Říjen 2010

Brod 28.10. 2060

23. října 2010 v 11:39 | Muerte |  Organizace
Zvu Vás ve čtvrtek 28. 10. večer do klubu na shadowrunový státní svátek. Nepotřebujete nic kromě pár kostek (dohromady dáme snad dost i pro případného Boogiemana), papír a tužku. Postavu a pravidla - i vědomosti o nich dostanete na místě. Jak název napovídá, tak se podíváme do našeho města za 50 let.

29. - 30. 10.

23. října 2010 v 11:32 Kdy příště?!
Tak co budete mít čas v pátek nebo v sobotu na Drd? Řekněme od 6-7 hodiny?

Drobek vola Asterion

18. října 2010 v 20:48 | Drobek
Vše bylo jako v mlze. Drobek měl zvláštní mlhu před očima. Svět byl podivně trhavý, zamlžený…… Něco takového se Drobkovi ještě nestalo. Bylo to jako by na něj působilo nějaké kouzlo. Bylo to snad tím místem, touhle pevností……. (nebo to byla přemíra pálenky-taky jí mohlo být málo). Ne to je určitě z únavy, po tolika dnech hrdinských činů. Chvilku slyšel, jak si ostatní ve skupině povídají, poté zase viděl, jak jen pohybují rty. Zvuky jako by se hned ztrácely, jen co se jim vydrali z úst. Dokonce se mu ztráceli v podivném oparu i samotné postavy. Jediné co zůstávalo, byl ten hrozný přízrak. Nebyla to ani celá postava, spíš jen její hlava. Drobek ji už někde viděl, nebo měl aspoň ten pocit. Byla to tvář muže, vypadala ustaraně a vážně. Ale i přes to v ní bylo něco, co Drobka uklidňovalo. Muž měl na očích brýle, pod jeho majestátným nosem byl pečlivě zastřižený vous (to bylo, to co asi Drobka uklidňovalo), který přerušovala rýha plná bílých zubů. Kdyby tuto tvář Drobek potkal někde ve městě, asi by řekl, že je to někdo z university, nebo nějaký obchodník.
Ale tady to byl jen přízrak. Vždy když se Drobkovi přihodilo něco, co bylo v rozporu se vším normálním, zjevila se tvář muže. Drobek, s ostatními ocitl na nádvoří, kde byla povalená socha rytíře. Když se Viconie chystala promluvit, zmizela a s ní i ostatní. Na nádvoří zůstal jen Drobek, netušil co se děje. Byl tu najednou sám. Chvilku stál jako přimražený a tu se zjevil a jediné co řekl bylo ,, Ragnare, tvoje skupina šla po schodech pryč….."
Jindy se zase stalo, že skupina objevila různé předměty v místnosti, kam ještě Drobek nedorazil. A tvář mu prozradila, co skupina našla, zeptala se ho jestli, také něco z nalezených předmětů nechce. A tak to šlo snad celou věčnost. Nakonec Drobek ani netušil co se děje okolo a spíš se snažil, aby přežil blouznění, než aby hledal velkolepé poklady. Ani netušil, po jaké době tvář odešla, ale když už byl ze všeho vyčerpán, sedl si na balvan u hradní zdi a opřen o stěnu zavřel na chvilku oči. Otevřel je a tvář byla pryč, za to tu byla celá jeho skupina. Která vypadala, že o ničem nemá ani ponětí. Drobkovi se od té chvíle tvář muže nezjevila a on byl klidnější. Byl to snad nějaký předek, co mu pomohl? Nevěděl, ale byl rád, že už je zase zpátky. Sice zase bude muset poslouchat všechno co Viconie vypustí z úst, ale co. To vydržel i do teď.

Čekání na noc

18. října 2010 v 14:55 | Viconia Starkowa |  Příběhy postav - Viconia
Divočina 6. listopad 851

Druhou noc stanujeme na okraji mýtiny, kde stojí arvedanská pevnost.  Je hodina do setmění a za chvíli se opět se podívám na bitvu, která se zde opakuje každou noc již tisíce let. Je na ní cosi fascinujícího, ale zároveň nepřirozeného a zlého. Něco je špatně a já pevně doufám, že tomu zítra příjdeme na kloub.
Započalo to plíživou temnotou na jednom ze schodiští. První nepřítel, se kterým si Kurátor neporadil. To mne vyděsilo. Tak to nemá být! Jaká budu bojovnice, když se nemohu spolehnout na svůj meč?!
Mé obavy a pochyby rozplynuly v zápětí, v momentě božího vnuknutí. Já nezapomenu na tu krátkou chvíli, kdy jsme odhalili Gorovy zářivé drahokamy a v ten moment sám velký Rytíř ke mně promluvil. Temnota ustoupila. Sám bůh chce náš úspěch, nesmíme zklamat.
Jenže jak se vypořádat se skřetími duchy. Jejich stíny vyplňují místnost, kterou Horatio označil za klíčovou a jako jediná není námi prozkoumaná. Uvidíme zítra, po artefaktech totiž ani vidu ani slechu. Krom Gorových drahokamů jsme nalezli jen dva arvedanské deníky a pár součástí oblečení.
Nepochybuji, že mají nesmírnou cenu, ale Vladan si určitě představuje něco jiného. Nechám se v prvním z nich zatím hrabat Horatia a pak navrhnu jej prodat na univerzitu. Obsahuje-li opravdu dějiny této pevnosti do jejího pádu, je pro ty knihomoly darem z nebes.
Druhý deník je zajímavější pro nás. Arvedani asi nebyli žádní svatouškové. Měli zde tři myšlenkové bytosti a na nich dělali pokusy. Prý pro hledání nesmrtelnosti. Dvě nepřežili obléhání a třetí prý těsně před ním převezli do Červeného lesa - nedaleko místa, kde sídlí náš nepřítel, Temný. Začínám mít zlé tušení. Musím v Albireu o těchto bytostech zjistit víc. Možná je to špatná stopa, ale alespoň nějaká. Mohl o tom Vladan vědět?
A pak je tu další starost. Gwe je jak utržený ze řetězu. V jedné z místností jsme nalezli cosi jako uzavřené kádě, ve kterých něco žije. Ryba? Žába? Gweho nenapadlo nic jiného, než to zjistit. Ať už to byla náhoda či nikoliv, udeřil do kádi svou větví a měli jsme co dělat, abychom se vypuštěné vodě vyhnuli. Našemu šílenému elfovi to nestačilo, chtěl se vrátit a tu věc zabít!! Naštěstí jsem jeho hněv odvrátila a soustředila ji na strom.
Ach ano, TEN strom. Zkažený strom vyrůstající v pevnosti a tolik iritující Gwea. Musím ale přiznat, že se mu nedivím. Co to může být za strom, když z něj teče černá tekutina a snaží se nás dostat  svými větvemi a kořeny kdykoliv jsme v dosahu? Gwemu jsem proto až nyní povolila si s ním dělat, co chce. A tak kolem něj právě běhá s pochodní v ruce. Netřeba dodávat, že Drobek mu vesele asistuje.
Dirk vaří a občas spolu prohodíme pár slov. Vztek na něj mne pomalu přechází. Je opravdu důležitý člen skupiny, ale to neznamená, že se bude ke mně chovat jako k couře!!...No, možná s ním budu mluvit až od zítřka.
Jsem v noci zvědavá na toho skřetího generála. Opravdu nás viděl či to byla náhoda? První možnost mne vůbec netěší. Nyní je ale dobrým motivem. Nakoupila jsem v Albireu před odjezdem pár tuží, tak jej sem jako prvního z obrázků vytvořím v barvách. Deníku to jen prospěje.

Generál skřetů

Gwe právě objevil možnost vyslat ohnivý šíp do koruny stromu. Větve se rozhořely. Náš pološílený elf skáče radostí, Drobek to pořádně zapil.

Zdá se mi...zdá se mi, že někdo volá o pomoc...

Co s PJováním

17. října 2010 v 9:26 Organizace
Nedávno jsme řešili jak dál, kdo by měl PJovat. Já tvrdil, že mám ještě příběh k vyprávění a že mě to baví. To vše platí, ale navíc jsem utahanej z toho, že PJování a vyučování vypadají občas dost stejně. Třeba to příště bude lepší - nebudu tak utahanej a změním názor. Ale začněte plánovat kdo by to měl převzít po mě. PJ bude mít jednu výhodu - hráče, který zatíám vždycky dorazil.

S PJ bych se nebál změnit pravidla a nebo dokonce svět, ve kterém hrajeme.

15.10.

16. října 2010 v 15:45 | Muerte |  Deník
Družina vstoupila do pevnosti a prohledala jí. Zjistila, že armáda duchů se ukazuje jen v noci. Během průzkumu se družině podařilo zlikvidovat zkaženou dryádu, odolat několika nemrtvým nestvůrám a z několika nalezených deníků vypátrat, že arvedané zde prováděli pokusy na myšlenkových bytostech, o jejichž povaze svědčí i to, že po dobývání je skřeti  ze strachu zničili. Před pádem pevnosti ale byla jedna bytost odvezena do Červeného lesa.

V pevnosti se pak shromažďovalo zlo pod obranným magickým štítem, který uvěznil duše všech, kteří zde v bojích padli.

Během průzkumu zahynul i obří ďas, který zmutoval v pevnostní nádrži na vodu.

Družina zlikvidovala ducha skřetího generála, který bránil vypnutí štítu, díky kterému si vychutnával své vítězství navěky. Osvobození duchové pak zanechaly věčně se opakujícího boje a odešli před Lámiův soud. Na bojišti nechali velké množství různých zbraní k velké radosti družiny.

Štěstí pana Kouzelníka

14. října 2010 v 20:07 | Jesse James |  Příběhy postav - Gwe'drawe
Před očima mi už vzrostla bílá mlha, jak jsem se snažil co nejrychleji doběhnout Horatia. Jeho zdobené boty pleskaly po vyprahlé půdě savany a dlouhý háv, který si musel neustále přidržovat zapříčinil, že se jeho běh podobal spíše úsměvnému cupitání. Zrychlil jsem a doufal, že alespoň projednou jeho pud sebezáchovy zvítězí nad touhou pomáhat všem blbcům v v nesnázích. Konečně jsem ho předběhl a postavil se před něj s rozpřaženýma rukama. Kupodivu se zastavil a upřeně zíral kamsi do oblak.

"Nehodlám chcípnout kvuli nějakýmu magorovi co si to uprostřed pouště rozdává s wywernou! Prostě se teď v klidu otočímě a pomalu se vrá.." Ani mě už nepřekvapilo, když právě v tu chvíli u ještěrova křídla vybuchla ohnivá koule. Meroneho sova, která kouzlo seslala, se teď za křečovitého mávání křídel snažila dostat mimo ještěrův dosah, kterého ohnivá sprcha akorát o něco víc popudila. Otočil jsem se zpět, ale Horatio už cupital dál směrem k bojišti a zuřivě mával rukama, aby odvedl ještěrovu pozornost na sebe. To se mu podařilo. V další chvíli už připomínal nevábnou hromádku krvavých šatů, ze které se pomalu vznášel černý dým. V duchu jsem si pomyslel proč za svůj život vděčím člověku, který stráví většinu života polomrtvý a vložil si do úst list Maghawy. Hněv začal proudit celým mým tělem a já se ho vší svou vůlí snažil přenést na wywernu. Zařval jsem a vyběhl vpřed. Znovu jsem byl bestie. Přes rudou clonu před očima jsem zahlédl rychle blížící se stín nad hlavou a jen o vlásek jsem uhnul ještěrovým čelistem. Vytáhnul jsem zpoza zad luk a všimnul si Vicconie, která sbíhala z kopce směrem ke mě. Dirk s Drobkem nikde. U Dirka už mě to ani nepřekvapilo. Zacílil jsem a vystřelil. Šíp se neškodně odrazil od ještěrova krunýře a já se jen o vlásek vyhnul dalšímu výpadu. Mág, kterému vyběhnul Horatio na pomoc si pro sebe stále něco mumlal a nezdálo se, že by si nás za celou tu dobu všimnul. Konečně doběhla Vicconie a postavila se vedle mě. Sevřel jsem utrhnutou větev a připravoval se na další ještěrův výpad s tím, že ve dvou upoutáme jeho pozornost zaručeně. Vicconie už tiskla lahvičku s jakousi tekutinou a soustředěně pozorovala wywernu kroužící nad námi, když se z dálky ozvalo trpaslíkovo volání. " HeeeeJ! Tady ty tupá krávo!!" V dálce bylo vidět jak Drobek pleská našeho koně po zadku aby se rozběhl. Wywerna se rozletěla směrem k trpaslíkovi, sežrala koně a vrátila se zpátky k nám. Bravo. Konečně se wywerna střemhlav snesla na mě s Vicconií a ve stejnou chvíli, kdy jsem jí roztrhnul blánu křídel, z mágových rukou vytryskl obrovský proud energie a ještěr se již nezvedl. Nevím kolik uplynulo času než jsem si uvědomil, že stále ještě nepříčetně mlátím klackem do ještěrovy hlavy a rozhlédl se kolem sebe. Merone skoro nejevil známky života a ošklivě krvácel. Poslechl jsem Vicconii a rozběhl se ho ošetřit. Snad to ten šťastnej zmrd přežije i tentokrát..

Vikonie dělá divy

13. října 2010 v 17:16 | Drobek
Skupina se vydala na cestu….. Den utíkal a nic zajímavého se nedělo. Drobkovi, který řídil vůz, se hlavou honily myšlenky, potlačující šáhnout pod kozlík a vyndat soudek s kořalkou. Řekl sem s kořalkou, kde by se na voze plném zásob vzala kořalka, nebo dokonce pivo. Vždyť tam mělo být jen jídlo na cestu tam a zase zpátky. Ale teď, když už byly soudky prozrazeny, proč bych to neřekl. Pokud se zamyslíme, najdeme lehké vysvětlení. Kdo byl nakupovat zásoby? Drobek, pokud jde o smlouvání, je Drobek v některých situacích neústupný. Dokonce na některých tržištích mu přezdívají Ali Baba. Prý podle jednoho z nejschopnějších obchodníků, který na Taře obchodoval. A tak se stalo to, že Drobek nakoupil, tak výhodně zásoby, že ušetřil malý obnos na nezbytné nákupy potřebných věcí na oslavu vítězství nebo prohry. Vždy je co slavit. Drobek se do peněžního limitu vešel a tak se přeci nic nestalo, čím by skupině ublížil. Ale vraťme se k našemu vyprávění. Cesta utíkala, kola vozu rachotila a drobek si vesele pobrukoval trpasličí písničky od nejznámější trpasličí skupiny Rolling Stones. Tak bych mohl našemu čtenáři popisovat hodinu za hodinou, ale to by nebylo, tak zajímavé. Dovolím si přeskočit trochu děj a zaměřím se na večer, kdy příběh nabírá na otáčkách. Pokud si představujete velkolepou bitvu, tak vás zklamu a můžete zase jít koukat na tv nebo hrát krvavou počítačovou hru. Naše vyprávění vám může nabídnout jen něco chlastu, sexu a dalších nezajímavých věcí. Naše skupina dobrodruhů večer zastavila v hostinci u cesty. Ubytovala se, Drobek se postaral o vůz (a soudky) a poté se skupina sešla v hostinci samotném. U stolu byli všichni a tak večer příjemně utíkal, pilo se a diskutovalo o vážných tématech. Ostatně jak je v naší skupině normální.
Kolem půlnoci se však stalo něco zvláštního Viconie se začala chovat, jako by něco pila. Ale není možné, vždyť pila celou noc jen mléko. Nebo že by ne? Dirk se v tu chvíli začal tvářit dost tajuplně. Podobný výraz měl drobek, když se ho Viconie ptala, jestli nakoupil vše potřebné na cestu a všichni už víme, jak to dopadlo. Dirk se začal k Viconii chovat důvěryhodněji než obvykle a jí to očividně nevadilo. Nakonec se naše společnost rozešla do svých pokojů, Drobek stáje. Poslední co Drobek zahlédl, než vyšel na dvůr, bylo jak Viconie jde s Dirkem ruku v ruce směrem k pokojům. Drobek na dvoře odemkl stáj, kde byl kůň a vůz, připravil si spaní a vyndal soudek. Nalil si něco ,,vody" do hrnku a sednul si před stáj. Zapálil fajfku a začal si prozpěvovat
Hey! Baby…… Jeho zpěv se nesl nocí, byl přerušován občasným napitím nebo potáhnutím z dýmky. Byla teplá noc a tak Drobek před stájí strávil ještě tak hodinu a pul a nakonec se odebral spát. Druhý den byl však pro Drobka něčím, co se zažije jen jednou za sto let. Drobek šel ráno zbudit všechny členy skupiny, nic nového ani zajímavého. Ale když otevřel dveře u Dirka a v posteli ležela Viconie…… no jak to říct. Smích, který se vydral Drobkovi z úst, musel zbudit všechny hosty a poplašit všechny koně ve stájích. Viconie
však nezdílela jeho nadšení. Drobek a zbytek výpravy seděli už u snídaně a čekali, až ti dva se připojí. Přišel jenom Dirk. Jako pravý džentlmen odolal všem dotazům okolo sedících. Stačil výraz v jeho tváři. Kecám, jako pravej chlap se pochlubil. Nakonec přišla i Viconie. Nasupená a ne tak veselá jako Dirk. Naklonila se k němu a řekla mu ,,byl jsi příšernej!" My však věděli, že je to ze vzteku. Neunesla to….. ženská. A tak se naše družina zabalila a zase vyrazila na cestu za dobrodružstvím.

Pátek 15.10.

5. října 2010 v 12:01 | Boogie |  Kdy příště?!
Pátek od 7:00 s tím, že Matěj dotančí později. Souhlasíte? Napište. Jo a změnil sem to pozadí, jak jsem slíbil.

2.10.

4. října 2010 v 13:46 | Muerte |  Deník
Družina se konečně vydala k arvedanským ruinám uprostřed Divočiny. Na své cestě potkala učence Bernára, kterého zachránila z drápů vyverny, a dryády strážící džungli uprostřed Divočiny. 

Nakonec se jim podařilo ruiny objevit.
Stejně jako armádu duchů, která zdá se pevnost dobývá.