Leden 2008

Kdy příště a co příště? ZMĚNA!

26. ledna 2008 v 21:33 | Boogie |  Kdy příště?!
pani a damy, mame rozjete jak dracak, tak shadowrun... v shadowrunu sme ve vetsim pruseru, takze ja osobne sem pro run, nekdy v budoucnu, pac pristi vikend asi ee.. a nebo teda dracak, pokud Gu neztrati mapu :D no piste, terminujte, dohodneme se...

Kvůli plesové sezoně a maturitám nám to na 9.9. nevyjde minimálně se Shadowrunem. Situace je tam napjatá a bez hackera Vojty a bouchače Peťi to nevidim reálně. Proto navrhuju pro zbytek řešení náhradní a to WARZONE. Royi pojď si s náma zahrát taky! Napište co a jak... Drd taky není možné, páč to by se k nemohl dostavit ani Soukol.

Tak jestli je za co,

26. ledna 2008 v 19:06 | Boogie |  Zpětná vazba
tak do mě šijte :)

Masakr v uličce

19. ledna 2008 v 13:22 | Boogie |  Dobrodružství
Inu, tak abyste byli v obraze, měli se na co těšit či naopak s hnusením šli radši na pivo:

Po dobrodružství, kdy jste se pokoušeli pomoci Urgovi, kdy jste se zasloužili o zneškodnění mágské sekty s tajemným Minotaurem a poznali elfku Andreu, která se k vám připojila na vaší cestě za slávou, hrdinstvím a hrncem zlata (každý co mu hrdlo ráčí), jste opět doma. Teda alespoň někdo. Roupa sice něco roupal, ale nakonec se s vámi karavanou vydal zpět na jih a nakonec vás uvítala otevřená brána města Minkoru, jeho ulice plné přirodních či architektonických (snad je to správně) skvostů a otevřené dveře hospod a jídelen, kde na vás čekají ty nejvybranější lahůdky. Každý jste se rozešel po svém s tím, že večer si dáte společně večeři a shrnete události posledních aldenů.
Minkor, po událostech v Erinu, vaše oblíbená hospůdka, stůl plný jídla a pití :)
Do Plného Břicha vstoupil voják. Každý z vás si ho všiml. Nepřišel se najíst, ale stojí ve dveřích a rozhlíží se, kývne na hostinského a pak si všimne vás.
Přejde k vám a pozdraví: "Přeji vám dobrou chuť a krásný večer," řekne snad trochu ironicky.
(Snad odpovíte)
"Hledám osoby, jednu jistou družinu dobrodruhů na volné noze, s nimiž by měl být i jeden skřítek."
"Může být," přeruší ho Takeda: "ale jsme tu dva."
"Dva? Vy? Aha. No, víte, hledám skřítka, vlastně skřítky patřící k Šedým mnichům."
"Vy? Výborně! Jistěže mi můžete pomoci. Proto tu jsem. Mohl byste mě, prosím, následovat? Něco bych vám chtěl ukázat a znát váš názor. Ano, jistě, ostatní mohou jít také s námi."
Po cestě městem...
"Doufám, že jste moc nejedli."
V zaplivané uličce plné odpadků a seslých keřů...
"Chtěl bych se vás, pane Gu, totiž zeptat, co vy mniši děláte, aby vám někdo udělal tohle?!"
Na zemi, v odpadcích a blátě, leží tělo. Spíše to, co z těla skřítka zbylo. Trup byl vykuchaný a vyvržený. Nebo snad rozpáraný?! Končetiny odseknuté nebo snad odtržené?! Krev a vnitřnosti jsou všude, jeho meč, sart, leží zlomený o kousek dál. Šedivé kimono a plášť je stejně jako tělo roztrhané všude okolo. Jen snad, že na oblečení je jen minimálně krve. Jakoby snad zemřel nahý...

Tak co bude dál?! 2.díl

19. ledna 2008 v 11:44 | Boogie |  Kdy příště?!
Takže, jsme v půlce rozjetýho runu (viz. shadowrun), ale jakožto příznivec DrD bych příště zajel do Minkoru a něco tam nahackoval... Jo a datum... No mě osobně by to zatím vyhovalo už příští týden a opět v pátek, páč v sobotu sem opět musím učit a budu v Jihlavě... Namíjte, souhlaste, pište... Pátek, 25.1.2008, začátek 19:00 - 20:00
PJování je v mých rukou, dračák je už připraven (důležitá postava je skřítek Gu, alespoň na prvních pět minut :) )

Tak co bude dál?!

13. ledna 2008 v 15:46 | Boogie |  Kdy příště?!
Dámy a páni, vy staří kmáni,
víkend je za námi,
další se blíží,
budem hrát shadowrun,
svět trochu stinný,
nebo snad drd,
fantasy krásný?!

Shadowrun

6. ledna 2008 v 12:37 | Muerte |  Organizace
Možná jste si všimli odkazu Shadowrun v zajímavých odkazech. Jde o sesterskou stránku, kterou nám porodil Víťa, aby se tu netloukly články z různých prostředí a vedle sebe nestál Roupa a nějakej trol s rotačnim kulometem. Takže všechny věci týkající se runů budou dále jen na těchto nových stránkách. Přihlašovací heslo je stejné a jméno je jméno blogu: muerte-shadowrun. (Víťa se asi nechtěl vymejšlet s jinym, ale potěší to)

Možná až na rubriku organizace... to bych nechal na jednom místě, protože někteří mají problém to najít i na jedněch stránkách natož to ve změti článků hledat na dvou webech, popřípadě třech, až (když) někdo porodí warzonu.

Další Drd

5. ledna 2008 v 13:39 | Muerte |  Kdy příště?!
Co byste rikali na Drd, ktery bych mastroval ja a konalo by se 12. 1. v sobotu od 6 hodiny vecerni? Napiste co a jak...

Kdesi na území Tary

4. ledna 2008 v 10:07 | Boogie
10:35 středotarského časového pásma, v lesích neznámo kde.

Budoucí agentka Almedorské tajné služby Andrea de Villefort, pravé jméno neznámé, se právě potila na barbardráze. Dráha plná stěn, příkopů, lan a všelijakých překážek měla ukázat, zda má dost fyzičky na náročný utěk simulující střechy či dvorky domů. Už měla za sebou půlku a popravdě toho měla dost. Jenže nestála za posměšky jiných rekrutů, hlavně Jarmila, řečeného spratek (přezdívka ostatních adeptů na uvolněné posty v agentuře), který zatím vynikal ve všem kromě skromnosti a slušného chování.
"Tak nakonec to nebylo tak zlý, Ájo," koukal její trenér na přesýpací hodiny: " jen si do toho mohla dát víc lehkosti. Takhle budeš brzo unavená a chytne tě kdejakej floutek."
Sípaní a hlasité oddechování bylo jediné, na co se elfka zmohla. Na takovouhle zátěž není její žensky křehké tělo zvyklé a vyplivnout plíce bylo jediné, co si teď přála. Jenže výcvik byl komplexní, ať v budoucnu chce dělat cokoliv, musela projít vším.
Druhého dne, 15:28 středotarského časového pásma, v lesích neznámo kde, jen kousek vedle.
Měla za sebou celý den běhání po lese, výcviku na dráze pro blby, posilování, protahování. A teď po ní chtějí střelbu. Je pravda, že to je to, co opravdu umí, ale to čekání na cíl jí bere pozornost a hlavně bdělost. Byla sedřená, unavená, bolelo jí celé tělo. Výcvikmajstři pozorovali tento kousek výcvikového areálu z věže v koruně stromů, ona ležela několik desítek metrů od nich schována a skrytá v jedné dutině stromu. Měla jen krátký průzor na vzdálenou cestu kudy pojede vůz a na něm cíl. Oběť. Slaměný panák. Už tu trůnila několik hodin. Prý aby si navykla trpělivosti a neustále pozornosti. Jenže asi po hodině se jí začalo chtít strašně na záchod (Že já kráva si večer dávala ty dvě piva, prý mi to dodá opět sílu. Toho trpajzlíka si podám.), a oči ji vypovídali pozornost. Prvně myslela na nedávné události na Lendoru, ale i když ji probrali, tak jen na hodinku. Pak zase se začaly oční víčka samovolně zavírat.
"Dong!" Dutá rána ji probrala. Hlava ji spadla a narazila na kmen stromu. Zmateně zamrkala, rozhlédla se. Tma.
"Sakra," zaklela.
"Dobré ráno, Andrejko," ozvalo se nad ní. Byl to její trenér. "Víš, chlapi chtěli, abych tě probral. Jenže já chci, abys na zítra měla dost sil, tak sem tě nechal vyspinkat. Čeká tě totiž co?"
"Kurva!"
"Přesně." Ač do tmy neviděla, tušila široký usměv na tváři jejího mučitele. Jenže srát si mohla jen na vlastní hlavu. Vylezla, odevzdala zbraň a šla do postele. Před srubem stáli všichni rekruti, v rukou hrnky či korbele a jakmile ji spatřili, rozezněl se hurónský smích. A když procházela kolem nich, každý ji složil hlubokou poklonu.
"Dobrou noc, Andrejko..."

Ozářená budoucnost

3. ledna 2008 v 23:10 | Muerte |  Příběhy postav - Takeda
Mistr Vixius pozoroval roh, který ležel na jeho stole. Náhodnému pozorovateli by se zdálo, že jeden z Minkorských učenců ztrácí svůj drahocený čas koukáním na býčí rohy. Mistrovi se v hlavě rozeběhlo celé soukolí a propočítávalo, kolik kouzel z vyšších sfér by se z magie z tohoto čerstvého, považte, rohu Býčí tváře dalo seslat a hlavně kolik si za ta kouzla říct žluťásků...
Pan Takeda také počítal žluťásky, seděl totiž na opačné straně stolu a ten roh byl jeho. Dobře... a jeho přátel. Mistrovi bude zjištění obsahu magie ještě chvíli trvat, takže můžu zavspomínat na přátele. Isafell se během cesty někam zatoulala, ale brzo se opět ukázala ve městě a měla velmi dobrou náladu... Asi někde hořelo. Takeda si dovolil malý úsměv. Ten ho zase přešel, když zachytil pohled mistra Vixiuse.
"200 zlatých Rin Shu, ani o měďák víc, pane Takedo"
"Jak jste se mohl přesvědčit, má cenu víc jak 2 tisíc zlatých Rin Shu... Je čerstvý."
"Tolik peněz vám tu za něj nikdo nedá, to dobře víte pane Takedo!"
"Prodám vám ho za 1000 zlatých Rin Shu."
"I to je příliš! Nebudeme se tu handrkovat, jsme přeci čarodějové, i když jste zatím jen student, pane Takedo!" Zaůtočil Vixius na Takedovo bolavé místo.
Pan Takeda si musel přeříkat v duchu magickou uklidňovací mantru a pak pokračoval.
"Ano, jako čarodějové se nemusíme handrkovat a urážet se směšnými nabídkami a já vám ho za 500 prodám. Vím, že víc se za těchto podmínek žádat nedá."
"400" prohodil jen tak ledabile Vixius, aniž by mu vadilo, že smlouvat je pod čarodějnickou důstojnost.
"450"
"425"
"Ujednáno!" řekl šťastně Takeda a Mistr Vixius se otočil k pokladničce a odpočítal sumu. Pan Takeda si ji vzal a jen tak do větru prohlásil "Počítal jsem se třemi sty..."
"Mistr Kon Fu Cze je dobrý učitel a ještě lepší handlíř, jen co je pravda..."
Ač magické zboží prodal pan Takeda pod cenou, byla to asi jediná možnost. Roh rychle ztrácel na síle a jeho cena den ode dne klesala. Místní čarodějové pravda měli slušně hluboké měšce, ale obchody se netočily tak rychle. Možná by koupili dráž, ale pak by neměli měsíc co do úst, dřív než se ukáže nějaký dost movitý zákazník, který by užil jejich speciálních služeb. Pan Takeda se tedy vrátil domů a uložil peníze, pak sálh po brku a zapisoval, co vlastně obchodu předcházelo.
Ale co jsme kvůli němu zažili, i 5000 zlatých Rin Shu by byla malá odměna. Úklady čekají skřítka na každém rohu, přesně jak říká Mistr Kun. Na nás čekali v Erinu a zažili jsme horké chvilky! Sluha Isafellina zesnulého mistra, strašná Býčí tvář, se chtěl pomstít a nakonec Izafell našel a zkusil jí zprovodit ze světa. Naštěstí jsme byli u toho a rozhořel se boj, bohužel to nebylo to jediné, co se rozhořelo. Zájezdní hostinec lehl popelem. Býkčí tvář unikla i se svými nochsledy. Ti vypadali velice zvláštně a díky našim přátelům mezi knězi Soudce a našemu úsilí se je podařilo vypátrat. Museli jsme ale nasadit všechny páky, abychom zjistili kde sídlí. Studium v knihovně Cechu dobrodruhů a Motýlova utahaná křidélka ale nesla svoje ovoce. Přepadový tým Pána Větru obklíčil v noci jejich dům a všechny je zatkl. Přece jen si v tomto městě už nemůžeme pohrávat se zákonem. Rybinu znám už i já, a to jsem cizinec.
Nochsledi prozradili, že Býčí tvář sídlí ve stokách. Tentokrát ne on, ale my byli lovci. A nejen díky loveckým železům naší nové a velmi krásné přítelkyně Andreji, ale také díky Drobkově nezdolnosti a pevné ruce pana Gu jsme nakonec zvítězili. Snad pannu Andreu ještě spatřím! Tajemná žena, ne tak nepřístupná jako Isafell... Budoucnoust ozařuje kromě motýla také žlutý svit 450 Rin Shu a naděje na bližší seznámení. Snad se lidé páří stejně jako skřítci.

Ve jménu božím, chcípněte

1. ledna 2008 v 18:23 | sokol |  Zpětná vazba
Kupodivu se neřešila pravidla, tk se můžete plně zaměřit na hodnocení hraní, vyprávění a obecně příběh. Do nového roku, ve jménu božím, střílejte do mě.