Červen 2009

Zabitost sobot dalších

29. června 2009 v 12:02 | Muerte |  Organizace
Dodávka charakterníků a osobních deníků vázne... ale přesto se bude hrát tuto sobotu u Sokola.

Je tato sobota zabitá?

9. června 2009 v 10:43 | Muerte |  Organizace
Co budeme dělat tuhle sobotu či pátek večer po skautu případně? Mohli bychom se sejít a dohodnout se na tom kde hrát, poreferovat o postavách, pokud už víte, co byste o nich mohli ostatním sdělit, dohodnout se na tom, jak s družinou začít a pod. Protože takhle bez družiny, bez místa se příběh tvořit nedá, rozhodně ne bez toho abych vám něco děsně cpal jako někde v roce 1995 při starym dračáku 1.5

Postavy a prostředí po druhé

7. června 2009 v 21:13 | Muerte |  Organizace
Abyste nemuseli rolovat přes sáhodlouhé žblebty o minulosti a mohli se zabývat budoucností, pište o nových postavách zde! Rád bych věděl nakolik fighter bude Mattův hraničář a co chce dělat Svob (přes Viťu mě to nestačí...) a co Roy a Peťa??? Jake postavy to budou? Použijeme Drobka? Co bude místo Roupy?

Předávka

4. června 2009 v 20:45 | Guiscard (sokol) |  Příběhy postav - Guiscard
Robert Stanten si udělal ve svém polstrovaném křesle pohodlí a hodil nohy na stůl. Sáhl po účtech a projížděl pomalu stránku po stránce plné čísel. Mimoděk pohlédl na datum v pravém horním rohu jednoho z listů a se zavřenýma očima dlouze, smutně povzdechl. Dnes je to přesně půl roku od Rogerovy smrti. "Promiň, bratříčku, mám tolik práce, že si teď málokdy vzpomenu na tvůj osud. Opravdu mě to mrzí," řekl Robert potichu sám pro sebe. Jenže vzpomínky na tu dobu nejsou vůbec radostné. Jak utekl sám z nepřátelského Rilondu a zanechal každého za sebou doufaje, že tak uteče i své minulosti, osudu i žalu. Cesta se Šedákem do Erinu, jakkoliv neplánovaná, se ale nesla od hospody k hospodě a s neustálou ranní kocovinou. Erin sám se změnil v jednu velkou putyku, kde by se upil k smrti nebýt jednoho kapitána. Prý jej a Rogera hledá v každém větším městě Tary už dobré dva měsíce. Má vzkaz od matky - otec zemřel a my jsme jediní dědici živnosti.
Robert musel uznat, že za deset let, co byl mimo Rangaroke, měl otec mrtě práce a podnik vzkvétal. Navíc nějaké dva rozvětvené rody začaly před dvěma měsíci spolu vést spor a to vždy přináší jen a jen další zisky. Stanten se podíval na sošku Gora pozurujícího jej ze stolu. "Možná dík patří tobě, že vše dopadlo zrovna takhle," pomyslel si. Zároveň zatoužil se na Taru někdy vrátit...za rok, dva.
S těmito zklidněnými myšlenkami chtěl vrátit ke svým papírům, když někdo rozrazil dveře kanceláře. Robert už už sahal po kladivu stojícímu podél nohy stolu, ale hned si to rozmyslel. Před ním totiž stála vysoká, mladá žena s tmavě hnědými dlouhými vlasy a ve velmi skromných černých kožených šatech. Víc ale Roberta šokovalo prapodivné, různorodé tetování pokrývající velkou část jejího štíhlého těla. Proto se mu od prvního pohledu honilo hlavou několik protichůdných myšlenek. Byla to nádherná žena, ale stejně tak děsivá, až zrůdná. Navíc si všiml, že za levým ramenem jí vyčuhovaly dvě rukojeti úzkých mečů.
"Vy jste Detmer Stanten?" řekla zvučným, rázným hlasem.
"Ne, jeho syn. Otec je skoro osm měsíců po smrti"
"Ale jste schopen dělat to, co je o vašem rodinném podniku v jistých kruzích známo?" Robert musel přiznat, že ta žena má říz.
"Samozřejmě. Proč opouštět dobrou značku. Zákazník ale má jedinou povinnost a to diskrétnost." Majitel pověstné lendorské výrobny zbraní dal nohy ze stolu dolů. Obchod je vždy vážná věc.
Náhlá návštěva poznámku přešla mlčením.
"Mám pro vás zakázku. Chci abyste mi vyrobili toto...," žena rozprostřela Stantenovi na stůl zmuchlaný, zamaštěný papír.
Robert si plánek chvíli prohlížel a nakonec prohlásil: "Víte, že ten materiál není nejlevnější? Navíc je děsivě měkký a musíme jej v dobrém poměru namíchat, aby aspoň něco ta zbraň vydržela. Vidím to na dobrých tisích zlatých."
"Peníze mám, jde mi hlavně o účinnost. Zranit vůbec mého protivníka vyžaduje právě tento materiál, takže se snažte," odpověděla žena a vykouzlila odzbrojující úsměv.
"Dobrá, dejte nám dva aldeny. Speciální zbraně na míru jsou u nás vždy předností. Budete se zdržovat v Rangaroke?"
"Ano, předejte mi to v podniku Plný měšec. Budu tam čekat jen kvůli vám," žena se otočila a chystala k odchodu.
"A vaše jméno, prosím?" Robert cítil, jak se mu rozbušilo srdce očekáváním.
"Viconia Starkowa."

Dobromil Roupa

3. června 2009 v 22:50 | Mr.Lu |  Hřbitov postav
"Ehm, pane..."
Vysoká postava na kamenném trůnu zvedla oči od bílého krystalu velkého jako telecí hlava. Hluboký a dunivý hlas zaburácel celou místností ponořenouv šedé mlze: "Řekl jsem jasně: Nerušit!"
Sluha v zářivě bílé říze nervózně přešlápl s pohledem pevně upřeným na zahnuté špičky svých střevíců: "Ehm, když ona ta záležitost asi nepočká"
Muž v černém taláru s vysokým bílým límcem unaveně vzdychl.
"Já tu bitvu snad nedokoukám. Tak co je to tentokrát? Reklamace zezdola? Ti dole si furt stěžujou..."
"Ne pane"
"Tak snad reklamace zezhora? To by bylo poprvé..."
"Ne pane, žádná reklamace."
Muž se na trůnu předklonil a upřel svůj pohled na sluhu.
"Neříkej mi, že je to zase nějakej bláznivej poustevník co nejedl tak dlouho, až se mi tu zhmotnil! Jeden by si myslel, že potom co jich pár umřelo poznaj, že nejíst je nezdravý. Ale voni ne, Furt se tu zhmotňujou a furt něco chtěj,zatracení transcendenti."
Sluha souhlasně pokýval hlavou a řekl:"Tohle není mnich pane, tohle určitě není mnich"
Vysoký muž položil svou ruku na krystal a ten pohasl. Opřel se zády o trůn a ruce položil na jeho područky.
"O co tedy jde?"
"Ehm, pane, on je tu zase."
"Kdo je tu zase?"
"Ehm, pane, no ten co si teď říká Roupa Dobromil, ten co jste ho nedávno poslal zpátky."
Lamius si promnul zamyšlěně bradu.
"Hmm, to mu tedy ten život moc dlouho nevydržel. No tak ho sem doveď, ať to máme za sebou."
Sluha opět upřel pohled na své boty a zamumlal:"když on nechce jít pane"
Lamius se narovnal.
"Cože?!"
"Vylezl na sloup a nechce dolů. Že prý ho máte poslat zpátky, že prý...že prý...tedy jako...ehm."
"Tak co řekl? Mluv sakra!"
"No, pane, prý je to důležité. Prý ehm..zachraňuje ehm, prdel vašeho bratra Gora."
Lamius se zamračil a praštil rukou do područky: "Kdo si myslí že je? Bůh jsem tady pořád ještě já!"
A s tichým plop! se před jeho trůnem objevil sedící Roupa, který jako by koukal někam hluboko pod sebe. Když zjistil, že sedí na bílém písku zmateně se rozhlédl kolem. Spatřil Lamiuse a rychle se postavil.
"Zdravíčko pane"
Lamiusovi se ve tváři nepohnul ani sval. Díval se zpříma na Dobromila. Ten se nervózně usmál a otočil se na sluhu:"Dones nejaký pití pohůnku, páni musej projednat něco důležitýho".
Sluha vyslal prosebný pohled na svého pána. Lamius prudce vydechl a naklonil se dopředu.
"Tvá cesta je u konce Roupo. Už zase. Tentokrát definitivně. Je čas posledního soudu, zvážím spravedlivě co jsi vykonal dobrého a co zlého."
Roupa sebou trhnul: "Ale pane, Gor je v průseru. Ty hovnožrouti z Eldebranu mu berou roha k temný straně. Musím..."
Lamius mávl rukou a Dobromil ztichl.
"Ty se Dobromile musíš jen podrobit poslednímu soudu a nést konečnou odpovědnost za své skutky. Nech svět a jeho starosti těm živým. Tak je to spravedlivé."
Lamius povstal a silným hlasem pronesl:
"Davide Mateusi Rostkowitzi alias Dobromile Roupo, za svůj život jsi vykonal hodně zlého. Kdyby jsi se tu objevil před několika lety, bez meškání bych tě poslal trpět za každou z těch špatností! Ale poslední léta byla jiná. Pomáhal jsi prosazovat spravedlnost i za cenu vlastního nepohodlí či života. Jednal jsi čestně s každým, kdo si to zasloužil. Stal jsi se mužem který stojí pevně na straně pravdy. Vím o všem co jsi provedl v Erinu - o všech loupežích, podvodech i vraždách. Vím o tvé lásce, o tvé vzpouře a vím všechno co jsi udělal se svými přáteli na Taře. Dokázal jsi zlomit svůj osud a vydat se cestou muže. Vím všechno. A proto je můj verdikt: NEVINNEN!!!"
Poslední slova zaburácela pod klenbou Lamiova sálu silou vichřice. Roupa cítil, jak je jeho tělo lehčí a lehčí. Cítil radost a teplo. To teplo ho k sobě přitahovalo. Věděl, že ho chce následovat. Naposledy vydechl a vydal se za ním...




Lamius usedl zpátky na trůn. Pohladil svůj krystal a ten se rozzářil.
"Tak jakpak to válíte kluci..."

Konec

3. června 2009 v 21:37 | Muerte |  Dobrodružství
Trsič seděl ve vesnici v krčmě. Hezky v rohu, tak aby na něj nedopadalo světlo ze svící. Za moment už dorazí. Už jen chvíli. Nádiva. Ztrestám ho za všechny zločiny co spáchá, nebo by spáchal. Nebo prostě jen tak, protože můžu a je to taková sranda. Díky Dreskane za tu šanci.

Za moment do krčmy vleze rytíř a požádá o nocleh. Je utahaný a nevrlý. Eldebranské oblečení je zašpiněno blátem cest. Vesničané ho ustrašeně obsluhují. Rytíř se nají a odejde spát. Po půlnoci se do stáje kde složil hlavu vkrade Trsič a spícího rytíře probodá dýkou. Zuřivě. Bez milosti. S úsměvem na rtech.

Vesničané stojí na návsi. Ženy vzlykají, muži zatínají pěsti a hledí bezmocně na to, jak eldebranští vojáci berou Rajvu mezi sebe. Má být zabit. Protože vesničané prý skrývali vraha rytíře a nechtěli říct, kdo to je. Tak vojáci vybrali jednoho nešťastníka - Rajvu a za hodinu vyberou dalšího, dokud se někdo nepřizná. Postavili pro velitele stan a Rajvu vedou k němu. Velitel Ehul i jeho zástupce Guiscard vyjdou ven. Velitel čte rozsudek, ale nikdy ho nedokončí. Zástupce ho praští válečným kladivem vší silou do hlavy. Černobílý oblek eldebranů skropí krev, kousky mozku a úlomky kostí. Druhý zástupce Filus Hromádko se vrhne na velitelova vraha a jeho muži s ním. Se zvířecí zuřivostí se přidají i ti kteří přiváděli vesničana. Guiscard se nebrání. Usmívá se. Rajva utekl a vesničané se rozešli.

Sál věže citadely působil až zlověstně. Což se přesně hodilo k události, která se tu odehrávala. Soud Guiscarda ve věci vraždy nadřízeného důstojníka. Spravedlnost, hněv, údiv, vztek, moře vzteku. Všechny ty emoce se přelévaly místností. Kolem šesti soudců byl ostrůvek klidu naoranžovělé záře gorovy přítomnosti. Chtělo se mu z ní zvracet. Naopak vztek a touha po pomstě, ne spravedlnosti těch oranžových kašparů, ale po opravdové pomstě, která stravovala duše vojáků dragy, která zasahovala ve vesnici mu dávala sílu. Ohromnou sílu. A Trsič jí pomalu nasával, formoval a předával dál. Tak nepozorovaně, plíživě a pomaloučku, že si toho nikdo nevšim. Ani ti, na které kapku po kapce padala ta tichá, přetavená, skrytá, ale stále přítomná nenávist k soudcům, kteří zanedlouho vyřknou rozsudek. Ještě nic neřekli, ale v jejich hlavách byl tak viditelný. Místo smrti vyhnanství. V duchu se zalikal smíchem nad zoufalým a marným Rogerovým vnitřním bojem mezi snahou nezabít svého obžalovaného bratra a zákony, kterými se až doposud neochvějně řídil. Ten idealistický břídil zachrání svého bratra a tím uřeže větev, na které sedí. A tím konečně uhne z cesty...

Vyhnanství. Tenhle rozsudek slyšely zdi sálu už několikrát. Nikdy však nebyl provázen takovou radostí. Vojáci řvali spravedlivým rozhořčením a velebili nového vrchního gorova soudce Stavjana Trsiče z Planné a Vasjovců. Roger se jen otočil a za posměchu vojáků prošel bránou citadely tak jako předtím jeho bratr a Wulf, obrovský seveřan. Co se to jen stalo? Jaktože jsem si ničeho nevšiml? Jaktože On si ničeho nevšiml?

V ponuré síni velmi daleko od Rilondské citadely a vlastně daleko od Asterionu jako takového se rozléhal božsky šílený smích Dreskana, Temného boha krvavé spravedlnosti. Jeho tři metry vysoká postava tvarů vousatého trpaslíka se otřásala smíchem na kamenném trůnu a krev z jeho trestajícího kladiva, která nikdy nepřestala odkapávat, se rozstřikovala kolem.
"To je opravdu dobré, v každém příběhu má být rána kladivem do hlavy..."
Kladivo opsalo oblouk a rozmázlo po zdi hlavu vypravěče po Dreskanově pravici.
"Ale tady byla ta rána moc na začátku, idiote. Pokračuj a modli se ke mě, aby na konci byla ještě alespoň jedna, nebo jí do příběhu doplním já osobně!"
"Ano... ano Spravedlivý! Trsič obsadil místo hlavního soudce a začal přizpůsobovat komturii těch šašků vaší spravedlnosti... Už žádné hloupé procesy! Tvrdou akcí lámal srdce a drtil hlavy těch, kteří se nechtěli podrobit a za 5 let si zcela podmanil hierarchii velení. Rilondská komturie je vám teď k dispozici, Spravedlivý!"
"Idiote, nic není moje!"
Kladivo znovu obsalo oblouk a krev se zase rozstříkla po stěně. Vypravěči narostla za strašné bolesti nová hlava.
"Pokračuj!"
"Jistě... jistě, ale tehdy ještě nemohl Trsič nechat Rogera zabít, ostatní soudci žádali stejný trest jako udělil on... Dav jásal, ta ironie, že skončí stejně jako jeho bratr!"
"Co to blábolíš, idiote?"
A kladivo znovu udeřilo a hlava vypravěče znovu dorostla. Kladivo nemuselo být obdařeno zázrakem, tak jak se vypravovalo, aby z něj stále kapala krev. Dreskan to zařídil dostatečným používáním a nikoli svou božskou silou.
"Vysvětluji proč Roger i jeho povedený bratříček ještě žijí pane..."
"Ty chceš ještě jednu? To je přece jasné! Já chci vědět proč Trsič nezrušil volbu komtura a nepojistil si tak vládu? Proč se teď má konat ta volba? Gor do ní může zasáhnout a náš triumf se může změnit v pád díky takové hlouposti! To si opravdu musím dělat všechno sám?"
"Ó ne, Spravedlivý! Všechno je zařízeno. Murič spolu se starým komturem a také s řádovým čarodějem mají nového adepta. Připraveného a zasvěceného. Kolem Rilondu rozestavěli špióny a nikdo jim neproklouzne, ani Roger, ani Guiscard. Většina důležitých v řádu je na naší straně a nebo se příliš bojí. Trsič má vše pevně v rukou."
"To se hned podíváme!"
Dreskan vstal z trůnu a přešel na druhou stranu sálu kde jeskyně a Dreskanova vůle vytvořily jezírko. Dreskan do něj nechal spadnout kapku krve ze svého kladiva. Hladina se zčeřila, ale místo rudé se na hladině objevil obraz Rilondu a v něm v domech a věžích, obchodech a kasárnách, dokonce i na Universitě zářily duše Dreskanových věrných. A jeho nepřátel.

Dreskan se rozzuřil a mrštil kladivo po vypravěči, jehož hlava se opět rozstříkla na kousky a zase dorostla, jen aby jí kladivo zase rozmašírovalo na své cestě zpět do Dreskanovi ruky.
"Idiote! Jen se podívej jak moc to máš pod kontrolou! Vidíš?"
"Ale to není možné, to je Guiscard! Kde se tam vzal?"
Obraz se začal vytrácet když Dreskan máčel obličej vypravěče v jezírku. Kladivo opsalo oblouk a udělalo to žbluňk. Další krev z vypravěčovi hlavy obraz projasnila.
"Pane, nechám ho i ty jeho kumpány všechny zabít, neprodleně!"
"Ne ty idiote, vzkaž Trsičovi, ať je sleduje, ten jeho bratříček jistě nebude daleko."
"Ale pane, do Rilondu dostaneme tyto instrukce až za den!"
"Pak se ke mě modli, ať Roger nepodnikne něco dřív!"

"Pane, pane, dobrá zpráva! Trsič byl zpraven včas."
Dreskan potěžkal kladivo.
"Máš štěstí, vyslyšel jsem tvé modlitby. Jaká je situace?"
"Do jezírka je potřeba krev, vaše Spravedlnosti!"
"Smůla!"
Kladivo zasvištělo vzduchem a pak to žbluňklo. Když vypravěči dorostla hlava a trochu se vzpamatoval pokračoval ublíženým tónem.
"Naši špióni je už zaznamenali, Spravedlnosti. Ukrývali se v nedalekém Meziříčí, kde nikoho nemáme. Ten náfuka Čerev spravuje svoje ovečky až zvráceně dobře, je těžké tam někoho konvertovat."
"Zkrať to, nebo..."
"Vracejí se z přístavu, Spravedlnosti, i s Rogerem. Když se nic nepokazí, budou do hodiny na prkně!"
"Nechval dne před večeří, idiote. Podívej, ta coura s kocourem, Saya, chytla Trsičova špióna. Teď ho oddělá a Trsič se nic nedozví a proklouznou mu."
"Ta nána pitomá ho nechala jít!" Zaradoval se vypravěč, když zjistil, že kladivo nedopadlo.
"Moje cesty jsou nevyzpitatelné."
"Ano vaše Spravedlnosti! Aaano!"
"Pokračuj, idiote, co se děje?"
"Špion předal informaci a nahradili ho opravdovým profesionálem, toho už ta coura neodhalí. A koukám že to ani není potřeba. Zalezli za tím Rogerovým patolízalem Zaglobou. Stačí když tam jen chvíli zůstanou! Trsič vyšle komando a máme vyhráno!"
Kladivo rozmázlo vypravěče po podlaze.
"Který idiot by tam zůstával, vědí, že jsou prozrazeni!"
"Pane, ale oni zůstali, zůstali!"

Havran Eldebranského dvorního čaroděje přeletěl střechu a viděl jak několik postav proskočilo okny hostince. Promtně o tom informoval svého pána a ten zase velitele komanda, velitele Rilondské jízdní dragy, Filuse Hromádko, bývalého druhého zástupce velitele Ehula. Filus potlačil úšklebek na tváři a zamířil se svými muži ke koním před hospodou.

Rytíř er Kraken a Guiscard vlekli Rogera uličkou, pryč od hospody. Roger se snažil Guiscardovi něco říct.
"Uteč bratříčku a pamatuj na mne!"

Uličkou se prohnala eldebranská těžká jízda a Roger a Kacel er Kraken skončili pod jejich kopity. Guiscard ležel ve dveřích a hleděl do bratrovi mrtvé tváře. Usmívala se. Stejně jako zářící bojovník co ho strčil do dveří a pak zmizel stejně rychle jako se objevil.

Diskuze na téma...

1. června 2009 v 22:03
... budoucí podoba družiny - rozhození povolání popř. funkcí