetování na jejím těle. Byla teď spíš zvědavá na místního vládce. Počkala na sluhu a ten ji následně doprovodil do přijímací místnosti. Šli dlouho, sídlo bylo obrovské. Viconia si dlouhé chvíle chůze krátila zkoumáním okolí a všimla si skromné výzdoby celého komplexu. Zároveň architektura byla tak cizí. Hrad působil neuvěřitelně starým dojmem, až se Viconia vyděsila. Co tady vůbec dělá? Sluha však stihl přicházející chmurné úvahy prolomit první větou po dlouhých minutách ticha. Byla na místě. Strohý pokoj s vyhaslým krbem nebyl o nic přívětivější než právě opuštěné chodby.
U kamenného stolu uprostřed seděla osoba - muž neurčitého věku s pečlivě střiženým hnědým plnovousem a v žlutém oblečení, které muselo vyjít z módy před desítkami let. Viconia nedala najevo své překvapení a dle vžitého vychování se lehce uklonila. Nevěděla, kdo to je a ani co chce, ale slušností určitě nic nezkazí. Navíc, doposud se k ní jeho poddaní chovali taktně a přívětivě.
Muž povstal: "Drahá slečno Viconie, dovolte mi vás konečně přivítat zde, v mém sídle na Ostrově albatrosů."

...

Družina vystoupila v erinském přístavu a každý, bez výjimky, se zhluboka nadechl. Místní vzduch byl typický a snad všichni novodobí obyvatelé Tary jej aspoň jednou pocítili. Erin byl branou do nového světa a stál zde téměř sto let. Vzpomínky tak přicházely na mysl dřív, než se kdokoliv stihl vyjít ven z lodi. Orazio strávil v Erinu nejvíce času, přístav znal a tak se nevědomky hned na břehu chopil iniciativy. Zamířil za starými známými do správní budovy a zhruba po čtvrt hodině vyšel ven. Obličej měl bílý a začal mluvit vyděšeným, tichým hlasem: "Segemeten v Erinu přistál, ale hned přístav opustil. Včera našla rybářská loď na východě v moři plovoucí trosky a pár přeživších. Prý patřili k této lodi. Napadla je a potopila válečná loď s žlutou zástavou. Viconia mezi nimi nebyla."

Tak jak?

13. února 2011 v 10:31 | Muerte |  Kdy příště?!
Tento pátek by to šlo?

Boj

7. února 2011 v 11:42 | Mr.Lu |  Příběhy postav - Orazio
Orázio kopnutím obrátil mrtvolu na záda. Zamyšleně se díval do vyhaslých očí zrůdy, kterou právě zabil. Ach bohové, proč něco takového chodí po zemi? Jaký je v tom smysl? Poklekl blíže k mrtvole a podrobně si jí prohlížel. Netvor vypadal jako kříženec opice a krysy. Nepřirozeně vyhublé tělo skrývalo ale překvapivě mnoho síly a mrštnosti. Chybělo málo a Dirk na tyhle vlastnosti doplatil. Jedna z těch potvor ho srazila na zem a chystala se mu ostrými drápy rozsápat břicho. Nebýt pomoci ostatních, snad by se jí to i povedlo. Takhle skončil Dirk jen s několika hlubokými škrábanci.
Orazio se zvedl a rozhlédl se po arvedanské kapli. Viděl Ašenu, jak se sklání nad sedícím Dirkem a pomáhá mu vyčistit zranění. Drobek prohledával kamenné nádoby u západní zdi. Gwe nebyl vidět. Orazio se otočil zpět a pohlédl na sochu Sirril. Nebylo to poprvé, kdy navštívil arvedanskou stavbu. Ale tady zřejmě nikdo, kromě divochů a těchto zrůd, nikdy nebyl. Doslova na něj dýchaly věky ležící mezi dneškem a Arvedanskou dobou. Cítil vzrušení - mohli tu najít cokoli! I když byla stavba dost poničená časem, dalo se poznat, že šlo o strážní pevnost. Takové stavby mohly ukrývat zajímavé ukázky arvedanské moudrosti.
Otočil se zpět. Spatřil Ašenu, jak svým dlouhým nožem odřezává hlavu jedné z mrtvých oblud. Nevěřícně potřásl hlavou. V jejích pohybech postřehl jistotu, jako by to nedělala vůbec poprvé. Nebo se mu to možná jen zdálo. Zamračil se a raději se vydal za Drobkem k východu z kaple.
Bylo to překvapení. Procházeli spojovací chodbou hlouběji do arvedanské stavby. Ve světle pochodně viděli vstup do další místnosti. Dirk se zastavil a ukázal vpřed. Teď i ostatní viděli za pootevřenými dveřmi lidskou ruku, pohozenou na zemi. Byla nafouklá, po jejím povrchu se hemžil drobný hmyz. Opatrně postupovali dál až vstoupili do místnosti. Kromě ruky se na zemi válelo několik kostí, také zřejmě lidských. Chystali se prohledat celou kobku, když tu je upoutal pohyb v protějších dveřích. Z nich vyšel člověk. Nebo tedy na první pohled to vypadalo jako člověk. Hodně ošklivý, vyzáblý člověk. Pak se to usmálo. Orazio ucítil vlnu strachu vyzařující od té ohavnosti.  Viděl Dirka, jak se s nožem v ruce vrhá netvorovi vstříc. Viděl Ašenu, jak se skrývá vedle dveří a čeká, až jimi nepřítel projde. Neviděl ani Drobka, ani Gweho - kde u všech bohů jsou? Pozvedl svou hůl a důrazně pronesl:" Audens,audens Animae!!". Ucítil, jak se mu z hole vlévá do těla hřejivá síla. Kouzlo roztrhlo závoj strachu a Orazio se cítil silný. Jeho milovaná sova varovně zahoukala a on ucítil známé mravenčení po celém těle. "Díky malá", blesklo mu hlavou a beze strachu, že by mohl být vážně raněn vykročil kupředu. Z chodby mu v ústrety vyšlehl plamen - tedy kouzelník - a vypotácel se Dirk. Vypadal, že na něj kouzlo účinkovalo beze zbytku. Padl na zem a zmizel. Orazio neměl čas na podrobné zkoumání, ale zdálo se mu, že se Dirk rozplynul v několik cárů špinavého kouře. Je tedy Dirk mrtvý?
Netvor se objevil ve dveřích a otočil se na Orazia. Téměř lidsky se zasmál a ťal dlouhým mečem, který držel ve své hubené ruce. Orazio rychle kontroval svou holí a plynule navázal protiúderem. Na mysli mu vytanula vzpomínka na jeho univerzitního instruktora boje s holí: "Každý úspěšný kryt otevírá cestu k soupeři Merone, pamatujte si to!" Kdyby věděl, s čím budu bojovat... Jeho hůl opsala krátký oblouk a udeřila netvora do boku. Protivník vykřikl. Orazio spokojeně zaznamenal, že výkřik byl více než překvapený. Dovolil si krátký úsměv, ale znovu se musel bránit. Za netvorovými zády zahlédl Ašenu, jak provádí se svým nožem jakési pohyby. Už věděl, že ta žena vládne určitým způsobem magii, byť není čarodějka. Neměl ovšem čas, aby se zajímal o to, co dělá právě teď. Kryt, úkrok, útok a kryt. V tom Ašena vykřikla. Orazio viděl, jak jí z boku trčí krátká šipka. Ohlédl se a uviděl Dirka, jak s kuší v ruce omluvně krčí rameny. Tak tedy žije.
To krátké ohlédnutí ho stálo vteřinu pozornosti. Nebýt zpevňujícího kouzla, netvorův meč by prošel jeho koženou kazajkou jako nic. Netvor znovu vyslal ohnivou kouli směrem k Dirkovi. Ten se sice pokusil uskočit, ale v úzké chodbě nebylo dost místa. Zahučel plamen a Dirk se bez života skácel k zemi. Stále hořel.
"Perlucidus fulmen!" vykřikl hněvivě Orazio a na špičce jeho hole vyrazila koule světla.  Během chvilky doletěla až k obludě a za ohlušující rány vybuchla. Netvor se začal třást a po jeho kostnatém těle přebíhaly drobné modré výboje. Ašena zřejmě přerušila zaklínání a rozhodla se bojovat. Sekla nepřítele dýkou do zad. Ani Orazio neotálel a tloukl netvora přesně vedenými údery. Netvor zařval, klesl na kolena a zmizel. Zbylo po něm jen kus brnění a jeho meč. Na Orazia dopadla únava. Cítil, že jeho zásoby magické energie jsou vyčerpány. Cítil bolest utržených ran. Cítil obrovskou váhu na svých ramenou. Potřásl pomalu hlavou a narovnal se. Zhluboka se nadechl vzduchu vonícího ozónem. Odložil svou hůl a sklonil se nad Dirkem...

4. 2. 2011 - Na rozcestí

7. února 2011 v 7:19 | PJ sokol |  Deník
12. 2. - 14. 2. (ráno) 852
Cestou do Dunrileanu dokázala Ašena svými návštěvami Vnějšího světa zjistit mnohé zajímavé informace, ovšem ne vždy příjemné. Především to, že o Viconii stojí někdo velmi silný.
Družina rozhodla před přistáním rozdělit na dvě skupiny, kde první v podobě Drobka, Ašeny a Dirka přistála v Dunrileanu a zde za velký úplatek zjistila, že Viconia se plavila na lodi "Líná Panna" a  nyní cestuje na sarindarském korábu "Segemeten" do Erinu.
Druhá skupina - Orazio a Gwe -  navštívila z nostalgie blízkou domorodou vesnici Pokle Mokle, kde sice byli královsky přijati, ale zároveň prý očekáváni. Vesnici opět hrozilo nebezpečí a  členové družiny byli prý sesláni jejich bohy na pomoc. Vesnici zmizelo pět lovců a podezření padalo na "zlo" v nedaleké opuštěné osadě jižně v džungli. Orazio vyrazil na průzkum, zjistil, že "osada" je opuštěná arvedanská pevnůstka a rozhodl se skrze svou sovu povolat z Dunrileanu zbytek týmu na pomoc.
Čištění arvedanské ruiny se neslo v duchu vítězství a nálezu tří z pěti domorodých lovců. Družina se setkala s dvěma druhy myšlenkových bytostí - jakési psovité mrchy utočící ve smečce a především humanoidní zrůda vládnoucí velkou silou a především magií. Dirk se raději po kontaktu s druhým zmíněným tvorem doslova vypařil, ale družina nakonec souboj vyhrála. Odměnou jí byly nejen zachráněné životy (své počítaje), ale i nález ramenní lidské kosti z garenu, dvou flakonků rudé tekutiny a rozpadlého arvedanského deníku. Navíc se družina také stala polobohy pro čtyřicet obyvatel Tary a další den ráno se lehce podnapilá odebrala do Dunrileanu na koráb číslo 4 Stankiewitzovy transportní společnosti směřující do Erinu.
Drobkovi se během oslavy nepodařilo přesvědčit Orazia k ochutnání jednoho velmi šťavnatého ananasu.

Na rozcestí (4. 2. 2011) - zpětná vazba

6. února 2011 v 14:55 | PJ sokol |  Zpětná vazba
Než to začnete psát jinam...

Témata k diskuzi:
Příběh jako takový
Odehrání příběhu
Průběh tažení doposud
Odehrání postav a hra hráčů
PJova příprava a improvizace
Komunikace (nejvíce diskutovaná minule)
Čas a doba hraní
off topic
Výsledek

Drobek

5. února 2011 v 18:30
Zdar všichni, mluvím tu jak za sebe, tak hlavně za Drobka. Včera jsem byl na dračáku po dlouhé době, hra samotná mi chyběla, ale netušil sem, že až tolik (ještě k tomu, ty kecy oklo). Díky všem a doufám, že příští dračák bude taky tak pohodovej. Tohle sice článek není, ale nemohl jsem si to odpustit. Článek připojím později.

Poznámky akrobatky

5. února 2011 v 16:41 | Muerte |  Příběhy postav - Ašena
Ve vesnici všichni šoustali o sto šest...

Ašena si povolila malý úsměv, zmačkala papír a začala znovu.

Všude kolem panoval... jak to říct? Chaos. Ano, všude kolem panoval naprostý chaos. Hluk bubínků se mísil se smíchem a v některých částech vesnice se slastnými vzdychy vášnivého vítání.

Byla to ta nejlepší oslava života, jakou kdy viděla. V Pokle Mokleho vesnici lidé uměli žít. Ašena usrkla slámkou obsah kokosového ořechu a pokračovala v sumírování myšlenek na papír. Moc jí to nešlo. Tak nějak věděla, že to co prvně napsala na papír vystihovalo situaci. Ale důležitější bylo, proč se tak dělo. Lidé byli vděční. Vděční jim, že zachránili ze spárů nemrtvých - o tom byla přesvědčena - několik jejich přítel. Na druhé straně ohně, u kterého měla svou rohož, ležel Orazio. Položila se na loket, tak aby jí viděl a řekla:

"Díky Orazio, původně jsem nechtěla vesničanům pomáhat, ale tady vidím, že to, co dělám má smysl. Kromě toho, že jsi mi tam dole zachránil život, ti vděčím za víc... ukázal si mi, že to, co jsem kdysi udělala, co jsem si vybrala a co teď jsem, má smysl."

Orázio pokýval hlavou a dřív než stihl nějak smysluplně zareagovat, dostal pusu na tvář. Ašena se zvedla a vyrazila tančit s ostatními. Nechala se unášet rytmem a jako by skoro viděla jinou vesnici, v zemi duhy se stejně bezstraostným životem jako byl ten tady... Vzpomínky. Vždycky Vás doženou, když je potřebujete nejmíň.


A potom jsme prozoumali to, co mělo být starověkým chrámem Sedmnáctky v džungli a našli jsme jen příšery, jak požírají domorodce. V duševním světě pak bylo lze spatřit něco hrůzného - duše chycené čímsi odporným. Tehdy jsme se měli asi odvrátit, ale zůstali jsme a bojovali s příšerou z nejsilnějších. Dirka málem spálila na uhel a nebýt Orázia, nikdy bychom jí neporazili. Nakonec ale přece padla naším společným úsilím a my mohli vrátit přeživší domorodce zpět do vesnice.

Večer pak patřil oslavě. Všude panoval...

Ašena dokončila zápis do svého deníku a rozhlédla se po palubě lodi číslo 4. Zachránili Pokle Mokleho vesnici a pluli směr Erin za krásnou Viconií, kterou se jí podařilo odhalit na Sarindarské lodi. Bylo načase s tím něco udělat. Zaklapla deník a vyrazila do kajuty. Zapálila svíčku a za moment viděla Viconii, pak loď a pak ubohého lodníka hluboko v podpalubí a jeho zářivou nenávist směrem ke kapitánovi. Za moment už mu šeptala do ouška: nabourej loď, znič všechno co ten hajzl kapitán představuje. Osvoboď se! Ukradni tu krásnou blondýnu a žijte spolu v džungli.