Duben 2009

Brod vs Sobíňov

30. dubna 2009 v 16:21 | Boogie |  Kdy příště?!
Pánové - příští pátek je opět svátek => prodloužený víkend, takže kdy budem hrát?

Před závojem stínů

29. dubna 2009 v 13:42 | Muerte |  Reálie
Stojíte v chrámu Gora v klášteře Daine. Jeho veliká socha vévodí celé místnosti. Bude to asi dost stará socha, protože Gor má velký štít a krátké kopí a je oděn ve zbroji, kterou asi nosili prastaří arvedané. Štít je veliký jako dospělý muž a nyní se před ním zrcadlí nafialovělá záře se zlatým okrajem.
A než se vnoříte dovnitř tak se mnich ptá: "V co doopravdy věříš?" Když se chystáte otevřít pusu k odpovědi, jen zakroutí hlavou a ukáže na sochu. "Mě to nevykládejte..."

Víra

28. dubna 2009 v 17:40 | Guiscard (sokol) |  Příběhy postav - Guiscard
Tak nevím, zda mám být rád, že jsem vypadli ze Sintaru. Byli jsme ve městě zapsaní jako hrdinové a pak jako blesk z čistého nebe se vše začalo kazit. Ta záležitost s Hlaholou získala naprosto jiný směr, takový, že už peníze nestály za to, se dále tím vším zabývat. Najatí vrazi a stráž dohromady je trochu moc i na mě. A pak, jako návrh, jako vysvobození, přišel důvod město opustit. Bratříček Roger je v nebezpečí. Já jej nemám rád, ba jej skoro nesnáším, ale vyrazil jsem. Přesvědčil jsem sebe a své partnery, abychom se vydali na strastiplnou cestu na západ a Rogera zachránili. Kdyby šlo v Sintaru vše jak mělo, ani bych se nad bratrovým osudem nezamyslel. Jenže...v Sintaru vše nešlo jak mělo.
A tak nyní stojím vedle velké Gorovy sochy v místě jeho nejvěrnějších uctívačů a mám se svou celoživotní vírou vstoupit skrze otevřený portál do světa, kterého se každý normální a rozumný člověk bojí. Honí se mi hlavou tolik myšlenek, až mi náhle dochází spousta věcí. Co když...co když tohle vše je jedna velká hra. Co když za všemi posledními problémy s Hlaholou stála nějaká vyšší moc? Moc, která chtěla, abychom se vydali za Rogerem? Přeci jen jsem se o něm dozvěděl "čirou náhodou" těsně před tím, než události v Sintaru nabraly spád. A co když tato moc zároveň chtěla, abychom potkali Sayu a zachránili klášter?
Podíval jsem se opět na sochu Gora jako bych čekal nějakou odpověď. Mlčel, i když já mu uštědřil úšklebek. Mlčíš, bože, vždy jsi mlčel a mlčíš i nyní. Tak jsi ztratil mě a získal mého bratra. Co vlastně nyní doopravdy chceš? Záchranu svého nejvyššího soudce, který se stal obětí spiknutí? Nebo jsi doufal v záchranu tohoto důležitého chrámu stojícího na počátku své jisté záhuby? Musíš hodně slábnout, když už chceš, abych i já sloužil tvému cíli. Cíli, na který evidentně nestačíš ani ty, ani tví věrní. Ale proč zrovna my?
Jenže co když se mýlím? Co když toto vše je jen velká souhra náhod a Gor s tím nemá nic společného? Pohlédl jsem zpět k portálu. Vstupte jen s vaší nejhlubší životní vírou, zněl opět mnichův hlas. Co je má víra? Já nemám víru, jen chladný rozum. Nebo věřím v tamto? Ale vždyť za tu krátkou chvíli je to spíš můj názor pramenící z rozumu, v který tak nějak doufám, a ne žádná víra! Je to přece celé hloupost! Jenže je také třeba ten pravý čas, abych tomu doopravdy začal věřit. Naplno. A ne jen doufat...

Po chvíli jsem se zhluboka nadechl, zavřel oči a celou myslí oddán jediné myšlence vstoupil do portálu.

Gore, ať je pravda jakákoliv, vyhrál jsi.

Přes Daine až za hranice soudnosti!

27. dubna 2009 v 13:59 | Muerte |  Zpětná vazba
Tak jsme měli první sezení pod novým pj na nových místech a s novým cílem. Co vy na to?

Doplňující pravidla zvláště pro bojovníky

24. dubna 2009 v 15:40 | sokol |  Pravidla
Vzhledem k tomu, že celé DrD+ v podstatě nehraju nic jiného za charakter, dovolil jsem si říct, že bojovníkovi rozumím a průběžně si opakuji původní a vymýšlím nová pravidla, aby nebyl válečník takový šudla. Bonusy vám budou možná případat moc vysoké, ale pamatujte, že se nejedná o levely postav, ale archetypů (abych byl věrný smyslu pravidel bojovníka). Takže získat nějaký další bonus k jinému bonusu vyžaduje dobré 4 levely minimálně. Po jednotlivých úrovních se totiž výhody rovnoměrně rozprostírají.
Zde je několik mých postřehů:

Zbraň:
Umění se zbraní. Vztahuje se na skupinu zbraní jednoho typu (Nože a dýky, kladiva a palcáty, atd., viz PPH). Bojovník si vybere dvě skupiny, která odpovídají jeho dvěma archetypům. Jaké jsou možnosti se dozvíte na konci popisu každého archetypu v PPB. Doporučuji mít obě skupiny rozdílné, i když vámi vybrané archetypy můžou mít skupiny stejné (např. barbar i kondotiér mají sudlice a trojzubce). Důvod je ten, že se následné bonusy pro případné stejné zbraně nesčítají. Bonusy získáváte automaticky po dosažení daného stupně archetypu. OČ je myšleno bonus ke krytu.

Archetyp - ÚČ / ZZ / OČ
I - +1 / +1 / +1
III - +2 / +2 / +2
VII - +3 / +3 / +3

Příklad: Bojovník s archetypy kondotiér a rytíř si vybral umění s meči a umění se štíty. Na sedmém stupni kondotiéra a pátém rytíře bude mít následně bonusy +3 k mečům a +2 ke štítům.

Souznění se zbraní. Tento bonus se týká 2x jednoho konkrétního typu zbraně (válečné kladivo, dlouhá dýka, atd.) typického pro každý archetyp, ale ne přímo jedné konkrétní zbraně (hůl po dědečkovi). Zde už záleží ryze na postavě samotného válečníka, i když jsou bonusy dávány také po stupních archetypu. Hráč si totiž vybere jeden ze tří stylů, jak chce zbraň používat odpovídající jeho povaze. S širokým mečem plánuje útočit a s těžkou sudlicí se zase bránit. Pro zisk bonusů je nucen danou zbraň používat. Bonusy pro každou ze zbraní se po levelech sčítají. OČ je myšleno bonus ke krytu.

Archetyp - kombunovaný styl / ofenzivní styl / defenzivní styl
II - +1 ÚČ / +1 BČ / +1 OČ
IV - +1 ZZ, +1 BČ / +1 ÚČ, +1BČ / +1 OČ, +1 BČ
VI - +2 OČ / +2 ÚČ / +1 OČ, +1 ÚČ
VIII - +1 ÚČ / +1 OČ / +1 OČ
X - +1 ZZ, +1 BČ / +1 ÚČ, +1 ZZ / +1 ZZ, +1 BČ

Příklad: Týž bojovník jako předtím má k neustálému boji s širokým mečem na sedmém archetypu kondotiéra defenzivní bonusy +1 BČ, +1 ÚČ, +3 OČ kromě bonusů za umění s mečem obecně. Jako pětkový rytíř užívající pořád střední štít má při jeho použití bonusy za též vybraný defensivní styl +1BČ, +2 OČ.

Štít a zbroj (připomínka pravidel):
Pro používání zbroje a helmy se sčítá obojího potřebná síla i omezení zbroje. Postihy za sílu jsou v PPH, omezení zbroje=postih k BČ.
Pro používání zbraně a štítu se sčítá potřebná síla obojího. Pro použití štítu není stejná dovednost jako pro zbraně. Štít omezuje jen BČ (nejen pro útok sebou samým, ale i pro zbraň) a dovedností "Používání štítu" lze snížit.
Štítem lze útočit a bránit, nebo bránit 2x za kolo + zbraní útočit a bránit, ale ne bránit a útočit. Takže útočíte-li první, stihnete se následně v kole ještě 3x bránit krytem. Důležité je - při střelbě se nedá krýt zbraní, ale automaticky se kryjete štítem, i když o střele nevíte (střela však musí jít proti štítu, ne vám do zad)
Pro krytí platí součet krytu (zbraně či štítu) a obrany postavy + 2k6+.

Naše sezení 10. dubna 2009 a co dál

11. dubna 2009 v 18:35 | sokol |  Zpětná vazba
Vaše nápady, připomínky a postřehy. Také možnost se domluvit kdy dál a hlavně v jaké podobě

Rilond

9. dubna 2009 v 19:38 | Muerte |  Reálie
Racek zamával křídly a v protáhlé zatáčce zamířil nad město, aby nabral výšku. Bylo to jednodušší než mávat křídly, ale mělo to i své nevýhody. Například odporný zápach koželužen na břehu. Skoro ho to vždy připravilo o čich a rybu, kterou ulovil při příštím přeletu, vpodstatě ani necítil. Potom se musel proletět v zálivu, aby se trochu vzpamatoval. Racka moc víc nezajímalo.

Stěna smradu z koželužen mu zabraňovala v tom, aby se dověděl o zbytku města. Tentokrát ale v malém ptačím mozečku něco přeskočilo a racek to vzal skrz smrad k řekám Duren a Y'b, které se zbíhaly v zálivu, a kolem kterých se rozprostíralo město. Město, jehož stavitelé mu předpovídali skvělou budoucnost. A podle toho i stavěli paláce Admirality, Observatoř, Universitu, Námořní akademii, Citadelu a další skvělé stavby pospojované ulicemi a kamennými mosty.

Holubové poplašeně vrkali na nového návštěvníka, když přeletěl nad mostem do Starého Rilondu.

Stavitelé města ale nemohli zůstat a byli o své město okradeni. A město bylo okradeno o ně. A bylo to poznat. Vedle těch nádherných staveb, které se pnuly ve své žluti k nebesům, se plazily další stavby, domy, domky, domečky a přístěnky. Křivolaké uličky se jimi proplétaly jako hadi v tlejícím listí v džungli ve stínu velikánů.

V uličkách bylo živo, uličky už takové bývají, ale to místní živo je takové líné, unylé a uondané stále pražícím sluncem. To živo vzpomíná na staré časy, kdy bylo podstatně živější. Teď se ale živo jen tak táhlo jako řeka Duren na dolním toku. A přibližně stejně i páchlo.

Uprostřed toho živa před vinárnou u Švába v Ďolíku seděl Jednonohej Johan na rozvrzaný židli, na klíně flašinet a točil klikou. Z nástroje se, opět líně, jak jinak, linuly zvuky staré eldebranské odrhovačky a Johan je doprovázel přiměřeně něžným vychlastaným hlasem. Z okolních patrových domků s rovnou střechou, co mají přes ulici natažené šňůry s prádlem mu hubovaly ženský, protože písnička byla náležitě sprostá.

Pak se kolem prohnal racek a svůj náklad vyložil na bílou cejchu jedné z hospodyň. Láteření nabylo nového rozměru a změnilo cíl, z čehoš měl Johan radost a připil mladým mučanským rackovi na zdraví.

Ten poplašeně proletěl uličkou dál a skrz velké okno s bílými závěsy do budoáru slečny, která si říkala Broskvička. Tedy pouze v práci, protože jinak se jmenovala Zuzana Mlynářová původem z Velkýho trhu. Zuzanu a jejího zákazníka vyplašil racek tak, že bylo po... no po práci. Racek vylétl druhým podobným oknem a Broskvička za ním z okna sprostě nadávala.

Dole v přízemí se živo na okamžik zastavilo a zadívalo se nahoru do prvního patra na velmi sprostou a hlavně úplně nahou Zuzanu.

Racek se ale nezastavoval a splašeně letěl dál. Zuzana vyplázla jazyk na svoje publikum takže i živo mohlo pokračovat ve svém pomalém pohybu. Racek se vznesl nad hliněné střechy a vykroužil další zatáčku, trochu nabral výšku, aby přeletěl hradby a pak se snesl ke čtvercové kašně uprostřed náměstí, kde se konal trh. Rackovo chechtání tak zaniklo ve vyvolávání kupců, hašteření děcek o cukrdlata, co se jim podařilo ukrást, nebo v hádce nosičů o to, kdo by měl uhnout s nosítky a čí pán je ten mocnější a tudíž si zaslouží projet jako první.

Racek si ploval po hladině kašny konsternován hlukem civilizace a živa, které tu bylo na rilondské poměry skutečně, no... živé a narazil do čehosi měkkého. Kůň, který z kašny pil se poplašil, racek taky a oba se dali na útěk. Kůň ale působil o dost větší zmatek. Strhl stánek, podupal zeleninu a vydal se uličkou pronásledován davem, jehož jednotlivé části se ho snažili buď chytit, povzbuzovat, nebo zmlátit. Spojená snaha všech ale k ničemu nevedla a koně tak zastavila až brána, kde narychlo spustili padací mříž. Ale to už racek neviděl a letěl dál jednou z větších ulic podél domů, které kromě slávy zažívaly hlavně majitele bez prostředků na větší opravy.

Racek si řekl, že toho má dost a vydal se obloukem směrem k moři po druhém břehu Durenu, kde se pod ním ubíhaly dřevěné budovy skladů a hospod, ve kterých dobrodruzi tráví první noci v Rilondu, městě na soutoku dvou řek. Racek letěl pryč. Pryč od kdysi krásných domů a stárnoucích hradeb, za kterými čeká jen písek pouště a podivná pachuť vzdálené skřetí hrozby.