Únor 2009

Tak co, poprali se?

28. února 2009 v 13:30 | Muerte |  Zpětná vazba
Tak jak, chcípli ste a líbilo se vám to? Hořím nedočkavostí nad vašima story

Inu:

18. února 2009 v 18:50 | Boogie |  Kdy příště?!
Sám nevím, jestli budu moci - třeba najdu práci, ale předběžně vidím další dračák na 27.2. v pátek po schůzce, eventuélně 28.2. v sobotu dřív na delší hraní. Vyjádřete se - v únoru jsme totiř ještě nehráli, tak by ženy mohly oželet o pár hodin delší nepřítomnost...

Pátek 13. se přesunul na sobotu :-(

14. února 2009 v 23:46 | Boogie |  Zpětná vazba
nebo alespoň mám takový pocit :-( všechny omluvy beru a ok :-)
ale pro všechny, kteří tu dnes nebyli:

sokol mi vzkazoval přes picu, že nepřijde - rodinná návštěva - pica zapomněl a já se to vlastně dozvěděl dneska kolem páté, když sem tu zapnul komp a sokol byl online a po odpovědi se hned odhlásil...

lukáš mi včera psal, že snad dojde, když se mu podaří uspat smečku a dnes pro domácí množení mi odpověděl na sms po jedenácte v noci... ale jak už sem napsal - vše ok :-)

sob byl v práci a zítra zase jde a tohle byl jeden z důvodů, proč se to přesunulo na sobotu - protože sem obětoval jednoho pro dva :-) a výsledek? nikdo...

petr se přiřítil unaven z výpravy, sotva koukal, ale dostal se sem... byl tu cca deset minut a telefonát z domu, že se jim posral kotel a musel jít domů...

s mattem sem mohl alespoň prořešit postavu, ale byl sem z toho přešlej, takže nic..

tohle neberte jako výtku - všem bezdětným, nezaměstnaným, svobodným a alespoň trochu rozumným je jasné, co má přednost a kam se nastavily priority, přes něž vlak nejede a ani nemůže!!! to vůbec!!!!
jen byl třeba dneska blbej valentýn a i když byla lentilka v práci, mohl sem s ní pár hodin být... místo toho sem vyrazil za váma... příště, prosím, mi dejte vědět dřív... děkuju

U Prasklé baňky

1. února 2009 v 1:13 | Muerte |  Příběhy postav - Takeda
Takeda seděl za paravánem u Prasklé baňky a jako obvykle studoval. Jednak kouzelný svitek před sebou a také zvuky hospody. Bylo to zajímavé mentální cvičení, 2 úkoly současně: Kouzlit a ještě vnímat okolí. Je to nesmírně obtížné, ale pokud to čaroděj zvládne, pak ho v boji nic nepřekvapí a přesně to také Takeda zamýšlel. V Planince by se mě to hodilo, pomyslel si. V ten moment se kouzlo rozpadlo a Takeda se donutil nezaklít. Co se to vlastně všechno stalo? A proč mě ta vesnička tak znepokojuje? Takeda usilovně přemýšlel.

Naše zaměstnání... to je ono. Zkomplikovalo se. Už neděláme ochranku panu Robertovi. Teď máme na starosti jeho společníky, informace, zásilky, všechno co bude potřeba. A tu se objevil Izmail s důležitými dokumenty z Planin, a nebo že by z větší dálky, až z Tarosu, nebo dokonce z Jihu? To bylo jedno, teď byly v hevreny obležené vesnici jménem Planinka. 2 dni jízdy jižně od Sintaru. Od toho mě ještě teď bolí zadek, ale to mojí koncentraci neničí, co tedy?

Když jsme osvobozovali vesnici, tak strašně pršelo. Provazce deště skryly náš postup a tak Wulf s Guiscardem mohli pobít hevreny, co zrovna se zajatci pohřbívali mrtvé. Jeden stihl utéct. Roupa ho nezabil a tak sem toho ubožáka musel srazit já. Pozdě. Další boj už nebyl ukázkou nejlepší taktiky. Vesničané a my proti hordě zoufalých hevrenů. Masakr s jedním nezúčastněným pozorovatelem. Guiscarde, krev těch dvou chudáků je na tvých rukou. Snad spíš dobře. Já bojoval čestně a tvrdě, tohle mě tedy nerozptyluje, co tedy?

Když vraždí mstící se vesničané je to pokaždé stejné, je jedno jestli skřítci nebo lidi. A když už je potřeba se mstít, tak ať msta alespoň stihne ty pravé a utiší srdce ukřivděných. Ale tohle vím už dávno. Bolí to, ale z koncentrace nevyvede, co tedy?

Další společníci, to je ono... O tomhle jsme uvažovali, když přišel Izmail, o cestě za nimi do Erinu a .... do Zlatého Lesa. Slíbil jsem, že přijdu. Ale je příliš brzy, nejsem připraven, ještě nejsem Čaroděj. Proč teď? Proč zrovna teď bych měl jít domů? Ano tohle to je, co jiného?

A slovo domov vrátilo staré vzpomínky: Hořící domy, nepříčetné kvílení těch, co v nich zůstali jako v pasti, nářek raněných a šílený řev davu, když se na vidle nabodne první oběť, co musela z hořícího domu vyskočit oknem vstříc jisté smrti. Lůza vraždí a znásilňuje. Ničí všechno v záchvatu nenávisti ke všemu kouzelnému. Každý sluha, každá děvečka i každá věc v příbytku tohodle čaroděje je stejně nenáviděná jako čaroděj sám a proto proč nezabíjet?

Poslední vzpomínka na domov, co jiného?