Kirbegova holka

1. prosince 2018 v 12:12 | sokol |  Dobrodružství
Doplahočili se do Mde'gawy. Unavení, zranění, zklamaní. Wulf, který ve vesnici zůstal kvůli silným žaludečním trablím se ani příliš neptal a uštěpačné poznámky o své nepostradatelnosti si raději nechal pro sebe. Byl ovšem rád, že s sebou přinesli Viconii. Ta ležela na provizorním lehátku a stále v bezvědomí. Krev jí tekla po tváři z rány na hlavě, kterou jí v sebeobraně způsobil Orazio.
Bílý čaroděj byl také jediným z družiny, kdo elfům ještě ten večer popsal, co se zhruba stalo. Z jeho slov všichni cítili pocity viny a neúspěchu. Když své vyprávění dokončil, všichni tiše mlčeli. Po chvíli se zvednula stařešina Mde'gawy a dala s vlídným slovem ruku na Oraziovo rameno.
"Nemáš pravdu, čaroději. Selhání vypadá jinak," prohlásila tak, aby ji všichni slyšeli, "i já jsem na chvíli uvěřila pocitu, že můžete zvítězit, porazit velké zlo, které ohrožuje nejen tento les, ale celou zemi. Nyní však vím, že to nebylo možné. Jsme všichni jen figurkami na poli velkých hráčů. Ale obstáli jste se ctí. Ba naopak. Vzepřeli jste se."
Orazio pomalu zvednul hlavu a podíval se nejdříve na stařešinu a pak na kruh elfů a lidí kolem ohně. Pokyvovali hlavami. "Já vám nerozumím," prohlásil nakonec.
"Je to jednoduché. Daaron svůj vliv rozšiřoval za hranice Zurku, získával stoupence, stával se nebezpečným. Ale pár dní uplynulo, co k nám promluvily stromy. Jeho vliv ustal. Zakrněl. Netušili jsme doposud proč a ty jsi nám dal odpověď."
Oraziovi se vrátila barva do tváří a narovnal ramena. Uslyšel první dobrou zprávu za celý alden.
Stařešina pokračovala: "Poslala jsem zvědy. Došli do Zurku a odhalili nečekanou věc. Zurk je stále zlým místem, nepřístupným pro všechny živé bytosti, ale Daaron s městem splynul. Museli jste jej natolik vystrašit, že raději svou existenci zde spojil navěky s jedním místem a obětoval vše ostatní. Je sice stále tu, ale můžeme se mu vyhnout."
"Ale co Kirbeg? Co bude s ním?" Oraziovi se špatná nálada vracela.
Elfka sundala ruku z jeho ramene a pravila: "To netuším."

Viconia otevřela oči. Bolela jí hlava, neviděla na jedno oko a nemohla pohnout pravou rukou. Všimla si, že leží v nějaké chatrči, skromně zřízeném příbytku s několika kusy vybavení. Na stěně uviděla pověšený Kurátor a násilně přetrhnutý náhrdelník, který měla měsíce na krku. Trpce se usmála.
"Ten náhrdelník sundal Wulf předevčírem. Měli jsme to udělat už dávno." Unavený hlas po její levici patřil Oraziovi.
"Věděla jsem, že tu někde budeš," odpověděla Viconia potichu, aby nedala najevo nával emocí, který ji naplnil.
"Jsi v pořádku?" Oraziovi se chvěl hlas.
"Zažila jsem horší stavy, Orazio."
"Víš, jak to myslím." Bílý čaroděj mluvil pevněji.
Viconia si dala s odpovědí na čas. "Ten náhrdelník. Měla bych být už v pořádku."
"Ale proč jsi nám o něm neřekla hned?"
"Protože jsem jej brala jen za drahou cetku, kterou mi dal Kirbeg z lásky, proto!" Z původního návalu emocí zůstal jen vztek.
Orazio ztuhl. Dvakrát otevřel pusu, ale nikdy nic neřekl.
Viconia pokračovala: "Když mne unesli a Kirbeg zachránil, viděla jsem jeho sídlo, jeho moc a ambice. Netušila jsem, proč tak otevřeně se mnou mluví a svěřuje se mi. A jednoho dne jsem to poznala. V hloubi ostrova má kobku, jinak to nazvat nemůžu. Místo, kde po tisíciletí uchovává tělo své milované v naději, že se mu podaří ji zachránit. A ona vypadá naprosto stejně jako já."
Bílý čaroděj se zmohl jen na syknutí.
"No a pak jsem pochopila. Dal mi tento náhrdelník a prozradil, že musí být proroctvím existence má, vaše i vše, co se kolem Gultury díky nám děje. Že to bude naděje na záchranu jeho milované a osvobození z područí Démona."
"Tak proč jsi nám to neřekla už tehdy v Albireu?!"
"Protože jsem nemohla, ty hlupáčku. Musel to mít na svědomí náhrdelník a taky fakt, že Kirbeg je jednou z nejmocnějších bytostí na světě a diplomacie není zrovna jeho kvalita. Že mne ovládl a vás vlákal do svého plánu bez jakékoliv přípravy ukazuje na velké zooufalství. Neúspěch z Gultury se na něm musel podepsat. Prostě vždy dosáhne čeho chce a nikoho se neprosí. Jenže ve vašem případě jeho plán selhal."
Orazio znejistěl. "Vašem? Proč nemluvíš i o sobě?"
"Víš, blázínku, myslím si, že i přes vše, co nám provedl, jak s námi zacházel a jak dopadl, má moje sympatie. A pomoci mu... Ta představa mne hřeje. Ta představa, že oslabíme našeho věčného nepřítele..."
"To nemyslíš snad vážně?! Vždyť nás skoro zabil?"
"Kdyby to pravdu chtěl, jsme dávno mrtví. Víš, Orazio..." Viconia se usmála, "...musí to být můj osud. Ta naše vzájemná podoba. Je mi souzeno najít způsob jej vysvobodit."
Mladý čaroděj měl hlavu plnou myšlenek a otázek. A to jej nesmírně unavovalo. Vstal a políbil Viconii na čelo. Chtěl odpočívat a viděl, že blonďatá šermířka potřebuje také. Odešel do své chatrče, lehl si na postel a okamžitě usnul. Probudila jej až druhý den ráno Takašiho slova.
"Orazio, Orazio, vstávej, Viconia je pryč! Odešla! Musíme za ní!"
Orazio vstal a chytil Takašiho za ramena. "Ne," odpověděl překvapenému ninjovi, "vracíme se do Albirea. Viconia je mimo náš dosah, Takaši. Její osud nadále není spojen s naším."
 

Velké finále

18. listopadu 2018 v 12:42 | PJ sokol |  Deník
Zurk, 9. 3. 853
Drak zabral nádvoří, ale družina díky teleportačnímu prstenu mága Orazia přeskočila padesátimetrovou obludu a vydala se dále do útrob města. Zde, ve vládní čtvrti, narazili na druhého "posledního" arvedana jménem Nicatius. Ten povyprávěl o svém osudu a osudu města: Temný je poslední z Nadějí, zvanou Smrt. Jako nedokonalého myšlenkového tvora jej v poslední nouzi vypustili kníže Teneth a mág Maexar, když město dobývala armáda Khara Démona pod vedením Kirbega. Temný, též známý jako Daaron, se spoutat nenechal a v Zurku vyhladil jak skřety, tak arvedany. Z myšlenkového světa povolal své nohsledy a od té doby vládne pobořenému městu, kdysi pýše Torenského knížectví.
Nicatius oznámil, že on ve městě od té doby žije, protože pro Daarona představuje hrozbu. Poradil však družině, jak se dostat do Ebenové věže, kde mocná bytost sídlí. Klíč se měl nacházet v domě mága Maexara. Družina zde nakonec s menšími obtížemi uspěla a klíč získala. Byl jí však k ničemu, protože dveře do věže byly otevřené.
Zde naši hrdinové našli Viconii, která na ně čekala. Arvedan Augustinus u ní ležel v bezvědomí. Pak se vše seběho velmi rychle a hlavně nečekaně.
Z Nicatia se vyklubal sám Kirbeg, který chtěl využít družinu pro svou past na Temného. Toužil po jeho esenci a neplánoval našim hrdinům oznámit důvod. To se mu stalo osudné. Vuk ukradl nádobu, která měla esenci uchovat a celý plán tak zhatil. Temný se z pasti osvobodil, zmizel a povolal všechny mrtvé v Zurku k útoku na Ebenovou věž, kde mezitím bojovala družina s rozzlobeným Kirbegem. I přes značný úspěch družiny a snahy Kirbega odletět do bezpecí, navrhl drakočlověk, že všechny z věže sovobodí, ale požaduje Viconii. Družina souhlasila, ale Orazio spřádal plán zrady. Ten uskutečnil při přistávání u paty skály, na které Zurk stál. Kirbeg sice nezahynul, ale o život málem přišel Orazio.

Družina, nyní uprostřed ničeho, drží ovládnutou Viconi a Augustina v bezvědomí. Temný i Kirbeg jsou naživu.
Jen Vuk si cestou přivlastnil knížecí meč, prsten a korunu.

Deus ex draco

21. října 2018 v 10:21 | PJ sokol |  Deník
Zurk, 8.-9. 3. 853
Družina vkročila na úpatí Zurku do podzemí, které ji mělo pomoci vystoupat do pevnosti. Cestou narazili na zbytky po boji z dávných dob - spousty mrtvých skřetů a arvedanů stále v plých zbrojích a ležící v jakési strážnici. A také magickou bariéru, která družině blokovala cestu dále. U ní leželi dvě čerstvé mrtvoly elfů. V nich poznal Gwe své kolegy z vesnice. Viconia stále nikde.
Úvahy jak překonat bariéru nakonec urychlili duchové skřetů. Ti se zformovali (dle teorie našich mágů) z důvodu Takashiho nenechavých rukou, protože malý ninja náhle přišel oděn v nové arvedanské kožené kazajce a vyzbrojen skřetími vrhacími dýkami. Nakonec vše zahodil a družina raději bariéru obešla díky Oraziovu kouzlu. Duchové zůstali zamčeni na druhé straně.
Dále pokračovala družina po schodech snad celou věčnost, ale dorazila do pevnosti. Zde se hned utkala s mocnou myšlenkovou bytostí, která je informovala, že její pán ji od samého počátku sleduje a vypořádá se s ní jako se skupinou předešlou. Bytost sice následně potkal stejný osud jako všechny bytosti předešlé, co se s družinou utkaly, ale slyšitelný zvuk boje zvenčí ujistil naše hrdiny, že Viconia je nedaleko.
Tu našli na nádvoří pevnosti, několik desítek metrů před sebou. Bohužel prostor mezi nimi obsahoval balkon, na kterém stáli, a několik desítek příšer z onoho světa. Viconia nebojovala sama. Po jejím boku stál hledaný arvedan Augustinus. Na dálku ujistil družinu, že je v bezpečí, ale Takeda mu nedokázal vymluvit, že Viconia již není jejich spojencem.
Než stihla družina dvojici pomoci, nádvoří se změnilo v jeden velký plamen a doprostřed něj přistál ohromný oranžový drak. Poskytl Viconii s čas odtáhnout arvedana do trosek vévodského paláce poblíž a našim hrdinům pak věnoval vítězoslavný úsměv.
 


Elf v nesnázích

20. května 2018 v 14:24 | PJ sokol |  Deník
Mde'gawa - Červený les - Tarantor - úpatí Zurku, 6.-8. 3. 853
Gwe doprovázel Viconii skrze Červený les do Zurku a družina je musela zastavit. Vliv Temného však zasáhl již i tuto část krajiny a průchod lesem se stal velmi nebezpečnou záležitostí. Po odražení útoku orghisů (za pomoci Strážce lesa nechajícího Takedovi dárek na památku) se skupina dostala na místo střetu dvou skupin. Jedna z nich, bíle oděných podivínů, odnesla Gweho s sebou a zanechala Viconiinu pokračovat bez něj.
Družina šla po stopě až k táboru uctívačů Temného přímo před vchodem do neznámé jeskyně nesoucí název Tarantor. Kultisté se chystali k rituálu a družina správně odhadla, že Gwe bude hlavním chodem večera. Orazio zareagoval rychle, doslova teleportačně. Ve výsledku stejně museli celou vesnici vymlátit, ale Gwe a další zajatci byli v pořádku. Hlavní kněžka téměř stihla vyvolat pomoc Temného, ale naštěstí se podařilo ostatním uniknout. I Wulfovi, který plánoval se na oltář samozvaného boha vykálet.
Gwe cestou k Zurku vyprávěl, co lze od nadcházejícího střetnutí čekat. V opuštěné pevnosti se od dob války arvedanů se skřety usídlila velká a mocná myšlenková bytost bránící oblast před jakýmkoliv zvědavcem. Gwe však zná tajnou cestu skrze horu až na vrchol. Tu však odkryla i Viconia. Na úpatí Zurku družina zjistila, že jejich bývalá přítelkyně je jen pár hodin před nimi a téměř na dosah poslednímu žijícímu arvedanovi, který si kdovíproč vybral toto bohy zatracené místo k setkání.

Mde'gawa

8. dubna 2018 v 11:01 | PJ sokol
Athor-Mde'gawa 5.-6. 3. 853
Družina se vyspala, ráno se rozhodla ignorovat pátrání po Viconii a směřovat přímo do Zurku za arvedanem Augustinem. Najala si elfí průvodkyni Inbutu na průchod Červeným lesem, ale ta je informovala, že trpasličí město Zurk je z této strany téměř nepřístupné, plné roklí, pastí a se zničeným původně arvedanským mostem, který byl stržen už během válek se skřety.
Družinu tyto zprávy neodradily. Měla pár hodin na sbalení věcí a během nic Takashi vyrazil na místní strážnici informovat o neúspěšném pokusu neznámého muže zničit jejich dům. Když se s doprovodem mužů zákona vraceli naši hrdinové do domu, Takeda ucítil stejný zápach jako v Kirbegově vizi a tím zachránil všechny od pohromy. Náš neznámý pachatel na ně čekal v domě s touhou je zabít. Zajali jej, avšak během vyslýchání neřekl nic zajímavého a byl předán spravedlnosti.
Imbuta vedla družinu na pokraj Červeného lesa, do vesnice Mde'gawa. Takedovi byla velmi známá, zde před rokem čekala družina na Orazia po fiasku s pašováním arvedanských artefaktů a pátrali po Temném. Nyní je náčelník vesnice informoval, že Viconie zde prošla o den dříve a poprosila jejich starého známého, elfa Gwe'drawe, o doprovod. Gwe totiž ve vesnici zůstal a dále hlídal Temného. Měl tedy nejlepší informace o jeho činnosti, ale nyní byl ztracen či ve Viconiině moci.

Muž s koňskou hlavou

18. března 2018 v 11:02 | PJ sokol |  Deník
Albireo-Athor, 4. 3. 853 do půlnoci
Orazio, Takeda a Takashi stáli před tajuplným obchodem s kuriozitami a bavili se, jak jej mají v nejbližší noci přepadnout. Nakonec Orazio rozhodl, že po špatné zkušenosti s nedávným teleportem do náruče erinského kupce, na to raději vlítnou ve dne. Součástí plánu bylo utajení ninji. Takashi si zakoupil lektvar neviditelnosti s dobou trvání až deset hodin, vypil jej celý a zmizel, aniž by si zjistil, jak zase odmizet. Oba čarodějové s ním následně vstoupili do obchodu a začali dělat zvídavé zákazníky, čímž upoutali pozornost prodavače. Takashi mezitím prohledal patro obchodu, sahal na co se dalo a u jedné zamčené kliky spustil poplach. Za pár okamžiků se v domě objevil další muž, nazvaný Giorgio, a začal prostor prohledávat. Prodavač se dále věnoval čarodějům. Takashi unikl tajnou chodbou do albirejské stoky, na kterou náhodou narazil ve sklepě.
Mezitím čarodějové netušili, jak si Takashi vede, ale věděli, že jsou v domě správně. V zoufalství zahájili nátlak na prodavače. Skončilo to bojem. Orazio zasypal Giorgia kamením ze stěny domu a Takeda...se ubránil prodavači. Když chtěl prodavač z osamoceného boje proti mágům uniknout na ulici, byl Takedou pacifikován, omámen a vrácen zpět do domu s úsměvem na rtech.
Orazio se v patře dostal za zavřené dveře, nalezl zrcadlo, kde si promluvil s odrazem Kirbega o tom, kdo má legitimnější nároky na Viconii. Diskuze skončila otevřením Závoje do stínového světa a pomalým příchodem krakena. Povinnost-Spravedlnost-Síla u Orazia zvítězila nad "sbal prachy a vypadni" a společně s Takedou bránu zase zavřeli návalem vzájemné lásky. Když z domu utekli, Kirbega u zrcadla kontaktovaly zbylé spojky Khara v Albireu a drakočlověk se ukázal jako krajně nespokojený s jejich výsledkem. Ať už si o jejich následné smrti myslíme cokoliv, díky tomu má Takedova organizace Garenové ruky nový dům v Albireu.
Pro další postup je důležité, že Takeda na chvíli spatřil minulost, či budoucnost při zavírání myšlenkové brány: Viconii zabíjející elfa, slavící lid v Athoru, povědomou vesnici v Červeném lese a rozmazaného muže s koňskou hlavou, co následně na Takedu zaútočil a tím jej z vize probudil.
Díky Alwarinovi se družina dostala do Athoru teleportem. Přímo do víru oslav bohyně Mauril, které se odehrávaly formou maškarních slavností po celém městě. Tím hned dobrodruzi odhalili význam dvou Takedových vizí.
Mezitím, co mágové pátrali v ulicích po pánovi s koňskou hlavou a zjišťovali, žda Viconie Athorem prošla, Takashi byl naložený ve vaně bývalého Řehořova domu. Svým úžasným instinktem zároveň zvládl v domě odhalit spiknutí v podobě trpasličí nálože v podlaze a spatřit zabijáka, který to udělal. Ten však stihl uniknout.

Satén

28. ledna 2018 v 14:30 | PJ sokol |  Deník
Albireo 3. až 4. 3. 853
Družina přespávala v hostinci Zlatá husa, která začala hořet. Že šlo o událost úmyslnou dokázal výbuch na náměstíčku před hostincem, kde se zatím sešel dav čumilů společně s evakuovanými klienty hostince. Cílem útoku byl Orazio, který marně pátral po ztracené Viconii. Naštěstí přežil, ale skončil ve špitále s popáleninami a vnitřním krvácením.
Takeda, Takashi a Wulf se snažili útočníka dopadnout a následně vyslechnout, což se podařilo s přispěním Lamiusova kněze. S překvapením zjistili, že útok na Orazia měl naopak Viconii krýt. Se zmateným výrazem se Wulf s Takedou odebrali za Oraziem (Takashi mezitím běžel za alchymisty pro lék na uštknutí škrtičem), kde Takeda Oraziovi přečetl vzpomínky na poslední minuty před požárem. V nich spatřil hádku s Viconií nad Gulturou, Viconiin odchod, následné otevření dveří bez možnosti identifikovat původce a následně myšlenkové temno do požáru. Oraziovi se také ztratil deník z Lexy, první pramen družiny k cestě za Gulturou pocházející z Pokle Mokle.
Další pátrání vedlo družinu do ohořelých trosek Zlaté husy, kde nalezla mrtvolu ve Viconiině pokoji, ale odmítla uvěřit, že jde o naší šermířku. Neměla totiž náhrdelník, který nikdy nesundávala z krku. Stejný náhrdelník měl mimochodem i chycený útočník, ale zářící, jakoby aktitovaný. Takeda začal podezřívat z účasti Kirbega.
Družina nalezla krom ohořelé mrtvoly i Kurátor, který Viconia nedávala z dohledu (dán k opatrování Guiscardovi) a tajemnou látku nasycenou magií s rozmazaným písmem. Tu mágové identifikovali jako exotického původu z oblastí na východě a detekovali podobnou magii v Albireu hned 6x: na univerzitě, v Pelsově domě, v domě bohatého sběratele ve Zlaté čtvrti, na přístavním tržnici ve stánku za cenu pár zlatých (a s neznámým aktivačním slovem uvnitř), Sarindarské kolonii a v dom poblíž Zlaté husy. Posledně zmiňované místo - prapodivný obchod s orientálními předměty, se stal plánovaným cílem družiny na hlubší návštěvu. Pátrání o ztracené Viconii pokračuje.
Orazio během svého bezvědomí přišel o hotovost v hodnotě 300 zlatých.

Potkané osoby:
investigativní mág a mentor Silvia Joachim Dragunovič
Lamiusův kněz neznámého jména
Hostinský ze Zlaté husy neznámého jména
pan Hektor, sběratel ze Zlaté čtvrti

Za Gulturou

20. ledna 2018 v 17:11 | PJ sokol |  Deník
Tabitské vrchy 15. 11. - 24. 11. 852
Družina se v Albireu během balení na cestu za Gulturou setkala s Vukem Čerevem, kterého zde nechala v hospodě při minulém pobytu. Vuk vypadal, že trpí těžkou závislostí na alkoholu, což se časem nejednou potvrdilo. Členové ale měli sociální cítění a trosku vzali na cestu s sebou.
Hned v Tabitu se objevily problémy. Wulf s Vukem zapařili jako za starých času, ten větší se porval v hospodě a byl vykázán za město. Tam je ráno Orazio s Takashim a Viconií našli v hostinci páté kategorie u cesty. Nenapadlo je nic lepšího, než pozvraceného a špinavého Vuka hodit do místní řeky. Že neumí plavat poznali po několika vteřinách, kdy se neobjevil nad hladinou. Wulf pro něj skočil, vytáhl jej na břeh a při umělém dýchání pozapomněl na svou nadbarbarskou sílu a zlomil mu sedm žeber. Cesta do Gultury, která měla být dle Oraziových propočtů někde mezi Ještěrčími vrchy a Zelenými bažinami, se tak protáhla o další den, kdy byl Vuk magicky léčen.
Pětice vstoupila do Tabitských vrchů, kde narazili na masakr několika poustevníků zbrojnoši místního lenního pána Briana er Daerlen. Ti smrt zdůvodnili temnou magií, kterou starci ovládali. Takashi však nepřiznal, že těsně před smrtí posledního z nich, který unikl z osady, mu byl do ruky strčen temně rudý rubín se slovy "Nesmí se...". Družina se rozhodla Briana navštívit poté, co v okolních vesnicích zjistila, že nenávratně mizí lidé, hlavně děti. Takashi začal být z ničeho nic nerudný a byl přesvědčen, že Brian je nekromant.
Sídlo lenního pána přivítalo družinu nečekaně depresivní atmosférou. V Černé tvrzi vysoko na skále se pohybovalo jen sedm zbrojnošů a Brian sám. Nikdo víc. Orazio a spol. ale byli řádně uvítáni a u večerní tabule proběhl krátký rozhovor. Zvláštní bylo, že Brian vypadal na třicet, ale i nejstarší poddaný v Tabitských vrších si jej na hradě pamatuje od svého dětství.
Když se vydal Brian spát, družina se vydala na průzkum. Obzvláště podezřelá byla věž, která měla vstup opatřený pastí. Jak pátrání pokračovalo, nepodařilo se družině své činy utajit a nejen přičiněním Vuka proběhla otevřená konfrontace s Brianem a zbytky jeho gardy.
Jenže než doopravdy začala, stala se podivná věc. Brian náhle padnul a z jeho úst se vynořil temný stín, který se spojil s jemu podobným vypuštěným samovolně z Takashiho rubínu. Jako by se oba dostali do kontaktní vzálenosti, uvolnili se a spojili se v jeden velký. Brian, sešlý jak smrt sama, byl mrtev, gardisté utekli a na nebezpečně vypadající stín nad nádvořím zůstala družina sama. Boj se ale neodehrál. Stín se ponořil do země, Černá tvrz z ničeho nic zavřela bránu a začala se otřásat a rozpadat. Všichni utíkali, teda až na Vuka, který běžel zachránit alkohol ze sklepa, ale zachránili se (pokud k tomu počítáme i zlomeninu obou dolních končetin a do krve sedřené hýžďové svaly po jízdě ze skály). Dole, na úpatí skály pak družina viděla opět onen stín nad rozpadlou tvrzí, který se naposledy ponořil do země a následná tlaková vlna ovála vše v okolí. Jakoby se stín spojil se zemí a nikdy znovu nepovstal. Stromy z ničeho nic začaly opadávat.
Zadumaná družina tak opouštěla zvláštní místo a cestou Vuk jemně prozradil, že u sebe má jakési spisy z chatrčí zabitých poustevníků, které plánoval využít k určitým potřebám, ale myslí si nyní, že se budou hodit asi i jinak. Teda mohly se hodit.

Tabitské vrchy a oblast jezer 24. 11. - 3. 12. 852
S blbou náladou se družina prokousávala upadajícím lesem v Tabitských vrších a vstoupila do oblasti jezer plné bažin, vody a komárů. Když kráčela podél Velkého torského jezera, ohromné mnohakilometrové louže, viděla jakousi věž na druhé straně. Zájem o ní vedl k diskuzi v jedné z hospod v Lipníku, rybářském městě na břehu, kam družina k poledni jednoho dne dorazila. Místní prozradili, že jde o nezvyklou věc - věž se tu objevila zhruba před půl rokem z ničeho nic a její obyvatelé nereagují na pokusy o komunikaci. Takedovi a spol. to samozřejmě přišlo divné, navíc, když se zde má nacházet potopené tajuplné arvedanské město Zibar, možná hledaná Gultura. Viconie ke všemu informovala, že Kirbegův kontakt zde má nějaké zprávy. Byla to pravda, jakýsi tajemný muž se s nimi sešel a řekl, že ve věži je nekromant a tím hodil Takashimu na oči červený hadr.
Nejdřív si pochutnali na hunce duhové, místní rybí specialitě exportované do celé země, a vyrazili na ostrov. Věž se ukázala stará, bez vchodu a nedobytná. Navíc je překvapila atmosféra kolem, měli chuť jeden druhého nesnášet, což Takedovi přišlo zvláštní. Ukázalo se, že hromadění emocí umožní odkrýt vstup do věže. Objevili se všichni v jeskyni a napadla je skupina nemrtvých ghúlů. Ti hlídali místnost s čarodějkou Xandrou, mladou a odvážně se bránící nekromantkou, která téměř unikla skrze studnu.
Družina nyní plánuje výslech a získala její zápisky k prostudování. Také se obává, že ke Gultuře vedou Kirbega, protože cestují s Viconií. Všichni též mají neustálou chuť na polívku z pytlíku a vejci od Wulfa.

Lipník a Ještěrčí vrchy 3. 12. - 7. 12. 852
Výslech nekromantky se poněkud zvrhnul. Takeda donutil Xandru dešifrovat její deník jen proto, aby se ze stránek vytvořil nečekaný teleport přímo k Temnému. Ten, černé oči ve tmě, evidentně o družině nevěděl a otázal se své akolytky, zda uspěla. Takeda zaváhal a odpověděl záporně. Všichni se náhle vrátili do věže, kde nalezli Xandru spálenou na uhel.
Plán byl prohledat dno jezera a najít stopy po Gultuře. Od starosty Lipníku si obstarali kolíčky na plavání pod vodou (s neznámou dobou trvanlivosti) a vyrazili. Nález překvapil jejich nejbujnější představy. Opravdu našli celé potopené arvedanské město. Po několikahodinovém průzkumu nalezli v bývalé knihovně mapu, kde ale vedle tohoto místa je zobrazeno ještě jedno - zhruba v polovině Ještěrčích vrchů. Lépe odpovídalo pozici z Oraziovy mapy.
Cesta zpět byla náročnější - skrze studnu to již nešlo, protože někdo sabotoval východ a sebral družině jídlo. Ven z jezera se nakonec všem podařilo dostat a v Lipníku začali pátrat po možných nepřátelích. Dle stop mělo jít asi o tři muže.
Jenže v hospodě slečny Máni došlo k nečekané situaci. Z jejího chování Takashi usoudil, že jde o nekromantskou akolytku. I přes snahu Wulfa a Takedy tomu zabránit, byla další den šenkýřka Máňa mrtvá.
Takeda zavelel nalézt druidy, kteří se v okolí města prý pohybují. Z nich se vyklubali "spiklenci", kteří byli oním Kirbegovým kontaktem, protože se snažili o likvidaci nekromantky. Také oni chtěli zabránit družině vynoření z jezera, protože střeží tajemství města.
Družina přislíbila, že udrží jazyk za zuby a druidi oživí Máňu. Oznámili ale, že se může na svět vrátit jiná, protože mozek je poškozen.
Výsledek se ale družina nedozvěděla, protože spící Máňu položila do postele v hospodě, přidala větší obnos peněz a vyrazila ihned pryč z města směr Ještěrčí vrchy. Wulf díky své orientaci měl tušení, kam jít. Na jednom z kopců pak všichni objevili dokonale ohlazený pískovec ve tvaru desetimetrového vejce, který doslova rezonoval magií. Nikdo nepochyboval, že jsou na místě.

7. 12. 852 (vstup)
Mágové rozluštili symboly na ohromném kameni ve tvaru vejce a celá družina vstoupila dovnitř. Ocitla se, k překvapení všech, uprostřed lesa. Nedaleko ovšem Oraziova sova odhalila ruiny neznámého města a naši hrdinové se k němu vydali. Cestou byli přepadeni celkem dvakrát myšlenkovými bytostmi a v samotné Gultuře jich bezpočet hlídal ulice.
Věděli ale kam jít. Cestou totiž narazili na arvedanský nápis v kůře stromů odkazující na místo ve městě. Zde našli tajný poklop a místnost s Arvedanem - posledním přeživším z Gultury. Představil se jako Augustinus a svým příběhem nikoho nepotěšil.
Gultura byla jedním z míst skrývajících Naději či jinak Spásu, která se nazývala Mysl. Tarantor v Červeném lese měl Smrt a Lebanie v Džungli zase Zemi. Tato trojice měla zachránit Arvedany před zkázou z rukou skřetů. Nebyla ovšem použita, ale nehotová zapečetěna v nitru měst. Augustinus navíc dodal, že postupem času se Naděje v líhni "porouchaly" a například zde v Gultuře Mysl přivolala a ovládla myšlenkové bytosti, čímž město zničila.
Když mu Orazio ukázal deník z Lexy, což se ukázalo jako velitelství Gultury, přidal k tomu také červenou tekutinu v nádržce, kterou měsíce nosil s sebou. Augustinus se rozzářil a pravil, že toto je tzv. pojistka - jed schopný Mysl zabít.
Vznikl tak plán, kdy jedna skupina se vydá do chrámu v Gultuře odlákat pozornost myšlenkových bytostí a druhá se proplíží do paláce, kde Naděje pobývala a aplikuje jed do nádrže. Akce se vydařila a družina se sešla v Augustinově příbytku.
Při čekání na Arvedana, který pomáhal vlastní formou, nalezla na stole jeho zprávu "Sejdeme se v Zurku" - místu napojenému na Tarantor podobně jako byla Lexa ke Gultuře. V Tarantoru totiž dle všech stop sídlí Smrt, družině známá jako Temný. Jeho identita se konečně odhalila.
Jenže než vyrazila na další cestu a popřemýšlela, co vše arvedanského si z Gultury odnese, nad hlavami se jim zjevil žlutý drak.

10. 12. až 24. 12. 852 (Tetovaní)
Družina se rozhodla necestovat s Alwarinem přímo do Albirea, ale vzít koně a jít standardní cestou. Vejce, tedy vstup do Gultury, bylo přeneseno do parku univerzity v Albireu. S velmistrem cestoval pouze Orazio, který byl "pozván na drobnou konzultaci dějů uplynulých" a oznámil, že na zbytek počká na škole.
V Tabitu, den před příjezdem do Albirea, čekala na všechny zpráva od Roberta Stantena: "Jdou po vás nekromanti." Družina se proto rozhodla do města proniknout kanalizačním systémem, užívaným dříve v práci pro Vlado Dadana. Problém ale nastal, když Wulf, přesvědčený o svém neomylném orientačním smyslu, zabloudil. Nejdříve vylezli v sarindarské kolonii, kde téměř zabili zde se nacházející stráže a poté dorazili k ceduli "zákaz vstupu", aniž by Wulf upozornění uměl přečíst. Naštěstí zasáhl Takeda a společnými silami došli k domu, který měli pronajatý od Oraziova přítele. Ten ale lehl popelem.
Zmatená družina vyčkávala ve stokách a plánovala v noci navštívit Roberta. Jenže do kanálu jim kdosi hodil otrávený granát a všichni raděj utekli a začali jednat hned.
Robert ve svém sídle uvedl družinu do situace - prý se po ní vyptává dvojice potetovaných zabijáků, kteří mají nechvalnou pověst všude po Taře i Lendoru. Jejich spojení s nekromanty odpovídá mrtvým, které zanechali. Takeda tak přišel s plánem do akce zapojit ATS a vlákat zabijáky do pasti. Almendorská tajná služba souhlasila, zajistila lidi a místo, ale pomoc se ukázala jako nedostatečná. Asasíni byli velmi silní - jeden byl znalý meče a druhý, respektive druhá, zase ohnivé magie. Navíc si první z nich nedělal příliš hlavu s rozseknutým bokem od Wulfova meče. Přesto družina souboj vyhrála a donutila dvojici utéct. Pronásledovala ji do sarindarské kolonie a nakonec až ke Královské řece, kam vedla odpadní stoka (a pašerácká cesta) z Lebaiova paláce. Finální konfrontace se ukázala nad síly zabijáků a družina z ní vyšla vítězně. ATS hrdinům dala k dispozici nový dům pro pobyt v severovýchodní části města.
Wulfova garenová hvězdice, kterou dostal od jedinéhoživéhoaldebrananasvětě, se ukázala jako výbušná při kontaktu s cílem a byla zahozena Takashim při obraně svých pozic před hořícím povozem. Orazio bude opakovat semestr a nikdo neví, kde je Viconie.

Za zrcadlem

5. ledna 2018 v 16:34 | PJ sokol |  Dobrodružství
Orazio se po návratu do pokoje okamžitě odebral k umyvadlu. Pouze odhodil batoh a hůl hned za dveře a s bolestivým výrazem se podíval na kousanec na předloktí. Kohoutkem pustil proud studené vody a s úlevou pod něj strčil bolavou ruku. Ty krysy mu daly zabrat! Děvče je však v bezpečí, děsivé cosi mrtvé a Východní čtvrť snad zase na pár hodin bezpečnější.

Bezmyšlenkovitě a plný únavy sledoval proudící vodu, která smíchaná s krví tvořila kouzelné obrazce, než se odebrala do albirejské kanalizace. Bylo v tom cosi uklidňujícího, uspávajícího.

Najednou ucítil vlhkost na rtech a novou krev v umyvadle. Musela mu začít téct z nosu. A ta bolest v hlavě! Instinktivně se podíval do zrcadla nad umyvadlem a s hrůzou zjistil, že nevidí obličej svůj, ale jakéhosi starce s potměšilým úsměvem.
"Mistr Orazio!" promluvil stařec, "rád vás zase vidím!"
Mladý čaroděj zamrkal překvapením: "My se známe?"
"Ale samozřejmě! Spojuje nás historie posledních měsíců, mistře Orazio. A také jedna žena." Orazio cítil, že poslední věta ze starcových úst zazněla v rozzlobeném tónu.
"Mám paměť na tváře, ale je mi líto, vás si nevybavuji. Potřebujete pomoc? Něco vám...eee...dlužíme?"
"Dlužíte?!" obraz starce se naježil, "dlužíte mi všechno, co jsem pro vás udělal! A já si to vezmu již brzy zpět! Berte to jako varování."
Obličej zmizel a místo něj Horazio viděl smršť obrazů. Všechny poznával. Úsměvy na tvářích domorodců v Pokle Mokle, explodující balkon pod Garlebem v sarindarské kolonii, dámu v červeném, albirejského zlatníka v kolečkovém křesle, kterého obvinili z nekromancie, černou tvrz na okraji bažin, arvedanskou mapu s pozicí Gultury. Gultury! To vše zakončil pohled na hořící Sintar a žlutého draka chrlícího oheň na všechny strany. Poslední jeho dech směřoval přímo na Orazia. Ten instinktivně uhnul.

Meroneho probudilo bouchání na dveře. Měl mžitky před očima. Hlava jej bolela a dotykem zjistil, že mu teče z čela krev. Musel snad uklouznout a praštit se hlavou o umyvadlo. Pomalu vstal a s obavami pohlédl do zrcadla. Rána byla malá a už se sbírala. Zůstane jen mohutná boule. Zarazil se, když si uvědomil, že mu z nosu krev neteče a ani netekla. I umyvadlo bylo prázdné. Ten obličej! Muselo se mu to všechno zdát, když omdlel.

Bušení na dveře zesílilo a ozval se i hlas. "Orazio?! Jsi tam?! Orazio!" Byl to Takeda. Takhle rozrušeného Orazio svého přítele a člena Garenové mysli již dlouho nezažil.
"Orazio otevři! Pro dobro světa, otevři!" Čaroděj váhavě opustil jistotu opěrného bodu v podobě umyvadla a pomalu kráčel ke dveřím, které hned otevřel.
Za nimi uviděl Takedu s Takashim a ten jediný pohled na ně stačil, aby pochopil, co se děje.

Kocovina

24. srpna 2016 v 13:16 | PJ sokol |  Dobrodružství
Kirbega bolela hlava. Byl to již skoro alden, co se navrátil z bažin a stále měl bouli nad levým okem jak hrom. Služebnictvo se mu raději klidilo z cesty nebo v jeho přítomnosti bylo co nejkratší dobu. Nebylo divu. Před pěti dny dal jednoho upálit, protože po příletu do něčeho zapáchajícího šlápl. Vyhodnotil to jako pozůstatek špatně uklizeného kobylince. Vyhodnotil to špatně, bota mu smrděla již z pevniny. Bruntovi to sice život nenavrátilo, ale aspoň mu Kirbeg dovolil mít řádný pohřeb. Snad to Lamius vezme v potaz.
Kráčel dlouhou chodbou plnou arvedanských štítů z doby, kdy dobýval knížectví. Tehdy na ty trofeje byl hrdý. Nejedna mu připomněla sílu a zoufalství nepřátel, kteří bránili do posledního dechu vše, co jim ze starého světa zbylo. Starého světa... Kirbeg si nyní připadal v jejich kůži. Ne, že by bránil svět těch odporných pašeráků, skřetů a dalších přisluhovačů Khara, ale myslel svůj svět, který se po staletí zuby nehty snaží vrátit a znovu prožít. A nyní mu zase unikl. Byl nejblíž ze všech pokusů!
Hlava jej rozbolela ještě víc. Myslel si, že stačí ovládat vztek, ale jisté návaly zoufalství měly stejný efekt. Opravdu byl tak zoufalý? Opravdu už není žádná jiná varianta? Gultura nebo nic? Tušil, že to není pravda, ale nesnášel neúspěchy. A Gultura se stala neúspěchem. Desítky let snažení vyšly vniveč jen kvůli podcenění Alwarina a pocitu jistoty, že má tu mladou skupinku v hrsti... Skoro se nad tou myšlenkou pousmál. Ano, neovládat je, spolupracovat! Dát jim co potřebují, podporovat je. Každý z nich má nějaké cíle a touhy. Jeden chce znalosti, druhý peníze, třetí pomstu, další naservírovat miliony nekromantů. Dokonce i...
Ta vzpomínka byla jak rána bičem. Zastavil se, na patě otočil a vydal se novým směrem. Nalezl správné dveře a začal stoupat po točitých schodech do nejvyšší věže komplexu. Ta neměla střechu, ale díky magii odolávala všem rozmarům počasí. Místnost pod širým nebem byla prázdná. Až na prostředek. Zde se nacházela skleněná rakev s krásnou ženou. Nacházet se v jiném světě, tak by jeden řekl, že to musí být Sněhurka. Kirbeg ale žil na Asterionu a toto byla jeho milovaná, kterou vždy horoucně miloval. Nechtěl ji ztratit, chtěl aby se vyléčila. Přistoupil blíže a dotkl se skla. Netušil kolikrát již jejímu obyvateli sliboval, že se opět políbí a že udělá cokoliv, aby se to naplnilo. Udělal to dnes opět.

Do místnosti nikdo neměl přístup. Nikdo. Byl za to nejpřísnější trest. Jen Kirbeg věděl, co se zde nachází a jak jeho drahá Filemína vypadá. Nacházet se mezi naší družinou, tak by jeden řekl, že to musí být Viconia.

Kam dál