Červenec 2010

Drobné starosti

31. července 2010 v 22:24 | Viconia Starkowa |  Příběhy postav - Viconia
Albireo 28. října 851

Já tomu nerozumím. Jsem s tou tlupou teprve pár aldenů, ale společnými silami jsme zatím úspěšně přežili a zdárně dokončili vše, na čem jsme se doposud domluvili. Díky vzájemné shodě a mému vedení, samozřejmě. Máme teď zasloužených pár dní volna a možná právě v tom je problém. Chlapci totiž začínají z nudy vymýšlet kraviny. Nedávno vyrazili na nějakou akci, aniž by mi o tom řekli? To je neslýchané. Jen počkejte! Chcete vše zase vrátit na začátek? A to není vše, co se mění. Stačí se na každého z vás podívat.
Drobek
Jeden začal s sebou nosit malé zahradnictví, změnil si jméno, které beztak v překladu z té jejich elfštiny znamená cosi jako Trávníkář. Mám vlastně o Gwea docela strach. Přestal ho totiž mít on sám. Ale ať už se cpe čímkoliv, velmi jej to změnilo a nevím, jaké očekávat následky. Nové jméno přineslo nového jedince. Musím s ním hodit řeč, mít jistotu!
Horatio se šrotí, Střela pobíhá po městě a hledá si své místečko. Nic proti. Oba jsou chytří, i když každý v trochu jiné rovině. Jak to nazvat...Horác inteligentní a Střela rozumný? Asi tak. Střela je rozumný dost na to nechat se nezabít, ale jen zmlátit a okrást. Už si začínám zvykat. Horatio je zase jediný, který se opravdu umí společensky chovat a pomáhá mi tak udržet si v paměti, že jsem a mám zůstat slušně vychovaná dáma.
Dirk má taky rozum, i když se občas zachová jako malé dítě. Je na něj spolehnutí. Díkybohům.
No a jsem na konci, pohledem nejníže. Ta řetězová koule na nožičkách si zase vymyslela takovou ptákovinu!! Přijít a začít vyhrožovat. A nejen to! Dokonce nás všechny ohrožovat. Ten zmetek si moc dobře ví, že jej potřebujeme. Teď obzvlášť. A tak dává ultimáta. Bohové, musím najít něco, cokoliv. Jak jej pochopit? Jak mu porozumět? Musí to nějak jít, musí... Třeba klesnout na jeho úroveň a myslet chvíli jako on? Získat jej na svou stranu? Jak?

1) Nechat se křápnout řemdichem do hlavy (a příjdu o hlavu?) Ne.
2) Jít s ním chlastat.......NIKDY!
3) Sehnat si taky varana? ....eeee.... Nemyslím.
4) Pozorovat, poslouchat, vnímat?........Tomu nevěřím, že dokážu.
5) Jíst....krysu?...........Och, Gore, to radši mne zabij.
6) Porazit jej v souboji?............Ztráty si nemůžeme dovolit.
7) Poslední možnost zamítám okamžitě.......Mám svou hrdost.

Drobek mi dělá starosti, ale zároveň fascinuje. Možná, že jsem udělala dobře, když jsem kývla na Ještěrčí vrchy. Možná jej výchova malého ještěra zlidští (záměrně jsem neřekla ztrpasličí). Drobek je důležitý. Všichni jsou důležití a já budu bojovat za každého z nich, pokud i oni budou bojovat za mne. Jsme na dobré cestě se stát výbornou skupinou, jen nalézt vzájemné pochopení....
Gore, dej mi sílu.

Dodatek: První věc ale, kterou hned udělám, je přesun soutěže na nejbližší možný termín! Už žádné hovadiny z nudy.


Albirejské odpoledne

26. července 2010 v 9:58 | Muerte |  Dobrodružství
Majordomus slovutného obchodníka Šedomíra vybíral s Ankou vína k obědu na stůl svého pána. Anka mu ukazovala viněty a on buď kývnul nebo mávl rukou. I tady ve sklepě stál s jednou rukou za zády v dokonalé póze. Když byl košík s víny naplněn pokynul Ance a vydali se směrem ke schodům ze skelepení.

Dirk se plížil chodbou, kterou našel v troskách domu kupce Hromislava a snažil se zjistit kam vedou stopy žháře, po kterém s Drobkem a Chozém pátral. S Gwem, opravil se, když si vzpomněl na rituál, který lesní elf ve Wutabengu podstoupil a získal tak nové poslání a s ním i nové jméno. Některé zvyky jeho lesních příbuzných Dirk moc nechápal. Zavrtěl hlavou a pokračoval. Za ním se pokoušel plížit Drobek a Abiose alias Chozé alias Gwe'drowe.

Něco zašramotilo za starou kredencí. Majordomus poslal Anku nahoru a distinguovaným hlasem se otázal sklepení: "Je tu někdo?"

Drobek a Gwe se vší silou opřeli do skříně, která blokovala chodbu. Skříň zarachotila.

Majordomus se duchapřítomně přesunul pod schodiště, kde byla pro nenadálé případy opřena těžká kuše. Nabil. Zalícil na rachotící se skříň a znovu se velmi klidným hlasem otázal: "Je tu někdo?"

Dirk se zarazil, v rachotu bortící se skříně z druhé strany něco zaslechl. Rozruch ve Zlaté čtvrti si rozhodně nemohli dovolit způsobit! Naznačil svým přátelům rukou a nehlučně, ale velmi rychle začal pelášit chodbou zpět na spáleniště. Drobek ho o dost hlučněji napodobil. Abiose alias Chozé alias Gwe'drowe už nebyl tak rychlý.

Dzoing. Vedle.

Majordomus v dokonale padnoucím livreji začal natahovat těžkou kuši. Když znovu nabil napadlo ho, jak jinak než duchapřítomně, že by mohl předstírat, že ve sklepě není sám. Začal měnit hlasy a křičel na útočníky na druhé straně, které moc dobře neviděl, aby vypadli a že zavolá stráž. Alespoň tak si představoval, že by měla křičet ochranka domu.

Trosky skříně vadily ve výhledu, přesto ve čtverci světla, který označoval patrně konec té chodby, která se tu tak nečekaně objevila, uviděl obrys velké postavy. Zacílil a vystřelil.

Gwemu se zatmělo před očima, ale bolest necítil. Ustál ránu, ale místo běhu dál se opřel o zeď. Rána těžce krvácela a trčela z ní velká šipka. Bolest ho dohnala a málem povalila. Drobek se pro něj vrátil a pomohl mu ze zborceného sklepa. Schovali se v zahradě.

Zvuk píšťalek prořízl vzduch. Stráž se blížila.

Drobek odběhl a za moment se ozvalo. "Vyběhli odtamtud, mě povalili, neřádi!" Gwe to pomalu nevnímal. Ztrácel vědomí. Jen tak malátně utrhl kus kalhot, ani nevěděl jak a stáhl ránu. Bolestí skoro omdlel. Těžce dýchal. Levačkou se přehraboval ve vaku až nahmatal známý váček.

Začal přežvykovat Maghawu. Zuřivá energie se vlila do jeho zuboženého těla. Potlačil nutkání ulomit velkou větev a vlítnout do chodby za opovážlivcem. Po počátečním přívalu rudého vzteku se uklidnil. Dokončil obvaz na noze a odešel do nejbližšího chrámu Estel.

Maghawa mu znovu zachránila život. Bez ní by omdlel a vykrvácel.

Albirejské ráno

26. července 2010 v 9:22 | Muerte |  Dobrodružství
Vítr mu čechral vous. Srdce naplňovala čirá radost z pohybu a krajina kolem uháněla neuvěřitelnou rychlostí proměněna ve šedozelenou šmouhu. Jen lehounce naznačil přitáhnutí a varan okamžitě zareagoval. Hravě se vznesl do vývrtky, překlopil se do lopingu a v bláznivé rychlosti se řítil proti šedé mase štítu jednoho z velikánů Khelegových hor.

Šero.

Drobek se zbrocený potem posadil na posteli. Zhluboka vydechl.
"Sakra, přece to stálo zato!" zabrblal, vstal a ukrojil si tučné kolečko salámu připraveného na nočním stolku. Zjistil, že venku svítá a tak vyrazil na dvůr zájezdního hostince s bijákem ležérně přes rameno. Provedl pár cvičných úderů. Úder, kryt, otočka, úder. Zašklebil se na imaginárního kostlivce, kterému jediným švihem podrazil nohu, dotočil a obratem rozdrtil lebku.

Ozvalo se plácnutí rukou o sebe - takový ten náznak potlesku, kdy nechcete příliš zvednout sebevědomí toho, komu je plácnutí určeno. Na dvorek vyšla Viconie. V přiléhavém koženém oblečku se její bělostná pleť zaleskla v ranním sluníčku a nevysoká teplota vyloudila na kůži roztomilou husinu. Co vyloudila na jejích ňadrech nechám jen na fantazii čtenáře. Protáhla se, párkrát zkusila cvičný výpad než konečně tasila Kurátor a začala vlastní tanec, stejně smrtelný jako elegantní. Podomci, kteří na každé ráno se opakující výjev už byli docela zvyklí, už zvládli přejít po straně dvorku se zavřenou pusou aniž by zakopli. Podle Dirka, který seděl v okně, kýval nohou, jedl jablko a družiníky lenošivě pozoroval to byl docela výkon. Viconie se musela skvěle bavit. Zvlášť když občas přece jen některý nesl těžké vědro s vodou, zapomněl se, zahleděl se a už se válel na zemi promočený a přece s připitomělým výrazem ve tváři dělal, jako že pohoda...
Na Drobka to nepůsobilo. Jeho pohyby byly dál naprosto přesné a bez chyby. Postavil se proti Viconii a začal imaginární souboj. Tedy tak to alespoň odhadoval Dirk v okně. Podomci se seběhli a začli fandit Viconii. Vřeštěli hrůzou, když biják proletěl těsně kolem její hlavy a jásali nadšením, když Kurátor opsal osmičku těsně kolem Drobkova ucha.
Dirk pozoroval oba "soupeře" a přes třesk zbraní a řev obecenstva odezíral ze rtů jejich rozhovor:
"Chci se vydat do Ještěřích hor!"
"Co tam chceš u všech bohů dělat? A víš vůbec, jak je to daleko? Příští alden se máme zúčastnit Vladanovy soutěže a prokázat, že za něco stojíme."
"Ale já tam potřebuju a krom toho vydělali bysme minimálně šestset zlatých! Spíš ale tak kolem dvou tisíc."
Dirk přestal kývat nohou a začal se pořádně soustředit.
"A co mají v Ještěřích horách kromě vlhka a skal, co by stálo za takový peníz?"
"Ještěry, to je jasný jako jako rána perlíkem!"
"A kdo by dal šest set za ještěrky?"
"Ještěry!"
"No tak ještěry. No ale stále si neodpověděl!"
"Trpaslíci třeba! Náhodou dovedeme lítat na varanech a podle deníku, co sem našel sou Ještěří hory jedinym místem na Taře, kde se varan vyskytuje kromě Khelegovejch hor a já prostě varana musim mít. Trpaslík bez varana je jako trpaslík bez sekery, chápeš? A ten můj zůstal v Bergondu a asi z něj udělali salám, z chudáka, protože jakmile si varana někdo ochočí, tak nesnese na hřbetě jinýho. A já mám snášet život mezi lidma - nic proti Vici - bez pořádnýho piva, bez trpaslic a ještě bez varana! To mě nemůžeš udělat. Jdem s Chozém nebo jak si teď říká do Ještěřích hor. Varan by byl užitečnej a já bych se, při vší tý mizérii cejtil zas jako hrdej příslušník svýho rodu! Chápeš?"
"Dobře, svatosvatě ti u Gora přísahám, že jen co doděláme kšeft pro Vladana, tak půjdeme všichni - celá družina - do Ještěřích hor a pomůžem ti tu ještěrku ulovit, stačí?"
"Ještěra a stačí... a mám tě!" Biják se zastavil těsně vedle Viconiina břicha.
"Ne-e." Drobek koukal na Kurátor mířící mu přesně na rozkrok.
"Remíza?"
Dirk přestal poslouchat, věděl, že o vítězství se budou handrkovat až do oběda.

...coming soon...

2. července 2010 v 10:24 | Boogie