Listopad 2010

Budeme vraždit a ničit nekromanty i o adventu?

28. listopadu 2010 v 12:15 | Muerte |  Kdy příště?!
Co 11.12. od 6 odjezd a pak pařba u Soukola?

Únos (21. 11. 2010) - zpětná vazba

24. listopadu 2010 v 6:43 | sokol |  Zpětná vazba
...aneb co vylepšit od posledního hraní.

21. 11. 2010 - Únos

21. listopadu 2010 v 9:07 | PJ sokol |  Deník
20. 1. 852 - 30. 1. 852
Družina trávila dva a půl měsíce v zapadlé vesničce Mde'gawa u kraje Červeného lesa. Zde se k nim připojil během posledních dvou dnů nejdříve Orazio a poté Dirk. Druhý jmenovaný navíc přicestoval v doprovodu své "staré známé" bardky Ašeny. Ta totiž měla informaci, že družině, Viconii konkrétně, hrozí nebezpečí. Ovšem kocovinou skolená družina (účet 15 zlatých za večer na oslavu Oraziova návratu) začala po Viconii pátrat až po čtvrté odpolední. Viconia byla pryč a stopy svědčily o únosu.
Po strastiplném dohadování a plánování, jak snížit patnáctihodinový náskok únosců, zůstali nejednou na pokraji vyčerpání Gwe i Oraziova sova.
Předpokládaná destinace únosců byl Athor. Starosti pro družinu nastaly v momentě, kdy strážní zjistili, že Drobek je místní, nedávno odsouzený, vrah a byli po celou dobu pobytu ve zvýšené opatrnosti. To platilo obzvlášť ve chvíli, kdy bylo potřeba se vloupat do domu mrtvého nekromanta Heřmana. Družina měla za to, že Viconia je ukryta v ruinách starého Athoru a skrze Heřmanův teleport (kudy pronikla i část únosců) se jí podaří lokalizovat. Starý Athor zel prázdnotou, ale byl nalezen vzkaz únosců neznámé osobě o setkání v Albireu.
Družina únosce (nájemnou skupinu pod vedením trpaslíka Hrona) potkala cestou a bylo jí míromiluvnou cestou osvětleno, že Viconia byla nejdříve unesena jimi (na objednávku), ale poté násilně vzata jinou družinou a odvezena do Albirea. Ašena s Dirkem vyjádřili podezření, že Viconia je v hledáčku dvou znepřátelených nekromancerských skupin - nejdříve  v "Temného" a nyní albirejské hanzy. Hron nabídl do budoucna spolupráci. Nová členka družiny Ašena takticky poodkryla svou minulost, čímž ale spíše zvýšila pochybnosti o své důvěryhodnosti.


30.10.

17. listopadu 2010 v 8:47 | Muerte |  Deník
Družina se obtěžkána poklady z arvedanské pevnosti vracela Divočinou a po menším bloudění se jí podařilo dostat do Skaliska. Během cesty potkala jednotku almendorské jízdy. Jeden její člen se ujistil, že družina doveze arvedanský poklad k proclení.

Přímo ve Skalisku se družina potkala s Vladanem, který na zpožděnou družinu netrpělivě čekal se špatnými zprávami o Havran, kterou Viconie naštvala tak, že se dala do služeb zákona a pronásleduje celou Supí organizaci.

Do hostince, kde tato konverzace probíhala, se vrátil onen voják, aby zjistil, proč družina s vozem ještě nedorazila na celnici. Byl vyhozen Gwem a vyrazil pro posily. Vladan nevěřil tomu, že družina chtěla artefakty proclít a navrhl útěk před vojáky.

Během následných minut část družiny uprchla, část se schovala a Orazia chytili a předali magické spravedlnosti poté, co Gwe převrhl vůz s pokladem. 

Celý náklad byl zkonfiskován a posléze odvezen do Albirea. Orazio si odpykává dvouměsíční trest v Novém Amiru. Družina na něj čeká v Červeném lese a na Viconii číhá nebezpečí...

Další pokus zabít naše postavy?

10. listopadu 2010 v 17:01 | Mr.Lu |  Kdy příště?!
Otázkou zůstává - kdy?! Navrhuji termín 19-20.11. Co?

Spánek

3. listopadu 2010 v 9:50 | sokol |  Příběhy postav - Viconia
Svíčka skromně osvětlovala stůl v malé místnosti. Čerstvě popsané listy deníku ležely rozházené všude kolem a jejich autor nevypadal, že plánuje v nejbližších minutách přestat. Bylo o čem psát. Viconia totiž neustále přemýšlela, zda útěk ze Skaliska byl či nebyl selháním, a to jí nutilo své úvahy odevzdávat papíru. Tento večer převahovala pozitiva.
Sice družina přišla o spoustu peněz, ale zároveň zjistila, že Vladanovi se nedá věřit. Jsou nyní psanci, ovšem je pouze otázka času, kdy se na ně zapomene. A především: Skaliskem se pátrání po nekromantech a Temném (jakkoliv se Viconii tento pojem nelíbil, stále jej užívala) nepřerušilo, pouze přesunulo do Červeného lesa.
Na druhou stranu šermířka musela přiznat, že za dva a půl měsíce zde toho nezjistili mnoho. Pátrání se omezilo poslední dva aldeny na pozorování. Všímali si, že občas do kopců k Temnému někdo zašel, ale nikdy nevyšel ven. Počet se blížil k dvacítce - různé rasy, především lidé. Zůstávají tak stále jen dohady. Je opravdu Temný myšlenková bytost? Co se děje s těmi "návštěvníky"? Co dělat? Eriňanka udeřila vztekem do stolu, až se tekutý vosk ze svíčky rozpršel po rozložených papírech. Zaschlé kapičky jí odteď budou navěky připomínat tento krátký okamžik bezmoci.
Viconia pustila brk a opřela se na židli. Zavřela oči, aby potlačila slzy. Cítila se náhle tak sama. O patro níže nyní lépe slyšela veselici. Věděla, že zbylí členové družiny zapíjejí Oraziův návrat. Dnes ráno dorazil. Dirk ovšem stále nikde. Odešel napořád? Zklamali jsme jej? Já jej zklamala? Viconii se náhle přestalo chtít cokoliv psát a jediné, po čem toužila bylo rychle usnout. Utéct dnešní noci. Vstala ze židle a začala si rozepínat oblečení. Vzpomínka na koupel před pár hodinami jí hned zvedla náladu. Bude se příjemně spát.
Zrovna odkládala dýku, když uslyšela tichounké škrábání na dveře jejího pokoje. Viconia okamžitě vyloučila jakékoliv zvíře, protože to místní hostinský zakazoval. Orazio se měl dnes odpoledne co ohánět, aby svou sovu uhájil. Zbraň proto zůstala v ruce, opatrnosti není nikdy nazbyt. Šermířka přikročila ke dveřím a otevřela je. Nikdo. I chodba byla prázdná. Nechtělo se věřit, že šlo pouze o přeslechnutí. Rozhlédla se a vykročila opatrně na chodbu. Mířila ke schodišti. Od něj se při každém kroku zesiloval hluk pitky. Drobek zase vyprávěl své vtipy, Gwe se jim smál a Orazio už nebyl slyšet vůbec. Ti budou ráno naprosto k ničemu, pomyslela si jejich velitelka, ale dneska byla ochotna jim vše odpustit. Byla také ráda, že je Orazio zpátky.
Nahlédla ze schodů a usoudila, že se nic neděje. Byl to jen klam. Povolila napjetí v těle, ruka s dýkou klesla. Otočila se zpět a vrátily se jí  příjemné myšlenky na klidný spánek. V ten moment si všimla tmavé postavy na vzdáleném konci chodby. Smysly i tělo se jí vrátily do střehu. Pomalu vykročila k neznámému. S každou vteřinou si všímala nových detailů. Osoba byla otočena zády, hleděla do tmy, která obklopovala les. Měla černý plášť a kápi na hlavě. Nehýbala se, ani o kousek. Jako by čekala. Viconia nechtěla nic riskovat. Na vzdálenost asi pěti sáhů se zastavila, rozhlédla se a nakonec promluvila: "Kdo jste?"
Tajemná postava se konečně pohnula, ale neotočila: "Copak na to mám odpovědět, Viconie?"
Šermířka se zarazila. Ten hlas byl tak znám, ale zároveň tak cizí. Začala pátrat v paměti, ostražitost se vytrácela.
"Stala jsi se nebezpečnou a obávanou. Můj pán má proto zájem. Vyslal mne, abych ti domluvil. Ale změnila jsi se, jaká škoda. Moc mne to mrzí, ale už nejsi taková jakou si tě pamatuji. Proč jsi jen nezůstala květem Erinu? Bylo by vše o tolik jednodušší."
Při posledních slovech se postava otočila k Eriňance čelem a Viconia nevědomky otevřela ústa v děsivém poznání.
"S...", svá slova nedořekla. Tupý náraz do týla jí přinesl tolik kýžený spánek.