Květen 2010

červen

9. května 2010 v 14:45 | Boogie |  Kdy příště?!
25. či 26. června vypadá na poslední prodiskutovaný termín. Tentokrát přijede hrát i "Sídžej"

Jak ve stoce obřího šneka zdolali a celou obec od utopení ve sračkách zachránili

9. května 2010 v 14:24 | Drobek
Předmluva:
(Vikonie, Drobek a Merone se rozhodli vzít práci od města. Úkolem bylo, zjistit co blokuje odtok kanalizace a vyčistit ho. To vše za pouhých padesát zlatých. Dokonce Drobek odmítnul jméno v knize, kam se zapisují hrdinové, kteří pomohou městu. Až tak je skromný. (Řeči některých pobudů, o tom, že měl obavy, aby ho díky tomu nevystopovali jiní trpaslíci nejsou pravdivé. Poznámka autora.). Na radnici naši dobrodruzi získali mapu, instruktáž o nestvůrách ve stoce a vydali se za žumponory, aby jim poradili, kterým místům se vyhnout, jak se bránit proti příšerám (kdyby lidi nesplachovali do záchodu svoje mazlíčky a nelili, tam co je napadne, tak tam žádný přerostlý šneci, pavouci a spol. nejsou!) Žumponoři smrděli, jako Fikiho nohy, ale naši hrdinové to vydrželi, Vikonie dostala dokonce několik vážných nabídek na osobní prohlídku...

Díl první:
Je to až neskutečné. Co vydrží trpělivost jednoho trpaslíka. Asi to bude tím, jak dlouho žije mezi lidmi. Jinak to není ani možné. Tolik posměšků a nic, jen rána pěstí nebo hození kamene. Drobek se opravdu poslední dobou dost krotí… Ale jak každý ví, nehody se stávají. Třeba posledně, když Vikonie chtěla vidět jak umí Drobek házet. Inu házet je čím, ale po čem. Kdo by si pomyslel, že zrovna na druhym konci tohohle dvora muže být Merone . Ještě že si toho všimnul a uhnul (škoda). No ale co, nic se nikomu nestalo (sakra, snad příště) a tak se muže vesele pokračovat. Naše trojice si zabalila věci a vydala se do podzemí. ,,Tam jdeme tři, ale kolik se nás vrátí..." byla by to nevinná otázka kdyby jí nedoprovázel ten zvláštní Drobkův úsměv. Kdo by se neměl vrátit? Co by se mělo stát, má se skupinka snad něčeho obávat? Je v jejich řadách nepřítel? To vše se dozvíme v dalším pokračování romantického trpasličího seriálu Krev a žula. Seriál plný lásky, lstí a hlavně smrti.

Díl druhý:
V minulém díle se naše trojice vydala do podzemí, kde měla odstranit cosi, co blokovalo odtok kanalizace….. Během příprav se však stalo pár podivných věcí…… V dnešním díle uvidíte nešiku s vejci, hrdinného zabijáka šneků a další méně slavné herce. Do podzemí všichni vstupovali plni optimismu. Navlečení až na Vikonii do obleků od žumponorů, které měli pomáhat proti kyselině nestvůr. Všichni až na Drobka zapálili pochodně a vykročili do podzemí. Drobek šel jako první, za ním Vikonie a Merone . Vikonie je vedla podle mapy. Vůně tam byly všelijaké, a těch dárků co plavalo ve stoce…… hotovej Ježíšek (ten ne, ale Santa a jeho spřežení, tam plavalo nafouknutý jako balon). Postupovali dále a dále. Hloubějc a hloubějc. Bylo to nekonečný. Nudu přerušilo až Meroneho upozornění, že se blíží pavouci. Všichni se připravili na útok. Pavouci zaútočili na Meroneho. Nejdřív to vypadalo, jako že se chtějí jen pomazlit, tak se na něj tisknuli. Až po tom, co ho kousli do ruky, došlo skupince, že se nechtějí kamarádit. Všichni až na sovu se do nich pustili. Drobek se pokusil jednoho sundat řemdihem…… ze zad. Podařilo se mu to až na podruhé. A     ruka zůstala netknutá, jen pavouk se už asi nedá dohromady. A z pěti pavouků zůstali už jen čtyři. Čas plynul jako vánek a pavouci ubývali. Nakonec se zbytek zalekl a s pískotem, teda pokud se tomu tak dá říkat utekl pryč. Co čert nechtěl Vikonie a Morone byli pokousáni a jed pomalu začal působit. Drobek oprášil svoje znalosti z kurzu první pomoci a začal nařezávat rány a vyplachovat je alkoholem, který nestačil ještě vypít (naštěstí nenosí jen jednu lahev). Po chvíli bylo oběma líp, i Drobkovi ( kořalka je všemocný lék na všelijaké neduhy). A tak se mohli vydal dále. Jenže zjistili, že ženský nemají opravdu smysl pro orientaci a tak mapu musel vzít Drobek, jinak by se ztratili jako Jeníček a Mařenka (oblíbená trpasličí pohádka) a byli namydlení jako Baťa Drobkosson s dřevákama (nejslavnější výrobce bot v Seliaku). A tak pod Drobkovým vedením pokračovali, až došli na křižovatku. Po prozkoumání okolí zjistili, že za rohem je místo, kde je zablokovaný odtok vody, a dokonce je tam i obří šnek, který to způsobil.

Díl třetí.
,,Ježíš nebo mojžíš, to není důležitý." Projít stěnou neuměl ani jeden.

Morone sundal ze sebe nepotřebé věci a pomalu se vnořil do vody, aby prozkoumal, co je na druhé straně zatopené chodby. Po chvilce se vynořil se zprávou, že na druhé straně je zablokovaný odtok a dokonce je tam i šnek, který ho zablokoval svými nakladenými vejci a slizem. Nikdo by pod vodou nevydržel dost dlouho, aby odblokoval chodbu a tak se v hlavách dobrodruhů zrodil nápad. Prokopou se ze sousední chodby a uvolní průtok. Museli se tedy vrátit pro nářadí. CESTA PRO NÁŘaDÍ NEBYLA ANI TAK DOBRODRUŽNÁ JAK BY SE MOHLO ZDÁT A TAK JI TU NEPOPISUJI, ZA ZMÍŇKU STOJÍ JEN TO, ŽE SI HO VYPUJČILI OD HROBNÍKŮ. Po návratu se dali do práce, jedinej kdo se flákal byla Vikonie. Chvilku trvalo, než vykopali metr stěny, naštěstí Drobek, zkušený tunelář věděl jak na věc. A tak se vše urychlilo. Potom nastoupil na řadu Morone aby vytvořil průchod stěnou a všichni se dostali na druhou stranu a odstranili vejce se slizem z odtoku. Drobek a Vikonie si radši stoupli stranou. Přeci jen Morone nevyhrál soutěž o nejlepšího mága a tak se dalo předpokládat, že se něco přihodí. A taky že jo. Průchod se podařil. Ale proud vajec, slizu a vody Morona odhodilo na stěnu. Ten se ztěžka zvednul a vzpamatoval. Drobek se zatím vypravil prolomit zbytek ,,špuntu". To neměl dělat, protože se na něj vyřítil šnek, hájící svoje vejce. (Šnek hájící svoje nakladené vejce, je stejně nebezpečný, jako svin hájící svoje potomky.) A tak se Drobek utkal poprvé za život s někým, kdo si tahá celej svůj barák na zádech (to musí bejt ale silák, honilo se Drobkovi hlavou, když ho viděl. Kdybych já si nesl svoji štolu na zádech, tak se po……) Než se stačil drobek vzpamatovat, šnek na něho plivnul dvakrát svou kyselinu. Ta se však zastavila na ochranném oděvu a tak se Drobkovi nic nestalo. Ten se však tak naštval, že se rozmáchl sekerou a dobře mířenou ránou se trefil šnekovi pod ulitu. Šnek zaječel a stáhnul se do ulity. To už přibíhali na pomoc i ostatní. Drobek zasadil šnekovi ještě ránu do ulity, aby se vědělo kdo je tu pánem a už se dohadoval na dalším postupu. Morone polil šneka olejem a zapálil ho. Šnečí flambování se povedlo. Po chvilce z něj zbyla jen ulita z který si Drobek odkrojil pár kusů na nové brnění a všichni se vydali zpět na povrch. Druhý den si došli pro odměnu, nechali se ošetřit. A vydali se na cestu za dalším úkolem.

1.5.

7. května 2010 v 11:06 | Muerte |  Deník
Družina reagovala na inzerát radnice, která má problémy s městskou kanalizací. Pí. Vondružková, referentka odboru žump, zaúkolovala družinu objasněním neprůchodnosti sektoru H - 15.

Po menších potížích se družina dostala do určeného prostoru a zjistila, že zneprůchodnění způsobila snůška vajíček zmutovaného obřího plže.  Vzhledem k zatopenosti prostor a nedostatku prostředků pro pobyt v takovém prostředí se musela družina vrátit a půjčit si pracovní náčiní od městských hrobníků (nacházejících se toho času - ve 3 hod. ráno - v hospodě U 3 skřetů). 

Družině se podařil výkop v sousední nezatopené části.  Orazio poté prorazil zbytek pomocí kouzla. Tím uvolnil nashromážděnou vodu a blokující snůšku vajíček, ale také probudil šneka. Došlo k boji, během, kterého byl plž zneškodněn.

Dalšího rána se unavená družina vydala do Tabitu, aniž by vrátila pracovní náčiní. V Tabitu se ukázalo, že Jeníček, kontakt družiny, pobývá toho času v městské šatlavě. 

Úplně jiný Asterion...

6. května 2010 v 21:56 | Muerte |  Reálie
Cesta z Albirea do Tabitu se svými povozy, říčkou po pravé straně a hustým lesem po druhé...Tahle cesta je bezpečná i podle Lendorských standartů. V lesích je skoro víc Albirejských lesníků než zvěře a po cestě jezdí několik desetičlenných hlídek Albirejské jízdní dragy. V chytání lapků jsou tihle chlapíci mistři. Královské stříbro si zasluhuje ochranu a té se mu také bohatě dostává. Bohové Asterionu jsou ale vrtkaví...

Kolem není ani jeden Albirejský lesník, Muži z Měškovy hlídky Albirejské jízdní dragy upíjejí pivo v hostinci Na půli cesty a snad i Soudce se zrovna kouká někam jinam... tedy alespoň ta jeho slitovná tvář.

Skupinka dobrodruhů si najala dostavník jako desítky jiných a míří za svým cílem, Jeníčkem v Tabitu. Setkání a pokec už asi bude problém, protože družina neumí mluvit s duchy a tenhle by jí stejně nic neřekl... Ani ve frontě k Jeho soudu si člověk nemůže být před Mortusem jistý a tahle smrt byla varováním, osobním varováním pro Jeníčka. Tak to totiž říkal když ohnivým mečem kroutil v ráně, která protnula břišní dutinu a kauterizovala jí, takže Jeníček žil ještě celý den... "Zapletl ses se špatnými lidmi, ale neboj, brzy se s nimi potkáš." Tak to ten chlap v kápi říkal. Na konci dne už Jeníček přesně věděl, co jim udělá.

Dostavník uhání po cestě, koně řehtají radostí z jízdy.
Prásk.
Strom se kácí přes cestu.
Skřípění brzd.
Tupé nárazy těl na přední stěnu dostavníku.
Svist letícího kočího.
Ryk koní s polámanýma nohama.

Postavy se hrabou na nohy, křičí.
Skřííp.
Střechu dostavníku prorazí ostrý bodec krumpáče.

"Když je správnej vercajk, tak de všechno."
Krumpáč se vysokým obloukem snese znovu na střechu a kromě ní prorazí i něco dalšího.
Mlask. Viconii postříká šedá kůra mozková.
"Dirku!"
Plesk.
"Drobku."
"Hej ty! Vercajk se vrací, jasný!"
"To byl Chlístův památeční."
Viconie je jako ve snách. Buch buch. Buch buch. Je to její srdce? Ne, to je něco dalšího. Černý vraník přeskakuje padlý strom.
"MOOOROOONEEE."
Mortus tasí a letí ze sedla. Ještě v letu tne přes hruď jednoho z hrobníků.
Švih.
"Co to kurva..."
"Začíná mě to trošičku srát!"
"Mortusi to si neměl..."
Hrobník se proměňuje, svaly mu mohutní, roste ocas, kterým švyhne po Mortusovi.
Krompáč se mihne vzduchem.
Mortusův dokonalý kryt.
Šleh ocasem.
"Co tu děláte?"
"Co tu děláš ty?"
"Du zabít jednoho vožralýho šmejda s nevymáchanou hubou."
"To deš brzo!"
"Musim jít dědoušci, pár mrtvejch potřebuje pošoupnout ve frontě na věčný zatracení!"
Plop! Murtus zmizel...

Na pláni před velkým trůnem se ukázalo několik nových tváří. Tak se to děje pořád. Tyhle tváře byli oněco vyděšenější než obvykle. Z řady vyskočí duch s dírou v břiše a začne zuřivě tlouct do nově příchozích.

Otevře se brána a v ní Mortus. Kouká na Jeníčka jak buší do Meroneho.
"No to mě poser..."

Šnekobijci

4. května 2010 v 12:34 | Viconia Starkowa |  Příběhy postav - Viconia
V Tabitu 3. října 851

Musím uznat, že se nám povedl dobrý úspěch. Drobek s Oratiem se velmi snažili a díky nim máme v ruce mapu albirejských stok. Nyní jsme ubytováni v Tabitu a další problémy před námi.

S nápadem jsem přišla já, že pomoc městu s vyčištěním stok nás přivede k žádané mapě. Bohužel je Abiose dost mimo (realitu), Střelas Direkm kdoví kde a tak jsme se museli pod zem vydat my. Přípravy zabraly nějaký čas. Informace paní Vondružkové o stokové fauně byly užitečné, stejně tak obleky od hovnocuců. (Ach, jak se mi pořád vaří krev zlostí nad těmi nevychovanci!)
Monstrózní šnek

Útok pavouků ve stokách byla nejspíše má chyba. Ale kdo měl vědět, že mapa je tak špatně nakreslená!! Nakonec jsme na zatopenou část kanalizace narazili a Horatio se vydal na  podvodní průzkum. Dle jeho následných slov je odtok ucpán vajíčky obřího šneka nedaleko. Přišel též s šíleným nápadem, jak odtok opět zprovoznit. Vyžadovalo to však krumpáče, které v noci nejsou zrovna k sehnání. Naštěstí jsem si vzpomněla na bodré hrobníky, kteří jsou pravidelně k zastižení u Tří skřetů. Daň za půjčení byla pro mne vysoká - vypít panák rumu. Fuj, jak na tom mohou někteří přežít.
S nástroji už chlapcům nebránilo nic v kopání v nejbližší místě směrem k odtokové rouře a poté Oratio začal se svým kouzlením. Náš intelektuál ovšem jednu drobnost nedořešil. Exploze sice uvolnila odtok, ale též přišpendlila mága na nejbižší zdi a celého okrášlila hlemýždími vajíčky. Voda začala klesat a šnek nevypadal, že mu tento stav vyhovuje. Vyrazil na nás a zde se opět ukázal Drobek v plné síle. Jeho jakási magická sekyra zraňovala bestii tak, že s bolestmi zalezla pod svůj krunýř. Orazio neváhal, s chladnou hlavou vytáhl olej, pokropil zem kolem a šneka doslova upekl. Vzali jsme si na cestu pár plátů šnekova krunýře, došli si pro odměnu a po zaslouženém odpočinku vyrazili směr Tabit. Ke své hrůze zde jsme zjistili, že náš kontakt, Jeníček, je z neznámých důvodů mřížemi.

Tabit

2. května 2010 v 9:12 | Muerte |  Reálie
Po asi 30 mílové cestě můžete vidět z okna dostavníku vřesoviště a nad nimi mlhu nebo takové kouřmo. Ale pak Vám dojde, že ten opar není mlha, že je na mlhu moc černý a začnete si  všímat detailů. Po vřesovišti jsou rozeseta dřevěná stavení, ze kterých stoupá kouř, který se drží za dnešního bezvětří nízko nad zemí a milosrdně tak zakrývá další důsledky almendorské těžby stříbra.

Krajina kolem je zvlněná a cesta se klikatí k jednomu z vyšších kopců, na jehož vrcholu se tyčí město Tabit. Almendorské prapory visí dolů z věže nad hlavní bránou a zlatý drak září na červeni i skrz to kouřmo. Zbytek Tabitu už tak zářivý není, oproti Albireu s jeho bílými a žlutými fasádami působí šeď neomítnutých hradebních zdí smutně a depresivně. Nad hradby vyčuhuje ještě jedna věž, která není součástí hradeb, ani věží chrámu jednoho z bohů sedmnáctky, které jsou vždy poznat díky svému zvláštnímu tvaru. Tahle věž je zakončena dřevěnou plošinou a jakýmsi podivným zařízením, které na tu dálku nejde moc rozeznat. Druhou dominantou je tělo paláce místní pevnosti.

Projíždíte hlavní branou, všechny domy jsou z kamene, s plochými střechami, jak je v Dálavě zvykem, a s podloubími která slouží jako chodníky v jinak úzké ulici. Ve městě je živo. Všude je vidět spoustu umouněných nádeníků, ještě umouněnějších havířů, čistých a bohatých měšťanů, ale hlavně vojáků. Král Almendoru si pojistil další věrnost města, kde se razí mince s jeho podobiznou, posádkou tří vesenů Dragy králových střelců, které si přivezl až z Lendoru. Dostavník se otočí na náměstí kolem kašny, kde probíhá místní trh s ovocem, pečivem a dalšími pochutinami. Náměstí je čtvercové a všechny ulice, až na ty podél hradeb, jsou také takto uspořádány. Na náměstí je chrám Merna, radnice, pár měšťanských domů a zájezdní hostinec U Bruky. Ten se jmenuje podle hrdiny Svobodných měst, generála Janoše Bruky a královští důstojníci samozřejmě trvali na přejmenování, ale chytrý hostinský naléval pivo mužstvu zdarma a rozhlašoval, že vojáci můžou takhle Bruku "porazit" každý večer. Protože první vesen se skutečně zúčastnil bojů proti Janošovi a vojáci si statečného nepřítele vážili, tak název nakonec zůstal.

Z náměstí je vidět skrz hlavní ulici až k bráně městské posádky. Právě v jejích sklepeních se razí Tabitské groše, kterými se platí po celé Dálavě. Na dvoře pevnosti je velký dřevěný altán, kde se obchoduje s dosud nezpracovaným, surovým stříbrem.

Vaše kroky však míří do hostince U Bruky, kde se máte setkat s jistým Jeníčkem. Od hostinské se ale dozvíte, že Jeníčka předevčírem zavřeli královští. Vladan chce mít pozítří magickou vázu na stole a Jeníčkův pobyt v šatlavě celou situaci dost komplikuje...