Listopad 2009

Blbá nálada

28. listopadu 2009 v 21:22 | Muerte |  Organizace
Diskuze skončila, hlasujte tak, že mě napíšete na icq (quipa pro Milouše), tady na to nemáme ideální nástroj!

Ta mě přepadla, protože posledně se mě hraní vymklo trochu z ruky. Má to víc důvodů, ale chci s tim hnout, aby se nám hrálo líp a pokud možno vás hraní všechny bavilo.

Navrhuji několik změn a žádám o vaši reakci a diskuzi, poté vyhlásím anketu a pokud návrhy projdou, aplikujeme je.

1) Uzavření diskuze o dalším postupu v pondělí před herním pátkem, či sobotou.
To, že jste se začli dohadovat o postupu je super, ale pokud vám to trvá moc dlouho, tak nestihnu vše přiipravit, proto žádám o týden, kdy už se nebude nic měnit. Taky jasně daný konec vaší diskuze by ji mohl urychlit.

2) Zavedení rekvizitové povinnosti.
Představuju si to tak, že každý bude mít rekvizitu svojí postavy (od paruky po malý dřevěný řemdih), kterou vždy jasně naznačí, kdy mluví postava a kdy hráč.

3) Zavedení správců.
Správce mapy, správce hudby, správce role-playingu a atmosféry, popřípadě dalších, co vás napadnou (správce boje?). Jsa roztržitý jedinec mužského pohlaví, nejsem sto sledovat všechno a zařizovat všechno na takové úrovni, jako bych chtěl. Navíc tyto povinnosti by vás mohly zabavit v momentě, kdy na vás zrovna nebude v hraní řada.

4) Organizace hráčských funkcí.
Zatímco správcovstí je prací pro mne, hráčské funkce jsou spíš pro vás. Hraje nás totiž hodně a na někoho se nedostává, rád bych abyste se dohodli nejen na tom, jak budou postupovat postavy, ale i hráči - jaký systém rozohodování, udílení slova atd. apod. zvolíte, je na vás, nechci vám nic moc nutit.

5) Konečné dodání VŠECH charakterníků pod pohrůžkou nekonání dalších sezení.

6) Regulace rauchpauz. Někdy se sice hodí, že si někteří (seru na politickou korektnost, je to Víťa a Víťa:-D) na 5-10 min odskočí, ale někdy mě to strašně shodí atmosféru, popřípadě donutí k pauze všechny.

Tolik zatím napadlo mě, přidejte cokoli dalšího. Tuto diskuzi uzavřu příští sobotu tj. 5.12. a budou následovat ankety s hlasováním, kdy bude potřeba jasná nadpoloviční většina (chcete-li 2/3 můžeme se o tom bavit, máme na to týden).

27.11.

28. listopadu 2009 v 15:51 | Muerte |  Deník
Družina se vylodila v Albireu, koupila pro Chozého luk Ramawi a setkala se s Trigonobijcem, který jí nasměroval na Lovce přízraků sídlící v Athoru.

Do Athoru dorazila družina ve dvou skupinách za 4, respektive 5 dní. Družina postupovala v přestrojení za dobrodruhy, kteří chtějí v Athoru pomáhat při odrážení útoku národa Kadarů z podzemní říše.

V Athoru se družina ubytovala v nejlepším hostinci ve městě - Posledním odpočinku. Část družiny kontaktovala místní dobrodruhy a hovořila s Šé Wu Kénem, největším athorským alchymistou, který se z prodeje agiaronových šperků zrovna neradoval a sice přátelsky, ale rezolutně družinu vypoklonkoval. Chozé, který se rozhodl Šé Wu Kéna sledovat zjistil, že skřítek večer někam vyrazil a pustil se po jeho stopách.

Družina také hovořila s Bertem, který Chozému patrně v minulosti hodně pomohl a zjistila od něj, že za ta dvě léta, co se s Chozém neviděli, stihl kvůli magické nemoci dost zesenilnět. Takže není divu, že ten koho podezříval z nekromancie dávno nežije a jeho potomci slouží v městské gardě.

Dále družina zaslechla pověst o Požíračích a dvou hrdinech, které patrně v podzemí starého Athoru zabili.

Po nekromantech ani stopy.

Věci minulé..

26. listopadu 2009 v 17:35 | Jesse James |  Příběhy postav - Gwe'drawe
Ztichlou světnicí se rozléhaly rány, jak ruka bez rozmyslu a nerytmicky dopadala na rám plátěných dveří. Kapky krve doruda zbrarvovaly napjaté plátno, když téměř průsvitná dlaň znovu a znovu narážela do měkkého dřeva. Pak se rozhostilo ticho. Jen trhané a chraptivé oddechování rušilo dokonalou čistotu a klid toho místa. Podlomily se kolena. Se skučením dopadlo tělo na hrubou podlážku a podepřelo se rukama. Prameny rudozlatých vlasů padaly do bílé tváře. Do tváře, které nemohlo být pouhých dvaadvacet let. Rozšířené oči zděšeně přejížděly ztichlý, temný les a ruka mimoděk až bolestivě svírala větve dubu. Třpytící se kapky krve smáčely listy stromů ve své bezútěšnosti, až nebylo pro elfa úniku před slizkým, rytmickým pleskání. A ta krev pak náhle nebyla rudá. Zčernala. Jako jeho jeho život. Jeho představy. Sny.
Malým stavením se rozlehly drobné kroky. Malá, chlupatá ruka odrhrnula plátno a hobit se rozhlédl před sebe. Až poté sjel pohledem k hubené postavě pod sebou. Oči se mu rozevřely.
Bledá ruka obejmula jeho kotníky. "Kdyby jsi měl křivě přísahat ke své rodině, zapři mě".
A s poslední hláskou upadl mladík do své bolesti.
A nebyla to dýka v jeho břiše, co ji způsobilo.



--------------------

"Je tu, pane Alfrede, celé tohle místo je pocákáno jeho krví".
"Naposledy ti říkám ty mlíčňáku, spal jsem jak špalek. Možná sem přišel, já neotevřel a tak zas odešel. Na každý pád si milánku spočti, jestli se ti vyplatí mě v mém domě vyrušovat. Paní lesa by určité stížnosti ode mě nemusela brát na lehkou váhu."
"Ale pane, všechno naznačuje že..".
"Tvoje méno hovňousi?".
"Ehm.."
"Ptám se jaké je tvé jméno".
"Tak dobrá! Dobrá! Kele, Are pokračujeme dál na sever. Ale jestli se zjistí, že jste přece jen.."

"UŽ JEN NAŘČENÍ Z TOHO ŽE BYCH VE SVÉM DOMĚ MĚL DRŽET VRAHA SVÉHO NEJLEPŠÍHO PŘÍTELE MĚ URÁŽÍ! VYPADNI ODSUD NEBO POZNÁŠ HNĚV MŮJ I HNĚV PANÍ LESA!"

Elf naslouchal a po tvářích se mu tekly proudy slz. Přece uvěřili. A právě v těch chvílích se k veselému a bezstarostnému učni tiše připojily dvě krásky. Hrůza a nenávist, které postupně téměř vytěsnily vše ostatní. Připojily se k němu stejně jako stín. Stín černé krve a černých očí. Stín, který ho už nikdy neměl opustit.

13.11.

21. listopadu 2009 v 11:21 | Muerte |  Deník
Družina se přesunula z Erinu do Albirea na své pouti do Athoru kvůli úkolu, který dostala od svého zaměstnavatele, čaroděje Maxmiliána. Ten spočívá v nalezení a likvidaci místního nekromanta a případném odhalení jeho spojení s Červeným lesem, kde se podle Chosého informací nacházejí další nekromanté.

Během cesty se družina zastavila v Zvenigorogu, Dunrileanu a vesnici zesnulého náčelníkova syna Pokle Mokle. Bujaré přivítání a následná oslava vedla k indiánské svatbě 2 členů družiny. Ti jako svobodní válečníci a osvoboditelé mohli odejít pod podmínkou, že každý hmotně zajistí svoji družku.

Cesta do Albirejského říčního přístavu trvala 21 dní.

I. část

19. listopadu 2009 v 17:24 | Jesse James

Z deníčku imaginárního přítele Benjamina. Cynického osla, jenž z neznámých důvodů doprovází nám dobře známou dužinu;


Ta banda neschopných a líných tupců mě neustále překvapuje. Předtím byl jejich postup jen pomalý. Teď už není žádný. Ovšem určitá iniciativa v průběhu minulého týdne se jim přeci jen upřít nedá. Koupili čtyři vepře a ošoustali půl domorodné osady. Byly doby, kdy nebylo ke štěstí potřeba víc. Ovšem myslím, že vzhledem k událostem které se v těch dnech, jimž teď už nikdy neřeknou jinak než neutrálně "čekání na loď", by bylo nevhodné popisovat veškeré, snad i soukromé dění.

A nebo ne. Tyhle perly si přece nemůžu nechat pro sebe. Už jen měsíční sexuální trauma domorodkyně, ta kterou se Drobek při oslavách usmál stojí za to.

Poměrně pokojnou cestou se ta družinka skládající se z naivní pornohvězdy, neschopného čáryfuka, ožraly, zlodějíčka, paranoidní zakomplexované rusovlásky a něčeho, co připomínalo tlusté opancéřované sele na Maxmiliánův popud vydala do Athoru , s překvapivým cílem pobít tam i v Červeném lese všechny nekromanty. Prý diskrétně. Ještě týž večer se v Erinu umluvila loď, která je měla odvézt do Dunrileanu a ten cholerický barbar vyvolal další zbytečnou potyčku, se soupeřem který byl o dvě hlavy menší. To se ovšem začíná stávat pravidlem. Elfové ještě potřebovali získat informace v jakési vesnici a tak s úmluvou, že se nalodí v půli cesty opustili město. Zbytek družiny vcelku tlačil čas, ovšem nebyl by to Střela, aby si nestihnul dát jointa a dostat přes hubu. Loď vyplula, elfové se podle úmluvy nalodili a Chozé, který naštěstí neumí ošetřovat stejně jako střílet z luku, provedl nezbytné úkony pro Střelův zdravotní stav.

A pak, když se ti ocasové konečně dostali do Dunrileanu, kde jak známo neměli příliš dobrých přátel, napadla někoho ta osudová myšlenka přečkat týden čekání na loď do Albirea v Poklemokleho vesnici. A hned první noc přinesla čtyřdenní bolesti hlavy, sex, drogy a dva šťastné otce. Ráno jel Dirk s Chosém za skvělého doprovodu Vicconie a Střely nakoupit čuníky pro zabezpečení své nové rodiny a když konečně všichni nastoupili na loď do Albirea, nebyli ti dva Elfové jediní tvorové, kteří si oddechli.

Setkání

17. listopadu 2009 v 15:56 | Peťa |  Příběhy postav - Drobek
A sem mrtvej. Tohle se muže stát jenom mě! No budu doufat, že si mě nevšimnul…
,,Hej mladej!"
Nejsem tu, to volá na někoho jinýho. Určitě.
,,No ty tebe myslim, no jo! Pojď a sedni si ke mě."
A je konec, třeba už mu stáří ubralo rychlosti a budu mít šanci ho sejmout dřív než mi s tou sekerou rozpůlí hlavu. Počkat ten je z našeho klanu. Ale ne od nás, z Lendoru.
,,Co ty tady? Tak daleko od domova."
,,Jsem tu na výpravě." Drobeni ho s obezřetností sobě vlastní prohlíží.
,,Jak na výpravě a takhle sám? Jak se jmenuješ, co?"
A je to tu, teď je konec radovánkám. No aspoň si po dlouhý době zabojuju s trpaslíkem a ne s nějakým umaštěncem. ,,Já sem, kdo se vlastně ptá?!"
,,Máš pravdu, nepředstavil sem se, já jsem Ragnar z Lendoru a ty? Jsi z našeho klanu, že jo."
Co, Ragnar, z Lendoru. Snad by to mohl být prastrýc...
Drobek dlouho rozprávěl se svým novým společníkem. O věcech minulých a budoucích. Rozhovor to byl vážný, ale přátelský. Drobkovo kamenné srdce bylo po dlouhé době šťastné, že potkalo trpaslíka. Nemusel s ním bojovat, povídali si. Dokonce u piva. To bylo jako sen. Po tolika dnech. Bylo to jako před lety doma nebo na nějaké výpravě, kde se člověk potká se známým. Drobek se setkal s pochopením a dobrými radami. To bylo, to co mu chybělo. Po necelé hodince se rozešli s podáním ruky a s nečekaným úsměvem. Drobek se rozhlídl po místnosti. V lokále nikdo známý neseděl , teda až na Drobkovi společníky. A ti si hosta, co mluvil s Drobkem nevšimli. Drobek se zvedl od stolu, něco vložil do batohu a vydal se za nima. Přisedli si, pil pivo. Slyšel jak si o něčem povídají, nevnímal. Byl duchem pořád jinde. Rozebíral ten rozhovor a přemýšlel o cizinci. Vzpomínal...

Aby to teda nebyl úplně free life run

17. listopadu 2009 v 10:35 | Muerte |  Diskuze
Ať si kdo chce co chce říká, ať si Sokol slzy utírá, tak ke správnému dračáku patří questy a pár těch nalajnovanejch akcí jako k velbloudovi hrby. A přiznejme si během FLR (Free Life Running) se neprosadí všichni. Nechal jsem vás minule dělat co chcete, protože PJ je podle mě jen mlčící, nepromíjivý a neodpouštějící svět a né postrkovač po dálnici jím vymyšlenýho příběhu. I příště vás nebudu během hraní nikam postrkovat. Ale aby to navěky nesklouzlo k hulení densarskýho konopí, žvejkání Pokle Mokleho kořínků a souložení s ne zcela nevinnejma domorodkama, tak vám chci dát prostor pro plánování.

Není v tom tolik altruismu, je to pragmatické rozhodnutí. Když mě sdělíte svoje plány, budu moct připravit odpovídající prostředí, hudbu, nepřátele, co nebudou jen bandou blbečků a tak. Snad už mě můžete věřit, že nemám potřebu stavět nepřátele tak, aby přesně odhadli váš plán. Zabít vás většinou není problém, právě proto, že žádný plán nemáte :-)

Ani další argument, totiž že moje postava zde nemá co říct, protože je jen na 1 levelu, o světě neví vůbec nic, takže prostě k plánu nepřispěje je prostě blbost. IMHO je totiž hrdinou ten, který vidí dál než za první kopec. K tomuto řekněme našemu nazírání na svět a vytržení ze středověkého vnímání vedlo postavu většinou nějaké tvrdé kopnutí osudu, nebo dobrý učitel(To už je vpravdě jedno). Ale tato změna už proběhla na první úrovni. Pokud ne, pak škrtněte v deníku svoje povolání a napište tam vidlák!

Přízpěvky by neměla ovlivnit ani vzdělání postavy nebo dokonce hodnota inteligence. Pokud má -1 a více je schopna se naprosto normálně vyjadřovat, přemýšlet a plánovat. Možná jí to jen bude trvat trochu delší dobu. Ale času máte během plavby do Albirea tuny.

Plány v plánech jiných plánů

16. listopadu 2009 v 8:23 | Muerte |  Kdy příště?!
Tak jak plantážníci? Na kdy vidíte další sezení plné sexu drog a násilí? Né nutně v tomhle pořadí.
Trochu se nám tu kříží skaut a dračák. Ale kvůli mátlíkově periodě bych neměnil, nebo to nějak skloubil. Zatím tedy 27.11. od 8 hodiny večerní v klubu...

Zvrácená hra

14. listopadu 2009 v 11:16 | sokol |  Příběhy postav - Viconia
Viconia cítila, jak droga prochází jejím tělem a pomalu začíná přebírat kontrolu nad jakýmkoliv pohybem. Už to nebyla ona, pragmatická a chladnokrevná šermířka, ale její druhé já, ohnivá a vyzývavá krasavice. Veškeré starosti pominuly, žádný kšeft pro Maxmiliána v Athoru není důležitý. Teď se bude tančit! Ano, užívat si a ukázat, kdo je Viconia Starkowa!
Sličná šermířka si stoupla a ladně rozvázala plášť spojený u krku. Skromný oděv jen zesiloval účinek tance, který měl následovat. Oheň byl hypnotický, ovšem v porovnání s prvními kroky Viconie rychle ztrácel iniciativu. Bubeníci zvolnili tempo a hra začala. Svůdnost sama jakoby se dnes večer převtělila do jediné osoby na celé Taře a vedla její pohyby. Bylo to dokonalé. Plameny hrály do ladných křivek vysoké ženy fascinující obrazce a ačkoliv tančila mezi dalšími v kruhu, jen ona byla královnou. Viconia byla v euforii. Nebyly tu už žádné zábrany. I když se rytmus zrychloval, ona dokázala svým pohledem každému muži věnovat chvilku slávy a zároveň mu dát falešnou naději. Dirk však v jejích očích utkvíval stále častěji. Je pohledný, má společnou vášeň a jak se dívá. Bude to dnes on...
Viconia udělala krok stranou a změnila směr tance. Dirk jí stále pozoroval a o to víc byl překvapen rychlostí jakou se mu Viconia posadila obkročmo na klín. Své dlouhé ruce mu pověsila za ramena začala jej vášnivě líbat. Její role skončila, tanečníci kolem ohně pokračovali dál a tempo bubnů jinak nepolevilo. Dirk se nebránil, nešlo to a ani nebyl důvod. Byl vybrán a není hlupák na tom cokoliv měnit. Nevěděl však, co má dělat. Šermířka nádherně voněla, hřála a rychle dýchala. Dotkl se. Viconia měla pleť jemnou a tetování, které jej mnohdy děsilo, bylo nyní neuvěřitelně svůdné. Začal po jej prsty kopírovat a úmyslně směřoval k zapovězeným místům. Jemu zapovězeným dodnes. Nevěděl, jak dlouho toto vše trvá, každý okamžik vypadal jako samotná věčnost a doufal, že to tak zůstane. Tu jej Viconia chytila za vlasy a trhnutím zaklonila hlavu. Obnažený a zpocený Dirkův krk se následně stal terčem jejího jazyka i jemného kousání zubů. A pak nic. Dirk rychle upřel svůj pohled před sebe, ale Viconia již na něm neseděla. Její tělo se vrátilo do područí bubeníků a oddávala se opět slastem divošské hudby.

Umění diplomacie

7. listopadu 2009 v 17:45 | sokol |  Příběhy postav - Viconia
V zrcadle na ní políželo několik tváří - odhodlanost, obavy, únava a především nejasná budoucnost. To Viconia nesnáší ze všeho nejvíce, nejistotu i přes naximální připravenost. A další otázkou je její zevnějšek. Jak jí berou? Je šílenec? Krasavice? Fanatik? Poprvé za ty roky na to pohlíží jako na možný problém a ne výhodu.
Vztekle se od svého odrazu obrátila a pěstí udeřila do boku skříně. S mírnou bolestí v kloubech přišla i žádaná úleva. Mimoděk zrakem nalezla svůj božský meč a zkusila si pár ladných obloučků, které se předevčírem doučila u Gorazda. Jak ráda jej zase viděla, jediného opravdového šermíře, kterého si opravdu kdy vážila. Viconii se s Kurátorem v ruce vrátila dobrá nálada. Byla připravená. Je čas, už dole čekají.
Scházela po kamenných schodech dolů do své oblíbené erinské nálevny. Ihned pohlédla k menšímu stolu vpravo. Seděli tam všichni. Opravdu přišli, do jednoho a včas, to je dobré znamení. Horatio a Abiose spolu živě, až hádavě diskutovali, Střela si pečlivě prohlížel škopky, ve kterých dostali na stůl pivo, Dirk seděl a mlčky pozoroval osazenstvo hospody a Drobek naopak koukal jen před sebe a naštěstí ještě neměl skleněný pohled, i když u něj bylo víc vypitých půllitrů, než celkový počet plných na stole. Na Viconii čekal v čele pohár mléka. Ano, měla tento podnik ráda.
Jakmile přistoupila ke stolu, všichni zmlkli a upřeli na ní pozornost. Viconia je přejela očima a pokynula tiše na pozdrav.
"Děkuji vám, že jste přišli. Myslím si, že toto sezení bude důležité."
Viconia položila před sebe na stůl nekromantovu knihu, šamanovu hůl, Nũnezův meč, měšec s padesáti zlaťáky a Bruxiny zuby a pokračovala: "Jak můžete vidět, za tak krátkou chvíli, co jsme spolu, jsme mnoho dokázali. Musím říci, že jsme dobrá parta a až překvapivě rychle sehraná. Od boje až po důvěřivost. Proto vám chci nabídnout vzájemnou spolupráci. Mým úkolem je vymítit zlo v tomto světě, jakkoliv to zní šíleně a naivně. Vím, že to nedokáži sama a také vím, že ne všichni chcete to samé. Ovšem stačí pohledět na tento stůl a vidíte, že i naše společné kroky řeší potřeby a problémy každého jedince z nás."
Viconia zdvihla meč s knihou: "Umíme se vypořádat s podsvětím i získat knihy pro mágy!"
Poté zdvihla hůl a měšec: "Umíme se pomstít zradě a vydělat si na živobytí!"
Nakonec pozdvihla zuby: "A také se vypořádáme se vším zlem, co není z tohoto světa!"
Poslední větu řekla Viconia víc důrazně, než plánovala, ale nic víc jí nebránilo se na závěr kouzelně usmát.
"Teď je vše ostatní na vás, pánové. Poslouchám."


Postava chce...

5. listopadu 2009 v 12:09 Dobrodružství
... bydlet, jíst, pít, koupit si brnění a vědět o tomhle a tamtom a podle toho se rozhodnout o nákupu rychlotoustovače a rychlopalnýho kanónu a zásobách chleba a nábojů na 3 roky dopředu a asi milionu dalších věcí.

Hráč to má blbý. Z podstaty věci se mu nedostávají informace k učinění rozhodnutí. Postava by chtěla přezky z Ar Khenoru, ale když hráč neví, co to je a proč to chtít, tak si je postava nikdy nekoupí. Což ochuzuje naše hraní a Asterion vůbec. Protože bych se asi ukopíroval se všim co vám poskytnout, tak se vás ptám, co byste chtěli vědět? O stravování, ubytování, lektvarech, kouzelných předmětech, bozích a chrámech, způsobech přepravy, způsobech uložení majetku, možnostech podnikání, druzích oblečení, známých organizacích jichž se můžete stát členy a čímkoli dalším, co vás napadne.

Já to potom zvážím a předám informace sem, nebo pokud to je informace, kterou zná jen někdo, informuji zasvěcené. Jak s informací naloží už je na nich. Všechno má svojí cenu, informace především.

sokol chce hrát

3. listopadu 2009 v 13:24 | sokol, sokl a soukol |  Kdy příště?!
Zdojci, minule jsem nehrál a v blízké budoucnosti je toho tolik, že možná taky nebudu, takže jak to s vámi vypadá pátek 13. 11.?

Poslední sezení

1. listopadu 2009 v 9:34 | Muerte |  Zpětná vazba
Tak to do mě naperte, pánové. Taky bych rád od všech dostal nějakou formou jejich krátkodobé priority. Ty které jsou veřejné klidně napište sem. Ať máme nějakou diskuzi postav, ne jen hráčů.