Čekání na noc

18. října 2010 v 14:55 | Viconia Starkowa |  Příběhy postav - Viconia
Divočina 6. listopad 851

Druhou noc stanujeme na okraji mýtiny, kde stojí arvedanská pevnost.  Je hodina do setmění a za chvíli se opět se podívám na bitvu, která se zde opakuje každou noc již tisíce let. Je na ní cosi fascinujícího, ale zároveň nepřirozeného a zlého. Něco je špatně a já pevně doufám, že tomu zítra příjdeme na kloub.
Započalo to plíživou temnotou na jednom ze schodiští. První nepřítel, se kterým si Kurátor neporadil. To mne vyděsilo. Tak to nemá být! Jaká budu bojovnice, když se nemohu spolehnout na svůj meč?!
Mé obavy a pochyby rozplynuly v zápětí, v momentě božího vnuknutí. Já nezapomenu na tu krátkou chvíli, kdy jsme odhalili Gorovy zářivé drahokamy a v ten moment sám velký Rytíř ke mně promluvil. Temnota ustoupila. Sám bůh chce náš úspěch, nesmíme zklamat.
Jenže jak se vypořádat se skřetími duchy. Jejich stíny vyplňují místnost, kterou Horatio označil za klíčovou a jako jediná není námi prozkoumaná. Uvidíme zítra, po artefaktech totiž ani vidu ani slechu. Krom Gorových drahokamů jsme nalezli jen dva arvedanské deníky a pár součástí oblečení.
Nepochybuji, že mají nesmírnou cenu, ale Vladan si určitě představuje něco jiného. Nechám se v prvním z nich zatím hrabat Horatia a pak navrhnu jej prodat na univerzitu. Obsahuje-li opravdu dějiny této pevnosti do jejího pádu, je pro ty knihomoly darem z nebes.
Druhý deník je zajímavější pro nás. Arvedani asi nebyli žádní svatouškové. Měli zde tři myšlenkové bytosti a na nich dělali pokusy. Prý pro hledání nesmrtelnosti. Dvě nepřežili obléhání a třetí prý těsně před ním převezli do Červeného lesa - nedaleko místa, kde sídlí náš nepřítel, Temný. Začínám mít zlé tušení. Musím v Albireu o těchto bytostech zjistit víc. Možná je to špatná stopa, ale alespoň nějaká. Mohl o tom Vladan vědět?
A pak je tu další starost. Gwe je jak utržený ze řetězu. V jedné z místností jsme nalezli cosi jako uzavřené kádě, ve kterých něco žije. Ryba? Žába? Gweho nenapadlo nic jiného, než to zjistit. Ať už to byla náhoda či nikoliv, udeřil do kádi svou větví a měli jsme co dělat, abychom se vypuštěné vodě vyhnuli. Našemu šílenému elfovi to nestačilo, chtěl se vrátit a tu věc zabít!! Naštěstí jsem jeho hněv odvrátila a soustředila ji na strom.
Ach ano, TEN strom. Zkažený strom vyrůstající v pevnosti a tolik iritující Gwea. Musím ale přiznat, že se mu nedivím. Co to může být za strom, když z něj teče černá tekutina a snaží se nás dostat  svými větvemi a kořeny kdykoliv jsme v dosahu? Gwemu jsem proto až nyní povolila si s ním dělat, co chce. A tak kolem něj právě běhá s pochodní v ruce. Netřeba dodávat, že Drobek mu vesele asistuje.
Dirk vaří a občas spolu prohodíme pár slov. Vztek na něj mne pomalu přechází. Je opravdu důležitý člen skupiny, ale to neznamená, že se bude ke mně chovat jako k couře!!...No, možná s ním budu mluvit až od zítřka.
Jsem v noci zvědavá na toho skřetího generála. Opravdu nás viděl či to byla náhoda? První možnost mne vůbec netěší. Nyní je ale dobrým motivem. Nakoupila jsem v Albireu před odjezdem pár tuží, tak jej sem jako prvního z obrázků vytvořím v barvách. Deníku to jen prospěje.

Generál skřetů

Gwe právě objevil možnost vyslat ohnivý šíp do koruny stromu. Větve se rozhořely. Náš pološílený elf skáče radostí, Drobek to pořádně zapil.

Zdá se mi...zdá se mi, že někdo volá o pomoc...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jesse James Jesse James | 18. října 2010 v 15:43 | Reagovat

paráda :) zkusim napsat pokračování, jakmile uniknu hněvu pana Kotlíka

2 Muerte Muerte | 18. října 2010 v 19:05 | Reagovat

Bod a zaslouženě. Fakt dobrý. A skřeťák vypadá skvěle.

3 Boogie Boogie | 19. října 2010 v 11:12 | Reagovat

čupr :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama