Listopad 2007

1.12.2007

27. listopadu 2007 v 14:19 | Boogie |  Kdy příště?!
Tak hele, ja mam v sobotu nejspis celej den free, takze sem svolnej k nejakym nepristojnostem jako je magic a hlavne warzone a dracak. takze odpo bychom se mohli sejit na bitku figurek a vecer sehrat dalsi dil meho dobrodruzstvi, tak piste... diky...

Mnohá setkání

27. listopadu 2007 v 11:36 | Isafell
Minkor tolik plný života, tolik žáru a tepla, až má vůle ztrácí kontrolu. Potácela jsem se městem a čekala. Nakonec dorazili, i když v překvapivě menším počtu. Efendi prý zemřel, taktéž Mamo i Ti. Viconia se ztratila a to mě mrzí, měla v sobě oheň, jaký u obyčejných lidí obvyklý není. Jen Roupa s trpaslíkem se tedy stali mými společníky na další pouť. Vím, že bude plná poznání. Pochybovat nemusím, on mi to prozradil.
Ihned první momenty začaly strastiplnou cestu. Svědci jsme se stali při násilnosti v skřítkově domě. Nehořeli však dobře, tito bídáci mi nedali žádnou novou moudrost. Skřítek však nabídku a peníze nám u večeře dal a my si vše stále promýšlíme. Mnohem zajímavější bylo potkání Urgy, hory svalů a dobře skrývané moudrosti. Kroll, jak svou rasu nazývá má stejně pozoruhodný život za sebou jako já. Druhým novým příchozím jest podivín jménem Takeda Ooka smýšlející o sobě jako skřítek, však v lidském těle. Prý tak vychován ve Zlatém lese, spíš možná velký náraz do hlavy jej potkal. Jedno ale upřít mu nelze. Magii, byť velmi upravenou, ochočenou a čistou k matení lidí používá. Jest mi nejbližším druhem, ale zároveň největším sokem. Pálit musím jen já!!
Takeda jest ten, který nás v minulých aldenech stál nejvíce času. Nejdříve najmuti jsme byli na jeho uhasnutí, ale po vyjevené pravdě shořeli jeho rivalové. Černý strom, plný žášti, zloby a temnoty, kde přebýval Řezbář zaplán úchvatným novým ohněm, plným stejných citů a síly. Já v paměti jej mám a musím nadále studovat. Nakonec jej ovládnu a šířit budu.

Jakási houba byla naším dalším cílem. Takedova nutnost získávat poznatky od mistra-živé bytosti a má potřeba jeho výuce skřítčího jazyka, mě přiměla cestovat s ním na jih do lesa dryád. Zde oheň nesmí plát a to rozhořčení jen vyvolává. Stejně tak skutečnost překročit řeku a být mokrá! Zde díky Takedovi, poprvé jsem povolila k jeho kouzlu a pocítila nižádný oheň v jeho umění. To jest dobře...pro něj. Mílový proud nutné bylo překročit za zloději námi získané houby a opět skřítčí vesnice byla nakonec cílem druhé výpravy. Mág a dva sedláci se nemohou nikdy rovnat - mě, mému ohni, společníkům. Padli a my se konečně vracíme. Skřítčí mág zaplál podobně temným ohněm a nyní se obzory rozšířily. Planu touhou po odpovědích.

Kdysi dávno...

27. listopadu 2007 v 10:44 | Boogie
Překročil jsem mariňáka. Nebo spíš hnijící zbytky masa, které z něj zbyly. Příslušnost k nám odhaluje pouze rostlinstvem prorostlý krunýř. Odtrhl jsem pohled od barevného obličeje a přivřenými víčky zkontroloval zelenou šeď džungle. Nikde se nic nehnulo. Ani list se v tom dusném oparu nezakýval.
"Čtyřka v pořádku" ohlásil jsem svému veliteli mikrovysílačkou přidělanou na helmě. Takto se po mně ohlásilo dalších šest mužů. S naším velitelem nás je jedenáct. Průzkumný oddíl vysazený v hloubi džungle Venuše, aby monitoroval pohyb Bauhauských obrněných sil a hledal cesty pro jejich vyhlášenou těžkou techniku.
Kousek ode mne se něco šustlo. Sevřel jsem pevně svou útočnou pušku a namířil tím směrem.
"Čtyřka. Pohyb na dvou hodinách. Patnáct až dvacet metrů."
Pomalu jsem překročil kořen a opřel se o strom. Pohledem napravo a nalevo jsem se ujistil, že mám jištění a opatrně jsem vykročil. Na dvanáct metrů bylo vzdálené křoví, kde se před chviličkou moc zahýbaly větve. Možná už na mě míří lauf a v ní se pro mě skrývá titanová kulka.
Jenže nemám čas zabývat se myšlenkami na zběhnutí. Už jen devět metrů. A něco tady začalo smrdět. Cestou jsem se ještě kryl dvěma stromy a pak už jen stačilo obejít toto Křoví (Dva metry na výšku a čtyři na šířku).
Do obličeje mi zafoukal vítr a okamžitě mi do nosu udeřil strašlivý puch. A pak vykoukla ohavná, napůl shnilá tvář s bezzubým šklebem prolezlým malými bílými červy. Málem jsem začal zvracet. Ale zrezlé metrové ostří houpající se tomu v rukou mě probralo k životu. Ustoupil jsem o krok, zalapal po dechu a zmáčkl spoušť.
Dávka kulek rozcákala červíky daleko kolem a přispěla dalšímu ksichtu, který se objevil za nyní už bezhlavém cosi, co kdysi bylo člověkem.
"Nemrtvý. Je tu Legie. Ústup." a sám jsem pod krátkými dávkami své i ostatních zbraní ustupoval do odletové zóny.
Nijak moc se na nás nehrnuli. Asi byli stejně překvapený jako my.
Na palouk, kde nás měl vyzvednout vrtulník, jsme se dostali bez potíží. Dřepli jsme do půlkruhu skrytí za stromy a čekali na útok a odvoz.
Odvoz tu byl dřív.
Vrtulník rychle dosedl na zem, zatímco ho druhý jistil ze shora. Naskákali jsme do kabiny podle čísel. Velitel se vyhoupl jako poslední.
Jeho mozek mi stříkl do oka vedle v plechu se objevila dva centimetry velká díra.
Tak lehký to asi nebude.
Zaslechl jsem svist a výbuch. Následná tlaková vlna s námi trochu zacvičila. Druhý vrtulník jim dolu poslal dlouhý štíhlý dáreček. Naklonil jsem se z okna. Kus džungle chyběl, další hořel, ale tam kde byl klid jsem zpozoroval pohyb. Zprvu jsem si myslel, že mě šálí zrak, ale pak jsem tu rudou kůži zahlídl znovu.
Razid.
Zdálo se mi, jako by se zasmál, ale pak už jen jeho Nazgaroth zamířil na palivovou nádrž. Ani vykřiknout jsem nestihl.
Druhý vrtulník šel dolů za žádná celá šedesát osm vteřiny.

Meng Ro zařval

18. listopadu 2007 v 12:21 | Muerte |  Zpětná vazba
Tak to do mě perte! Zkusil sem přidat nějaká ta pravidla, sice sme na to neměli knížku, ale nějaká změna snad byla, takže ji okomentujte.

Snad uz je dame, ne? ZMENA

7. listopadu 2007 v 16:31 Kdy příště?!
Ten borec co nadava panu Gu do sedivejch zmetku si zaslouzi umrit. Kdy se sejdem, abysme to dokoncili? Co tahle sobota 17.11. vecer, kolem 7 hodiny vecerni? S tim ze predtim bysme prubli tu Warzonu. Rekneme od 4? Stihne se to odehrat, Svobe?

Hráči vs. Postavy

4. listopadu 2007 v 20:38 Zpětná vazba
Zdravím a pozdravuji, vy šmejdi :) (Dostávám pokutu jednoho kreditu za porušení morálního kodexu)

Tutu sobotu, když jsme se sešli v hojném počtu třech lidí, jsme opět na konci sezení vedli diskuzi. Byla plná argumentů, vášní a emocí.
Začal sem ji já. Nějak sem vyhrkl, že hráč nesmí (neměl by) použivát informace, vědomosti či nápady, které napadnou jeho, ale na které jeho postava nemá nárok.
Příklad: Urga, můj severský kroll, který zatím nepobral mnoho inteligence a vůbec vědomostí o Asterionu a světě jako takovém, by se s družinou dostal k hádance, na jejímž rozluštění by spočívala budoucnost celé družiny. Hráči, kteří hrají "inteligentní" postavy, by hádanku nerozluštili, ale mě "jako hráče" by napadlo řešení. Řešení (např. slovo, které Urga v životě ani neslyšel), na které by Urga neměl nárok. Můžu to jako hráč použít?
Můj názor: ne! Prostě dle mého by to tak být nemělo, i kdyby tím hra skončila po pěti minutách nebo by celá družina zařvala. Já, hráč, můžu mít řešení, ale když ta postava netuší, nemůžu s tím prostě nic dělat. V klubovně by to asi vypadalo tak, že bych jen seděl a blbě čuměl a nechápal, jakto že vy a vaše iq postavy jsou tak natvrdlý, ve hře by se Urga buď usilovně snažil o něco nového-přemýšlení-nebo by prostě jen čuměl a nechápal. Ano, ty postavy to zabije či poškodí a vy jako hráči mě nemusíte mít pět minut rádi, ale takhle by to mělo být. Je to jen hra a my už nejsme děcka, aby jsme už přístě kvůli tomu nepřišli.
Pokud by to ale takto bylo hráno, byl by to nejen nelidský úkol pro hráče, jejich hraní charakteru, znalosti pozadí (ne prdele) a zázemí postavy, ale i obrovské břemeno pro pj, který by každým vymýšlením dračáku musel přemýšlet nad každým úkolem, hádankou, protivníky. To proto, aby měly postavy vůbec šanci dračák dokončit.
Jiný úhled pohledu je naše hraní. Myslím, že uznáte, že nám všem vyhovuje naše družina a to že hrajeme i přes náš pokročilý věk. Kdyby nás to nebavilo, tak jsme s tím dávno sekli. Proto i byla svým způsobem ta sobotní hodiná rozmluva zbytečná. Hrajeme jak hrajeme a baví nás to. To je hlavní. Zábava. Ale už nejsme malí, už umíme o hraní trochu přemýšlet. Takže bych apeloval na vás všechny, aby až se dostanete do situace, že vy to víte, vy ten nápad máte, ale dropek, roupa či takeda to prostě netuší, neznají nebo tam nejsou a ten nápad druhým nemohou sdělit, tak se prvně zamyslete (drobku, stačí pár vteřin :)) a pak až mluvte. Sice můžete družinu zachránit, ale můžete tím hře moc uškodit. Jak pj, kterému možná narušíte příběh, tak ostatním hráčům, kterým důvěra rozlousknout oříšek byla dána.
Závěr, shrnutí:
1* Hrajte dál tak jak hrajete, není to špatný, jen někdy přemýšlejme.
2* Vědomosti hráčů můžou zkazit hru dvěma způsoby: hráč to neřekne, ostatní zemřou a všichni jsou na něj naštvaní, hráč to řekne, postavy to zachrání, ale někoho to může mrzet-nebylo to fér a správné.
3* Domyslet následky: tolerance proříznutých úst hráče, když to nějak zvlášť či nijak neovlivní hru, ale tvrdě postihovat role-playing kecálka, který nedal svému výroku potřebných deset vteřin na rozmyšlenou.
Boogie

Rano na lodi

3. listopadu 2007 v 14:34 | "sedivy zmetek"
Je rano, Gu jiz netrpelive ceka az se prvni paprsky slunce dotknou zeme, tedy spis paluby na ktere sedi
se zkrizenyma nohama a pripravuje svuj ranni zhong caje. Jeho myslenky se ubiraji k udalostem nekolika
poslednich dnu. K tajemnemu panu Li ktery mu zemrel pred ocima bez jeho pricineni. Jaka to nahoda nas
k sobe privedla, pouze jsem ho pozadal o par rad na cesty do lesa padlych stinu a vyklubal se z nej prisluhovac
nejake mocne a nezname bytosti. Budiz mu Lamiusuv soud milostiv. Nechtel jsem ho zabit ale pouze vyzvedet
proc me spehuje a dopadlo to jeho odchodem z tohoto sveta, prapodivne okolnosti. Kdo muze mit zajem o nas ukol,
o magickou houbu kterou ma pan Takeda prinest svemu uciteli? Co je to za podivne misto to Tun-če kam putujeme?
Nebudou se na nas Salove hnevat kdyz budeme zbirat houby v lese, ne kvuli nasemu preziti ale kvuli nejakym pokusum
mistra pana Takedy? Budu se jich muset pokusit zeptat nez neco takoveho provedeme. Pan Takeda jiste bude
se mnou souhlasit, je to sice vzezrenim clovek ale je na nem znat dobra vychova zlateho lesa a jeho ucte k prirode.

Tolik nevyresenych otazek..kez by tak ted tady byl muj mistr..urcite by poradil..i kdyz uz ho slysim
jak mi rika "Lepsi nez nekomu davat ryby je naucit ho ryby chytat" musim si poradit sam s prateli...