Květen 2007

Zprávy ze světa

31. května 2007 v 13:50 | Muerte |  Organizace
Vočouhl sem zase po čase stránky Asterionu a vyhlásili soutěž o nejlepší povídku z prostředí asterionského podsvětí. To je podle mě výzva pro Slávu, Víťu a Lukáše. Jejich postavy sou v podsvětí doma a pokud byste se dostali do knížky povídek, jistě zmíníte i náš blog a jistého Picu, který Vás dokopal k tomu něco napsat:-))

Jak žáby na pívo

27. května 2007 v 19:38 | Muerte |  Organizace
Za tento článek vděčíte Páje, která mě vytočila, když sem jí nadálku instaloval diablo... Takže fakt, že se další drd nekonalo nepadl do zrovna klidných vod, ale do rozbouřeného oceánu plného 10 metrových vln. Ale hlavně za něj vděčíte SOBĚ! Jak řekl klasik: "No tak to já budu rovnou srát atomový hřiby."

Ze začátku vypadá všechno růžově, všichni jako na povel kejvaj, že jó a že přídou a že to neni vůbec žádnej problém. A potom, asi tak hodinu před akcí, kdy už má gamemaster připraven příběh pro DANÝ POČET lidí se ukáže, že ten má neodkladnou schůzku, o které samozřejmě vůbec nevěděl, nebo že rodina jede kamsi a není vyhnutí a musím jet taky.

To sou sice krásný výmluvy, ale furt jen plitký výmluvy nebo smutná ukázka toho, jaké máte organizační schopnosti. Proč o vašem dračáku neví rodina? Nebo ti, kdo s vámi mají tu neodkladnou schůzku, kterou nejde odmítnout?

Pak by přece bylo všem zainteresovaným jasné, že ten večer na vaší přítomnosti záleží dalším 6 lidem, kteří si také vyšetřili čas, který mohli trávit jinak. A také by věděli, že to je jen jeden večer jednou za 14 dní.

Takhle paradoxně mám podle milenky a podle matky dračák každý týden (a obě mě to dávají sežrat) a přitom sem si poslední 3 týdny nezahrál ani JEDNOU!!!

Takže, abych se vrátil k původní myšlence, seru atomový hřiby vzteky! Ale ve své nekonečné moudrosti Vám dávám radu:

Pokud na konání dalšího dračího doupěte kývnete, pak to přidejte do svého kalendáře (abyste na akci sami nezapoměli) a pak to také oznamte svým nejbližším asi takto: V pátek mám drd, tak po mě nechtěj abych sekal zahradu/jel za babičkou/jezdil s tebou po nákupech/zařizoval vám smlouvu, ale všechno tohle můžu udělat v tu a tu dobu tedy jestli ti/Vám to drahá/ drahá matičko/ pane generální hodí). Protože i když se omluvíte, tak hodinu před začátkem je to stejně nahovno, jako byste mlčeli jako ryba.

Dokonce vám dám i druhou radu: Pokud vám do toho něco vleze, tak to řekněte. Není nic horšího než neinformovaný gamemaster! Však oni už to beze mě kluci nějak odehrajou je ta nejstupidnější myšlenka, jaká vás může napadnout. Co když gamemaster počítá právě s vaší postavou?

Je smutný, že úspěšnýmu finančnímu poradci, kontrolorovi kvality, co lítá všude po světě, budoucímu managerovi a plynaři to musí řikat nedostudovanej učitel.

Tady máte odkaz na príma počítačovej kalendář, odkaz na lepší mozek sem nikde nenašel:

Gamecon

27. května 2007 v 13:26 | Muerte |  Organizace
Hele, lidi nepojedem na gamecon? Ja tam nikdy nebyl. Nevim jestli to s necim koliduje, tak napiste.

Dobromil a koťátko

16. května 2007 v 23:32
"Zloděééj, zloděéééj,chyťte hóó!" křičel malý tlouštík v koženém kabátku zdobeném bílou kožešinkou. Celý rudý poskakoval na místě a ukazoval směrem, kde Zlatá ulice ústila na Koňský trh. Lidé se zastavovali a ohlíželi se směrem, kterým kupec ukazoval. Jen ti nejbystřejší spatřili kluka, snad desetiletého, jak se hbitě prodírá davem.
Taštička z jelenice Dobromila doslova pálila v ruce. Celé tělo ho brnělo napětím a adrenalinem. Vyhnul se vozíku naloženému zeleninou a hbitě se protáhl pod napřaženou rukou jeho majitele. Konečně vyběhl ze Zlaté ulice a ocitl se na prostorném Koňském trhu. Aniž se zastavoval se rozhlédl. Z Mokré ulice po jeho pravé ruce vyběhli dva strážní a hned se dali jeho směrem. Nebylo jiné možnosti, než se pustit Širokou ulicí dolů k přístavu. Strážní byli dobrých třicet metrů za ním, ale jejich dlouhé nohy zkracovali náskok velmi rychle. Když Dobromil doběhl asi do poloviny délky Široké ulice spatřil další hlídku přicházející volným krokem z jejího druhého konce. Starý Drozd má pravdu - strážných je v tomhle městě jako blech v kožichu. Dobromil rychle změnil směr a bez rozmyšlení vběhl do nejbližších dveří. Kdyby to uměl, přečetl by si vývěsní štít nad domem : "U tří koťátek".
Teprve když proběhl dveřmi se Dobromil zarazil. Ocitl se v malé hale, krb byl vyhaslý, viděl čalouněnou pohovku rudé barvy, několik křesel a taburetků. Jediným oknem sem dopadalo světlo zbarvené závěsem do červena. Ve vzduchu se vznášela výrazná květinová vůně ženského parfému. Dobromil si všiml schodiště vedoucí do patra k několika dveřím. Starý Drozd mu vždycky vtloukal do hlavy: "nikdy neutíkej nahoru, budeš pak muset zase dolů a to někdy dost bolí" Proto Dobromil přeskočil pohovku a vrazil do jediných dvěří za ní. Proběhl jimi, překvapeně do něčeho měkkého narazil a spadl. Něco ho chytilo za límec a zatřáslo s ním. Mrskl sebou a když zvedl hlavu zjistil, že ho drží žena, oblečená do velmi výstředních šatů z velkého množství červené látky. Měla dlouhé černé vlasy, výrazné malování na obličeji a rtech a vážila alespoň pětkrát víc než on. Byla překvapená stejně jako Dobromil, který se nemohl stále vysvobodit z jejího sevření.
"Co to je?", zeptala se poněkud hloupě žena. Dobromil nasadil plačtivý výraz a zakvílel:"Já nechci zpátky, já chci za maminkou, pomozte mi paní prosíím". Riskujíc svůj život zabořil obličej do poprsí té ženy, křečovitě ji objal a začal plakat. Žena se konečně zvedla, Dobromil byl stále zavěšený na jejím hrudníku. Uslyšel prásknout dveře v hale a dusot vojenských bot. "Schovej se chlapče sem", řekla žena a přizvedla svou obrovskou sukni. Nedbaje nebezpečí se Dobromil přitiskl k jejím nohám a obalila ho závěj bílého hedvábí několika spodniček. Jakoby z dálky slyšel ženin hlas:"Běžel tudy, vzadu sou dveře do dvorků, nemůže bejt daleko". Strážní se zřejmě ani nezastavili a utíkali dál. Žena ještě chvíli nehnutě stála a pak zvedla sukně. Právě včas - smrtelná kombinace snad tuny hedvábí a silného parfému Dobromila téměř udusila. "Kdepak máš maminku chlapečku", zeptala se žena pomalu se probírajícího Dobromila a mile se na něho usmála. Dobromil popotáhl hlasitě nosem a zakňoural:"Ztratila se mi, když zabili tatínka, mamííí". Žena vytáhla velký kapesník a utřela Dobromilovi slzy, které z posledních sil vymáčkl. "Chudáčku, takové neštěstí", řekla. "Počkej tady, Mici ti donese trochu mléka", pohladila ho po vlasech a odběhla dál do chodby. Dobromil počkal, až zmizí ve dveřích a rychle vběhl zpátky do haly. Jelenicovou taštičku už měl bezpečně pod kazajkou, pomalu otevřel dveře a klidným krokem se vmísil do davu lidí na Široké ulici. Začal si pískat "Lodníkovo potěšení", usmál se na dva strážné procházejíc právě kolem a vyběhl směrem k přístavu. Starý Drozd bude mít radost.

Dejá vu

14. května 2007 v 10:08 | sokol |  Kdy příště?!
Zda umřete nebo ne se dozvíte tuto sobotu 19. května od 18:00 v klubu.

Efendi v moři písku II

10. května 2007 v 20:45 | Muerte
Oáza Al-Džihr bylo místo v Núnmeji, kde se scházeli obchodníci z celé pouště. Platil tu odjakživa obchodní mír. Ať se krevní msta vznášela nad pouští jak chtěla a i když se písek barvil krví do ruda, tak tady seděli moudří starci pod fíkovníky, kouřili dýmku a pili kávu. Vyprávěli si příběhy a čas plynul.

Tihle muži mohli lelkovat pod palmami na tlustých kobercích a popíjet kávu ze stříbrných šálků, protože to byli obchodníci. Pot a smrad velbloudích karavan se jich jakoby netýkal, oni byli víš. I když všechno to se dělo právě kvůli nim.

Ti muži nebyli zlí, jen už dlouho nemuseli zažít špínu cest a káva přece chutná tak dobře...

Efendimu bylo asi 14 let a staral se o velbloudy. Efendi se musel naučit o karavaně všechno a trus velbloudů, který musel zbírat a karavana někdy jedno jsou.

Otcova karavana byla na cestě k moři. Cesta to nebyla lehká nikdy, ale tentokrát to mělo být daleko horší. Sousední kmeny byly ve válce a během války potřeboval každý zboží na zbraně a jídlo a muže. A karavany byly příliš lákavé sousto. Efendiho otec se tedy rozhodl vyslat syna do bezpečí oázy Al-Džihr, aby se mu nic nestalo a kdyby jemu někdo ublížil tak, aby existoval někdo, kdo by ho pomstil.
A tak efendi potkal muže s kávou na tlustých kobercích v oáze Al-Džihr. Byl mladý a tak nejprve zbíral trus. Po několika dnech se dostal k vykládce nákladu a po dalších pár dnech ho zaměstnal majitel karavanseraje jako pikolíka. Nosil kávu ve stříbrných koflících mužům, co seděli pod fíkovými palmami a poslouchal jejich příběhy.
Příběhy o dálkách, o moři, o ptácích, lodích a plachtách, soli co pálí do očí a pak samozřejmě o pohádkovém bohatství zemí na jihu. Koření, látky a artefakty. Muži s kávou ve stříbrných koflících si většinou z efendiho utahovali a říkali mu hnojník, nebo smraďoch nebo velbloudí nochsled. Co byl on proti nim?

A tehdy se efendi rozhodl, že jednou se sem vrátí a usedne vede nich jako rovný s rovným, dá si kávu ve stříbrném koflíku a bude ten nejváženější obchodník ze všech. Den zadostiučinění viděl sice přesně, ale taky ve velké dálce. Ten den však přišel mnohem dříve. Dalšího dne totiž přijela karavana efendiho otce a velitel karavany, chalífa, usedl mezi muže, co popíjely kávu jako rovný s rovnými a zavolal svého syna.

Obchodníci se velice podivili, když zjistili, kdo jim to nosil kávu a koho poznali jako zběrače trusu. A tak se zeptali chalífy, jakto že jeho syn zbírá trus. A on jim odvětil: "Už jste tu v oáze moc dlouho, věděli byste totiž, že když je karavana na cestě, tak i chalífův syn zbírá trus, aby se v noci zahřál."

Zadostiučinění sice přišlo, ale sen v efendiho hlavě zůstal...

Chování postav I.

9. května 2007 v 17:19 | sokol |  Zpětná vazba
Píši tento článek jako reakci na (nejen) minulé sezení. Ano, považujte to klidně za zaujatost, ale časem se to beztak stane každému.
Jde o chování postav (nebo hráčů skrze postavy) k ženským charakterům a možná i obecně. Různé výstřelky, narážky a dvojsmysly směrem k Viconii a Isafell minulé sezení dosáhly skoro kritického stupně. Chápu, že některé postavy jsou burany schválně a tudíž výše zminované poznámky k hraní postavy patří, ale připadá mi, že většinou padají už nikoliv z role-playingu, ale pro pobavení publika, hráčstva a ne postav. DrD má bavit, to vím sám dobře, ale má to mít meze. Když tedy mé "ženy" obojíkrát zareagovaly na posměch dle charakteru, vznikl problém. Postavy nezaujaté (Pica, Sláva, Svob) se bud smály a stály mimo (Viconia) či bránili spolubojovníka (Isafell). Dle mého vůbec nereagovali jako postavy dle jejich vztahu k ženám. Obě urážky byly opravdu kruté a nikdo se jich nezastal. Naopak při pomstě se každý hned zastal hříšníků. Mluvte si klidně o diskriminaci a podobně, ale já z toho mám divný pocit.
Takže, co jsem vyvodil, v bodech:
1) Stírá se hranice humoru postava-hráč. Hráči se posmívají postavám, dělají si z nich srandu, protože ví, že jim nemůžou ublížit. Bavíme se, jako vždy, na účet jiných, ale během sezení se tak vytrácí důstojnost a atmosféra hraní postavy i příběhu.
2) Není vyřešen vztah a morální chování postav ohledně muž-žena.
3) Slovní potyčka postav nechá každého v klidu, ba i rozesměje. Bitka nikoliv.
4) Pokud je potřeba na slušné chování k ženám společenská etiketa, tak to je pak potřeba na všechno.

Každopádně budu rád, když toto psaní vyvolá debatku.

Efendi VI

8. května 2007 v 21:48 | Muerte
Kdyby tak stařešinové mohli znát přísloví bezvěrců z bláta do louže... Tak bych se třeba mohl zařídit podle jejich moudré rady a nesedět teď zde v podzemí Barbarských ostrovů v rukou jakéhosi šíleného čaroděje, místo klidného posezení v nějaké Erinské cele.

Přesvědčil jsem ostaní, aby se konečně přestali hašteřit mezi sebou a soustředili se na jediné: Jak se odtud včas dostat. Ano kromě stěn kobky, šílencových minotauřích nochsledů, jeho zrádné žákyně nám navíc osud přistrčil ještě tu podmínku, že do 2 dnů musíme dosíci pláže, by nás plaveňané vyzvedli.

To je cena kterou platíme za pobyt na jejich území. Původně jsme tu měli najít garen, ale místo něj jsme zatím našli jen bolest, hlad, žízeň a horko lávových proudů. Uvidíme, nestrácím naději, že snad budu pít nektar vítěztví z garenového poháru. Víc napsat nestihnu, Mamo už se najedl, Drobek po skolení jednoho Minotaura už si taky odpočinul a i Viconie reptá méňe než obvykle.

Můj nový núnmejský přítel mě tu drží při smyslech. Patří k řádu zabijáků a osud ho zanesl z naší domoviny až sem. Třeba budu žít dost dlouho, abych našel pro svého přítele nějakou tu práci.

Při té myšlence jsem si dovolil malý úsměv a pohlédl na dalšího člena naší improvizované družinky, lháře, zlodějíčka a karbaníka Dobromila. Budťo to bude dobrý trénink pro núnmejskou dýku nebo se mě podaří nasměrovat jeho nesporný talent k něčemu užitečnému.

Tolik k plánům, spousta kobek a snad i východ nás teprve čeká. A jen osud ví, kde leží.

Barbarské ostrovy

6. května 2007 v 9:25 | Muerte |  Reálie
Na celnici:

"Něco k proclení?"
"Jo, radu: Nejezděte na Barbarský ostrovy!"

Ráj a myšlenky

4. května 2007 v 12:28 | Svob
Zavřít oči a představovat si..slunce zapadat za horizont..odrážet v mořské hladina..vlna šplouchat o skála..k tomu vonět čerstvý kokos..v dáli slyšet zpěv a buben..být to RÁJ! Mamo stát a vidět to..přemýšlet o té dáli v horizontu..proč tam žít tak špatní lidé..jiní lidé? Slyšet kroky..otočit se..přicházet jeho otec Nur..v ruce mít dva kokosové misky..s koko-ohňovou voda. Říkat..Mamo už opět přemýšlet o těch v dáli..které přijet na náš ostrovy? Mamo říct ano. Nur se na Mamo podívat..vážný pohled..jít slavit Mamo..být to tvá oslava..špatné myšlenky nechat po východu slunce..dát mu miska do ruky..připít na jeho štěstí. Mamo vypít..až do dno..pookřát a jít s Nur zpět do Manaui..nej veliká vesnice na ostrova....

Finty bojovnické

4. května 2007 v 11:21 | sokol |  Pravidla
Hned na počátku chci říci, že tento spis není v žádném případě konečný a bude se pravidelně doplnovat. Proto jej prosím stále sledujte. Zaměřím se primárně na zbraně, které v současnosti používají naši bojovníci a rozšiřovat se budou o další až tehdy, kdy i vy změníte zbraně. Jinak to považuji za zbytečné plýtvání. Budu rád, když i vy přispějejte do mlýna, ale prosím vás o dřívější konzultaci se mnou před samotnou publikací.
Kdo nemá zájem o finty, může začít přemýšlet o kouzlech mágů či zázracích kněží, umění hraničářů. Na vše jednou dojde. Jen toho zloděje ještě nevím.

Obecné
Kružný hod (jednoruční sečné zbraně)
Bojovník vrhne svou zbran točitým pohybem doufaje, že trefí soupeře. Nabraná rychlost zbraně dokáže zasáhnout netypicky, tvrdě a proto mnohem ničivěji.
Předpoklady: Dovednost se zbraní 3, vzdálenost cíle min. 3 metry
Převaha: -
Odkrytí: jakkékoliv úspěšné ÚČ
Postižení: -
Po ÚČ se hází na zásah dle 1k6 - meče a dýky (zásah 1-5), šavle (1-4), sekyry (1-3), v případě neúspěchu i tak zásah za 2T. Při úspěchu zranění Sil+2k6+B (meče a dýky), 2+Sil+2k6+B (šavle) a 4+Sil+2k6+B (sekyry).

Vykloubení ramene (tupé zbraně)
Předpoklady: žádný postih k potřebné síle
Převaha: 2
Odkrytí: 6
Postižení: Dislokace ramene
Rána vedená shora na rameno vedoucí k znehybnění ruky a tudíž i k její nepoužitelnosti.
ZZ je stejné jako při normálním útoku na končetinu, ale s postižením cíle. Chce-li postižená postava ruku používat hraje se na postih Vol+2k6+~5, 10, 15~nepoužitelná, s postihem -2 ke všem aktivitám s ní, použitelná bez postihu.

Sekery
Bodnutí sekerou
Možnost nabrat protivníka sekerou a případně jej povalit.
Předpoklady: -
Převaha: -
Odkrytí: jakkékoliv úspěšné ÚČ
Útok způsobí 1k6T zranění
možnost upadnutí cíle Obr+2k6+ ~ právě hozené ÚČ ~ upadl/neupadl

Odzbrojení sekerou
Záhyby sekery zajišťují mnohé možnosti na doslova odpáčení zbraně z protivníkovy ruky.
Předpoklady:


Řád ohně

2. května 2007 v 12:21 | Isafell |  Příběhy postav - Isafell
To on dává i život, jinak bych nemohla být počata.
Žárlí a spaluje skrz mne vše, co by mi mohlo být dražší více než-li on sám, jako mé rodiče.
Rozporem je a rozpor vyvolává.
Však smysl zná, ač jako chaos působí.
Nezná soucit, ni spravedlnost. Však účel zná a ničeho zdůvodnit nemusí.
Skromnost neexistuje, bud vše hned, nebo raděj zemřít.
Vede mé kroky a já musím poslechnout, protože jen on ví, kam kráčím.
Nezná hranice, nic nesmí být konečné - ni jeho síla, ni mé vědění.
Vůli nejsilnější má a u mne skrz bolest ji tvoří, jelikož ví, že selhání vždy horší bude.
Odvěký boj on vede proti svému nepříteli a já jest jedním z jeho nástrojů.
Nestrpí býti sluhou, vyčkává a hledá vhodnou chvíli k úniku. Stejně jako já z jeho moci.
Chce vládnout, nejvíce těm, kdo jej zotročili. I on bude jednou mým! Stanu se jeho součástí.

Odložení

2. května 2007 v 7:48 | Muerte |  Kdy příště?!
Minule jsme se nedočkali Slávy a tak nás bylo podkritické množství. Snad to vyjde tuto sobotu 5.5. Tradičně od 6. Mástruje stále Sokol. Bude to nějaká klasika a protože na tom maká už dva tejdny místo jednoho tak by to mělo bejt goood. To je jen připomínka, všichni víte, že tenhle dračák je. See ya there.